Jsem perfekcionistka

jj toho se řídím, ale příjde mi, že hodně lidí kolem už ve vztahu nejsou spokojeni a jsou spolu jen proto, že platí nájem . Nechápu. Pak člověk odejde jen když najde někoho jiného s bytem...lepší být sama a vybírat si než tohle. A vybírat si může opravdu každá není to jen o vzhledu, ale i o mozku..

Já jsem to samé. Podle mě si ženská toho chlapa musí trošku vychovat ukázat mu, že si nenechá nic líbit a nežije jen pro něj. Když k tomu chlapovi nemám autoritu jsem na něj jak pes. Když tu autoritu má, tak jsem na něj pes jen když něco provede )

ježiš se mi to celé nějak popletlo. No snad se v tom vyznáte dámy

Na to, že je nás málo se tu perfektcionistek schází čím dál tím víc...

Holky, to je přirozená ženská vlastnost, vše zvelebovat, čistit, uklízet, skládat...prostě ZDOKONALOVAT. Máme to v genech, budme za to rádi

Já to považuju za svou kladnou vlastnost a to, že jsem už na ZŠ měla přečteno to, co jiní nepřečtou za celý život, mi ho nijak nekomplikuje

Já taky a myslím, že mě to nikdy nepřejde Bohužel pro ostatní

S tím bordelem od rodinného příslušníka, ale fakt nevím....Jsou prostě lidi, kterým jsou drobky na stole prostě jedno - není to nic špatného, prostě mají jiné živ. priority, mají rádi chaoz a jsou jinak založení, no...Ale ve společné domácnosti by jste se měli dohodnout na kompromisu, kor když je to v rodině....Bohužel s některými lidmi není řeč, nejspíš pomůže jen vlastní bydlení.

dnes, 19:35:38 - Připojeno během spojování:
Jak se zbavit perfekcionismu

Mám velký problém, jsem opravdu šílený perfekcionista!

Dám vám příklad - mám takový deníček, kde si píšu vše: co si chci koupit, vypsané knihy, nějakou kosmetiku co chci vyzkoušet, narozeniny, zapisuju si vše možné i nemožné a pak je tam i úsek úkolů. Mám je rozdělené na krátkodobé (např. jít se objednat k zubaři) a dlouhodobé (např. napsat absolventskou práci).

Jenže problém je ten, že když si ty úkoly nevypíšu do dnů, nic neudělám, ale vůbec nic! Mám už jenom měsíc a já nejsem pořád schopná nic dělat, protože navíc trpím prokrastinací a nejsem schopna si to rozepsat - už to dělám dva měsíce!

A mám pořád pocit nedokonalosti, nikdy nejsem s ničím spojená! Ale opravdu nikdy Začnu dělat jednu věc - př. učit se anglinu, ale pak si řeknu, že bych se měla učit něco jiného a nebo dělat tamto, no a ve finále neudělám nic nebo nic pořádně.

Je mně jasné, že je to blbě popsané a možná z toho ani nevyplývá, že je to perfekcionismus, ale myslím, že kdo jím byl/nebo je, tak chápe.

Poraďte prosím! (knihy, osobní zkušenosti...)

Podle mě to není perfekcionismus, ale prokrastinace, a ono vypisování povinností do deníčku vidím jako vycpávkový program místo učení, psaní absolventské práce atd

Nevím, mně spíš z toho popisku připadá, že jsi roztěkaná a nezvládáš dotáhnout věci do konce. Navíc mi to moc nejde dohromady s tou prokrastinací. Kdybys byla perfekcionalistka, tak si prostě sedneš a děláš, dokud vše nebude na jedničku s hvězdičkou. Nebo to je aspoň můj pohled

Pokud nikdy nic nedoděláš, tak se ani nedivím. Moc nevím, jestli chápu správně, čeho se chceš zbavit. Ale pokud ano, tak bych si zkusila víc propracovat ten plán činností, co chceš udělat. Např. si tam k tomu napsat, že to musí být do určité hodiny hotovo, a pokud to splníš, tak se odměnit. Pokud ne, tak si dát třeba půlhodinu cvičení navíc. A být na sebe tvrdá. Spokojená budeš, až když ten plán budeš plnit. Třeba nebudeš zvládat všechno, ale pořád lepší koukat na přeškrtanou většinu, než netknutý harmonogram.

Mi to třeba pomáhá

Z tvého příspěvku mi opravdu nevyplývá, že jsi perfekcionistka, ale spíš nestálý a nespokojený člověk a ve spojení s prokrastinací to musí být celkem peklo.
Můžeš navštívit poradnu online:
http://poradna.adiktologie.cz/zavislosti/z-prokras tinace/

Hmmm, tak mně bylo jasné, že ze mě uděláte to co sem si myslela...
Perfekcionista jsem a kdybych nikdy nic neudělala a nedotáhla nic do konce, tak asi letos nebudu končit se školou, nebudu mít státnice z jazyků, psaní, nebudu mít řidičák atd...

Ano, prokrastinace je tam taky a značná. Ale to vypisování dělám hlavně tedy, když se nemusím učit a mám čas a dělám to od základky, kdy jsem prokrastinací ještě netrpěla...

Diář mám taky, i poznámky a harmonogramy si píšu, prokrastinace je moje, ale perfekcionista nejsem a myslím, že ty taky ne. Aspoň z těch příkladů to vůbec nevyplývá.

Jenže u mě je problém, že pro mě nebude nikdy nic na jedničku s hvězdičkou. Já můžu mít test nejlepší ze třidy (často mívám), dostat pochvalu, ale já nikdy nebudu spokojená, mám pocit, že sem mohla udělat ještě víc! A je jedno, jestli tomu učení věnuju 5 hodin nebo týden, vždy to prostě bude málo! Nevím jestli mě chápete, i kdybych tomu učení věnovala celý život, tak pro mě to nebude pořád dost dokonalé. Byla jsem schopna si přepsat stránku v sešitě i 10x a nikdy jsem nebyla spokojená (teď už píši radši na počítači...).

Reaguji na ILChazz: Garantuji ti, že perfekcionista jsem, říká to o mě každý, kdo mě zná. Jde to vidět. Jen jsem to prostě hodně špatně popsala...

Reaguji na sabina1990: A týká se to jen školy nebo i jiných oblastí života?

Mám to stejné) Podle mě to je určitý druh perfekcionismu. Prostě musíš mít vše pod kontrolou, když něco nemáš zapsané, tak si z toho nervozní. Já mam takhle papírků asi 5...všude možné a furt tam něco připisuju nebo škrtám to, co udělám/koupím atd. Vypisuju si takhle věci i z časopisů - to, co si chci koupit, to, co chci omrknout na netu atd. Ale popravdě někdy je to dost vyčerpávající... Ale mám prostě pocit, že nemůže nic utéct. Kolikrát když jsem třeba ve škole a moc nevnímá, tak mě napadne tolik věcí, co potřebuju koupit/udělat atd., že jdu domů s dvou papírkama navíc...