Jsem k ničemu

.... antidepresiva ? ne, vážně, tohle mohou být příznaky deprese - takové to, že se člověku do ničeho nechce, přijde mu, že nic stejně nemá cenu, tak proč by něco dělal atd.

susanet
... a mohu se zeptat - víte, s čím by to mohlo nějak souviset? Vy sama přece se nejlépe znáte, něco jste např. prožila, co může být spouštěčem oněch pocitů apod.
Jen tak napsat ".... do ničeho se mi nechce ...." - co Vám má na to člověk, který Vás vůbec nezná, poradit?

citadella
to právě nevim, s čím by to mohlo souviset..já vim, je to vše ve mě,ale myslela jsem jestli se s timhle ,něčim podobnym někdo nesetkal..ted se třeba mám učit a myslíte, že se učím..a je to se vším..

Z pohledu psychiatrického je deprese dané fysiologicky, tj. odborně řečeno "nedostatkem přenašečů nervových signálů mezi jednotlivými mozkovými buňkami a změnou citlivosti nervových zakončení (tzv. receptorů)". To se ovlivnit zřejmě nijak nedá a pokud je tohle opravdu příčinou, zdá se, že jediným pomocníkem jsou léky, které stimulují ty přenašeče nervových signálů, tj. braní antidepresiv. Já s tím mám zkušenosti poměrně dobré, ačkoli velkou nevýhodou jsou vedlejší efekty - především nespavost, popř. ztráta chuti na sex apod. Pokud Vás váš psychický stav opravdu trápí, doporučila bych nejprve zkusit nějakého psychologa, protože psychiatr se s Vámi už moc bavit nebude, jen vybere které z prášků jsou podle něj nejlepší, tj. nezajímá se už o to, zda vůbec nějaké brát.

susanet
Pokud ovšem nebudete konkrétnější, dopadnete opravdu tak, jak píše perichorese - psychiatr Vám předepíše nějaká antidepresiva a dost. Jenže Váš stav se sice poněkud zlepší, ale nenajdete-li příčinu Vašich pocitů, budete se v tom máchat i s antidepresivy.

S těma antidepresivama bych byla opatrná, nejdřív určitš nějaká konzultace u psychologa a pod., ono je taky rozdíl doktor a doktor - některý má zájem pomoct, jiný jenom předepisuje prášky. V mém okolí se vyskytl naprosto nevhodný případ jejich použití, kdy psycholog léčil 14 - ti letého kluka silnými antidepresivy ( přitom ani neměl žádnou depresi, spíš "nervy nadranc" ze špatné situace v rodině ) , přičemž z něj udělal tlustou apatickou sfetovanou trosku, úplně zbytečně, a dostat jej pak z tohto stavu bylo mnohem horší, než dostat jej z původního problému.
V Tvém případě bych nejdřív zkusila upravit jídelníček : hodně zeleniny, ovoce ( banánů ) , lehkou kvalitní stravu a něco, co by Tě donutilo chodit ven s cílem, ne od ničeho k ničemu : pejsek, naprosto ideálně pak nějaký nový vztah .

Ahojky,
myslím ,že to musí mít nějakou příčinu..jako vše.Nejsi třeba nešťastně zamilovaná?Nechybí ti něco,někdo?Od jaké doby jsi začla mít takový pocit?
Já tohle mívám,když se rozhádám s přítelem,když se špatně vyspím,nebo kdy je venku třeba pochmurno a k tomu se nic nevyvíjí tak,jak bych chtěla.To,že se cítíš bez energie může být i tím,že se nudíš.Co takhle zajít s kamarádkou na kafe?Nebo si skočit do posilovny,něco pro sebe udělat?Nakoupit si jarní hadříky?Zajít k holiči?Nebo začít dělat co tě baví..neříkej,že to není nic..vždycky je něco,co tě může naplnit a vyžene tě z depky...
Zkus se zamyslet,co by ti udělalo radost a jít za tím,ať se zabavíš a nemáš čas se utápět v depresích

Ahoj, cítím se podobnně. od října... vím přesne že je to z nešťastnýho zamilování se, následkem toho přejídání, následkem nechuť chodit mezi lidi, následkem ješte větsi prejidani... čekala jsem na jaro...že ted snad to pocasí me donutí jít ven běhat třeba...byla jsem na dovolené na Kubě...spousta nových hadříků, holič, masáže...nová kuchyň v byte... vše dělám jak robot...utratila jsem většinu ze svých úspor...šetřila jsem 3 roky a ted jsem to roztočila za 2 měsíce a je mi to jedno....nejsem schopna ani vykonávat některé dny hygienu.
s antidepresivy mám již zkušenost-pomohly mi ale zmizela totalne chut na sex. čekám stále že se ta má neštastná láska přeci jen naplní...a když do léta ne...asi se pro ty antidepres. zase vydám ale nechci...radeji bych to zvládla sama nějak...ale jak? nemám sebevědomí. a nechci si ho uměle vyvolavat u psychologa...

Holky nešťastný, ani nevíte, jak vás chápu...Možná je to tou dobou, strašný tlak. Nestačí být dobrá, čeká se, že budete nejlepší a všechno zvládnete na jedničku. Nevím, co s tím, snad jen radovat se z maličkostí a kašlat na všechno. Nákupy atd. jsou v takovém stavu na houby, je to jen kompenzace čehosi, co vám chybí.

Já si taky připadám k ničemu protože už jsem hrozně dlouho doma a nemůžu sehnat práci. Myslela jsem že se na mě konečně usmálo štěstí. Kamarádka mi domluvila brigádu. Byla jsem tam už 2 dny a nemám doted smlouvu. Dala mi ji podepsat, ale nemám ji, protože ji prej musí podepsat někdo z vedení. Druhý den jsem ji dostala znova, že ji omylem podepsal někdo kdo neměl. Poprvé jsem tam zahlídla že za 10 prac. dní mělo být 4tis, podruhé tam bylo 15dní za 4tis. Je to naprostá katastrofa. Když se zeptám kolik hodin tam mám byt tak mi není schopná nic říct. Asi mě nechtěli hodnotit hodinově, ale ukol který bych do té doby měla stihnout taky nemám zadaný. Nevím co si o tom myslet. Ten plat je prostě příšerný na to že bych tam měla být 6-7 hodin denně. A to ještě dojíždím.

susanet

já myslím, že každý má aspoň jednou za život pocit , že je k ničemu a , že se mu nic nedaří a je otráven úplně vším. ale člověk by se tomu zas tak neměl poddávat a měl by s tím začít něco dělat , protože jak se v tom začne utápět je to začarované kolo , ze kterého se jen těžko vystupuje.

jo s prací je to asi těžký v dnešní době , ale myslím , že jsou daleko horší věci , které by mohly člověka potkat , takže bych to řekla tak , nikdy není tak zle , aby nemohlo být ještě hůř