Jsem strašně líná

Tak to je hezký. Já jsem to bohužel nedokázala před přítelem ututlat.

to příjde samo až budeš mít svoji domácnost a nikdo to za tebe neudělá

Musíte si dát motivaci "Když vynesu ten koš, tak si dám kostičku čokolády"

Já taky ne. Někdy si před ním přijdu už fakt blbě...

Kdybych si pokaždé dávala takovou krásnou motivaci, je ze mě buřt.

Opravdu mi pomáhá nejen si říct, co mám v plánu udělat, ale napsat si to na papír - reálně. Tedy nebudu si psát vše, na co si zrovna vzpomenu, ale pouze to, co jsem schopna udělat. A pokud je to pouze udělat dva úkoly do školy, vynést koš, nakoupit a dát prát pračku, pak se to odškrtává určitě líp, než šíleně dlouhý seznam všemožných povinností.
A jak už tu kdosi psal, tak je důležité začít. Když se k tomu člověk dokope, má vyhráno.. nj, já vím, je to těžký.

Jinak myslím, že leností "trpí" spoustu lidí, kteří mají čas. Není důvod nazývat to prokrastinací a vyhledávat psychologa. Je to přehnané. Pokud s tím má člověk výrazné problémy, pak proč ne. Ale mě má lenost až tak neomezuje, abych musela k psychologovi. Navíc svůj boj čas od času zvládám. Chci tím říct taky to, že člověk je tvor lenivý od přírody a pokud nemusí, nedělá. Např. žena, která je matka, manželka, zároveň pracuje a stará se o domácnost... ta si asi nemůže dovolit být líná.

Tak se tím netrapte...nepořádek neuteče, nemá nožičky. Tak ho tam necháte týden, no a co, když vám to nevadí. Když rádi spíte, tak klidně spěte celou sobotu...vždyť je to vaše volno a když vám to tak vyhovuje, tak proč ne. Všichni nemusí být aktivní nadšenci, co v 6 ráno vyskočí z postele a už plánujou, co budou dělat.

Holky tohle jsem taky kdysi řešila, ale od té doby, co mám rodinu a svou domácnost FAKT líná nejsem, být nemůžu a vlastně ani nechci Takže si to užívejte a vůůůbec to neřešte. Jednou si ten luxus nebudete moct dovolit A to jako tvrdím na tisíc procent

Reaguji na Patty: žejo..

Já sem líná jak . Rodiče do mě celej život dloubou že furt jenom spim a nikam nechodim a skoro nic nedělam, ale já dělam.. ale jen co chci. Prostě sem lenoch, radši se svezu autem než chodit pěšky, radši vyžehlim za dva tejdny od vyprání, přijdu z práce a nedělam nic. Když sem chodila do školy bylo to to samý, na učení sem byla líná, takže sem se neučila nikdy. Ani na maturitu. A mam jí. Sem prostě líná a je mi fajn. Nepotřebuju každej víkend chodit na vycházky a třikrát tejdně někam do tělocvičny. Přehnaně akční lidi se mi hnusej a ještě víc se mi hnusej když do mě rejou ať du něco dělat a že sem jak shnilá bluma. To dělá nejlepší kamarádka a vždycky mě tim děsně rozčilovala. Když chce jít běhat tak ať de beze mě, já si zatim otevřu chipsy a budu koukat na telku. Nazdar bazar

Jako bych slyšela svoje rodiče.
Já když si sednu k pc nebo k televizi tak se prostě nemůžu odtrhnout, všechno dělám na poslední chvíli, dělám povinnosti jen když mi fakt hoří za zadkem, do školy jsem se nedonutila učit snad nikdy a když už to otevřu tak to zase zahodím se slovy: no co, ono to nějak dopadne, takže holky - jsem v tom s váma. Občas si najdu výmluvu jako že nemám náladu kvůli počasí a pod. ale přijde mi, že se ta moje lenost nějak stupňuje. Přišel už někdo na nějaký způsob pro zatvrzelé lenochy jak s tím bojovat? Klidně i násilím

Reaguji na Nicadezuria:
Mám to úplně stejně! Už jsem si právě začínala připadat divně, že nechodím nikam cvičit, na zumbu, plavat a podobný blbosti, ale teď jsem ráda, že v tom nejsem sama a že je nás víc
Jo a jinak vlastní domácnost už mám (děti teda ještě ne) a nějak se nic nezměnilo. Prostě když se mi uklízet nechce, neuklízím a radši se kouknu na film. Jak psala Patty, nepořádek neuteče

Taky jsem líná a co má být? Když mám na něco chuť (myslím povinnosti) tak to udělám, když ne, tak se válím doma na gauči. Mám svojí vlastní domácnost, chci, aby byla uklizená, takže mě to donutí uklidit po příchodu z práce, ale pak už se až do doby než jdu spát, jen válím u filmů, seriálů nebo u P3. Když mám zrovna špatné svědomí, že nic nedělám, vždy si řeknu, že až příjde rodina, tak rozhodně nebudu mít čas na tohle flákání, takže si ho teď pěkně vychutnávám. A když začně mi růst trochu břicho, tak mě to donutí jít i cvičit

Taky mám podobný problém, většinou se mi nechce dělat to co me něbaví. Nakonec se k tomu sice nějak dokopu a žádné termíny mi neutíkají, ale i tak si někdy připadám blbě.
Myslím že to že tolik lidí s tím má problémy je způsobeno i tím že v dnešním světě se klade důraz jen na to aby člověk něco dělal, ať už je to práce nebo "zábava", a nic jiného se neuznává. Jenomže ono je třeba občas vypnout, nedělat nic, ideálně třeba meditovat. Ale to moc lidí neumí, tak se radši svalí před TV (i když já mám co říkat když dost času strávím u PC sledováním mých oblíbených sci-fi seriálů).

Reaguji na Nicadezuria: Dobře napsané, to se mi líbí!
Někdy tu lenost neřeším, jindy si řeknu, že si to užiju dokud nemám žádné povinnosti Ale zase někdy to zasahuje do mého společ.života- jsem jen doma a mám pocit, že se všichni ostatní baví a já trčím doma, sice mám pohodku, ale co tak asi dělají ostatní?! Je to i tím, že bydlím na malé vesničce, tkž napsat někomu " Jdeme na chvíli ven pokecat? Za 5min sraz u kina. " nejde... :/

Reaguji na bejbee:
No třeba před přítelem se občas cejtim trapně když mam něco dělat a on na mě jééé ty si lenoch. Ale na druhou stranu on je línej uplně stejně. Takže rodiče z nás sou na větvi a že jak my dva skončíme, že umřeme na lenost apod. Ale tak prostě.. já sem fakt nejspokojenější když se zachumlam pod peřinu a sleduju nějakej film nebo si čtu časopis.. Hlavně sem taky dost unavená pořád, takže se ani na nějakou činnost moc nevzmůžu. Sem ráda že v práci sedim a že po práci prostě už nic nemusim. Sem pořádná, takže nepořádek nedělam. Sice mam teď trochu usazenej prach a nevyluxováno a nevyžehleno a nevypráno, ale do víkendu... nebo dalšího víkendu to počká.
Reaguji na Cherish:
No to já nechápu, ty akční ženský co chodšj po práci ještě sportovat a sou furt samá aktivita.

Reaguji na Eveyli:
Já sem tak líná, že nemam ani chuť se s někým scházet.