Jsem hodně plachá.

Já to měla úplně, ale úplně stejně. Začlo se to zlepšovat, když jsem si našla přítele. Možná je to tím, že je ukecanější než já a prostě mě rozmluvil, možná taky tím, že jsem před ním nechtěla vypadat pořád jako trdlo a být schopná některých věcí sama (např. koupit jízdenku v trafice, to byl horor, kdyby to neudělal on, házela bych koruny do automatu, po pár letech jsem si je v trafice koupila sama a on mi nechtel věřit, že jsem to zvládla, ale podporoval mě a tak mě pochválil). Když jdu něco takového udělat, tak si říkám, že od toho tam přece ty prodavačky jsou, počítají s tím, že od nich někdo bude něco žádat a pak si mě stejně nebudou pamatovat, tak stud překonám. Když jsme se známýma, tak mi zase pomáhá zavést řeč na téma, které mi je blízké a mám k němu co říct (jinak taky celou dobu mlčím, ještě to není ono). A v práci a ve škole mi pomohlo najít si jednoho člověka, který mi sedl, bavit se s ním a přes něj pak už bylo snazší zapadnout do kolektivu (jen to nesmí být stejný outsider).

Jo, tohle mi taky pomáhá. Představ si, s kolika lidma přichází denně do kontaktu. Pro tebe je to sice jedna paní/pán a ještě z toho máš hrůzu, takže si to prostě pamatuješ, ale pro ně jsi ty úplně "bezvýznamná" - to není ve zlém, ale mě to hodně pomáhá, říkat si, že pro tyhle lidi nejsem nijak důležitá ani významná, jim je to prostě jedno, i kdybych je seřvala nebo naopak nebyla schopná promluvit, tak v jejich vlastním životě je to strašně nepatrná událost - ale pro mě/tebe větší, protože se samozřejmě týká něčeho, co prožíváš.
Navíc jsou tu oni pro tebe, ne ty pro ně.
Dřív jsem měla taky s tímhle problém, teď nemám problém jít třeba něco reklamovat a přitom na ně být pěkně hnusná, aby mi vrátili peníze - dřív úplně nepředstavitelné.
Ještě mi pomáhá, někdy, když mám třeba nahnáno si pořád opakovat "jsem dospělá a sebevědomá, nenechám se nikým rozhodit" a takové věci.

To bylo k těm prodavačkám a obecně k těmhle "cizím" lidem.

U těch ostatních je to bohužel složitější a to se mi taky ještě nepodařilo úplně rozlousknout.

asi tak...

Ještě si i u těchhle lidí říkávám, však co, když tak se někam odstěhuju nebo se s nima přestanu stýkat nebo dám výpověď a už je nikdy neuvidím - vím, že je to blbost ale nějak mi to přesto pomáhá.

A momentálně vlastně v poslední době hodně dělám to, že si představím, co by udělal někdo jiný v mojí situaci - u mě konkrétně je to moje kamarádka, u tebe to může být tvůj přítel a řeknu si, že si prostě chvíli budu jakože "hrát" na ni, budu dělat to, co by dělala ona, tedy to, co v téhle situaci dělá většina lidí a co je považováno za "normální". Teda například začnu vykládat něco, co jsem dělala, co si myslím, začnu reagovat na lidi atd.

To se máš teda čím chlubit. Možná jsi teď smělejší, ale chováš se jako malé hloupé děcko, které si musí věci vydupávat Gratuluju.....

Ty prodavačky nemůžou za nekvalitní výrobek, ony ho jen prodávají, ne vyrábějí.

Reaguji na Elisabi:
A jéje. Ještě, že tu ty moralistky máme. Sice za tu vadu prodavačky nemůžou, ale i ony dokážou být pěkně nepříjemný a myslím, že je výhoda, když si to člověk nenechá líbit a stojí si za svým.
Jinak autorce: Třeba by Ti pomohl psycholog, nezkoušelas? I na sebevědomí se dá pracovat, je k tomu milion příruček. Napadá mě třeba něco od Dala Carnegie.
Jak tu radili ostatní, je dobré si uvědomit, že každý se soustředí především sám na sebe a Ty mu jsi v dobrém slova smyslu "ukradená". Ale chápu, že v určité fázi už ani tyhle věci nepomáhaj a možná by Ti opravdu pomohl nějaký odborník, který by Tě viděl z více hledisek.

Reaguji na Elisabi:

Jasně, protože dneska ti vezmou zpět třeba telefon když na ně nebudeš ostřejší. Sorry ale arogance některých prodavačů, teď myslím elektroniky, nic jiného nereklamuju, mi ukázala, že tohle je boužel jediný způsob. Buď tam přijdeš nesmělá a budeš na ně milá a oni ti naznačí, jak si hodně blbá, když sis tohle koupila a že to je všechno tvoje chyba nebo tam jim na rovinu řekneš, že to inzerují tak a tak, klamavá reklama a takové věci - no hned s tebou jednají jinak.

Ale jasně, chovám se jako děcko. Hlavně mě hodně znáš a víš, že můj level nepříjemnosti je to, co u jiných se rovná normálnímu chování a co jiným by vůbec nepřišlo nepříjemné. Ale pro mě je velký krok už jen to, že tam jdu a dokážu vůbec něco říct.

Některé lidi nikdy nepochopím.

Jsem na tom podobně, i když ne tak tragicky. Některé věci jsou pro mě nepředstavitelné, ale některé zase zvládám v pohodě. Sama nechápu systém proč něco jde a něco ne a přitom se to týká dost podobných věcí, občas v pohodě zvládnu i něco "těžšího", ale jednodušší věci ne. Občas se klidně seberu a jdu se někoho na něco zeptat, ale jindy je to obrovský problém .
Jak psaly holky, tak opravdu hodně pomůže říct si, že na tom není nic divného, vždyť takhle se chová většina lidí a např. ty prodavačky se baví s desítkami lidí denně, tak proč by to u tebe měl být trapas? No a pak trénovat. Vím že se to lehko řekne a mnohem hůř dělá, ale prostě někdy si řekni, že to zkusíš. Sice se bojíš, ale musíš to překonat. Dopředu si dobře rozmysli co řekneš, celé si to připrav a pak budeš i mnohem míň nervózní.

Není to problém se sebevědomím a pocitem ze života? Když mám hodně starostí, tak mi taky není do řeči a asi si to někteří mohou vyložit jako aroganci nebo nezájem. Ale je to hlavně nedostatek sil. A asi pomůže ten strach překonávat. Kolikrát se něčeho bojíme a když to zkusíme, zjistíme, že to vlastně nic nebylo.

Mít nějakou morálku, slušnost a úctu k jiným lidem...na tom nevidím vůbec nic špatného.

vycházím z toho co jsi psala...a psala jsi, že

...pod tím si teda nepředstavuju slušné jednání. Já nevím jak ty, ale já to s lidmi nejdříve zkouším po dobrém. Pokud na mě začnou být hrubí nebo znevažují můj problém, až potom začínám být důraznější. Ale abych někam nakráčela jak fůrie, a seřvala prodavačku za něco, za co nemůže? To je teda fakt ubohost. Běž si práci prodavačky zkusit, abys věděla co to je, když ti tam nějaký takový kripl s podobným uvažováním přijde desetkrát denně. Já si to jen představím a už ty lidi lituju. Opravdu se nemáš čím chlubit, naopak by ses měla nad sebou zamyslet. Jak se ty chováš k ostatním, tak se i oni budou chovat k tobě.

Reaguji na Elisabi:

Jojo, já jsem taky prodávala, neboj ke zbytku se ani nemá cenu vyjadřovat.