Kam se poděl milující "nový" tatínek

Myslím si, že k "cizímu" dítěti nebude mít většina lidí nikdy stejný vztah jako k vlastnímu. Ale neřekla bych, že všichni dělají zásadní rozdíly v chování k vlastnímu či "cizímu" dítěti. Moje sestra má nového manžela a z předchozího manželství má hyperaktvní jedenáctiletou puberťačku se kterou se špatně vychází a i přesto má se svým "novým" tátou báječný vztah. On si ji dokonce osvojil, takže biologicky sice jeho není, ale pře úřady ano.
Spolu mají dvouletou holčičku a taky jsem měla někdy pocit, že sem tam je na starší dost přísný a na mladší ne, ale to je spíš o věku a roztomilosti dětí, protože dnes když už zlobí obě dvě mi přijde férový

Reaguji na whitelily: taky jsem už kolem sebe viděla hodně tehlě "detí" je jim třeba i 16 a to nové "spojující" díte daného páru rodičů je vždy to nej.. může to být o věku ale i o tom že v tom děcku z predchozího vztahu stále vydíte toho prechozího své nynější ženy/manžela. Je to blbý, ty děti přece nemůžou za to kdo je jejich rodič..

tak to že si někdo osovojit dítě fakt nic neznamená, je to jen takové gesto.. asi to beru podle sebe, taky jsem byla osvojená otcem a následne se na náš vy*ral s tim že chce svlatní děti s novou ženou haha. Možná jsem skeptická kvůli osobní špatné zkušenosti, ale ani osvojené dítě prostě nikdy nebude vlastní!

Nechci nikoho soudit, ani obhajovat, ale oni to ti noví tatínci také nemají lehké. Když nevlastní dítko či puberťák novému tatínkovi vpálí, že ho nemusí poslouchat, protože není jeho.

Jedné mé kamarádce zemřel manžel když měla dvě děti školkového věku. Za dva roky si našla jiného muže, se kterým má nyní synka. Když je vidíte všechny spolu, neřekli byste, že nejsou "vlastní". Opravdu mezi dětma rozdíl nedělá, naopak, velmi se dětem věnuje, jak holčičkám, tak synkovi. Takže já bych to takhle neškatulkovala. Jsou jistě případy i opačné, ale není to pravidlo.

to je druhá strana mince.. :-/ jistě je takových spratků hodně..

kéž by to bylo i až vyrostou, to totoiž bývá největší problém (díte už nění roztomilej pandulák, ale má svoji hlavu..) kazdopdáně tak by to mělo být.

Tak v pubertě je "spratek" snad úplně každý, minimálně čas od času

To je všechno o člověku. Je chlap, který prostě chce vytvořit harmonický domov a má rád všechny děti.( Viz moji nevlastní starší sourozenci, kteří mají nového otce a novou ségru a ten jejich nový otec se o ně stará jako o vlastní a nerozděluje) Jistě, že vlastní dítě je vlastní dítě, ale někdo to škatulkuje a někdo ne. Mámin manžel je pro mě spíše takový kamarád. Nepovažuji ho vůbec za otce a ani jsem po něm nechtěla, aby mi ho dělal. S tímto se člověk může nějak smířit, že ho náhradní otec nepřijme, horší je, když vás nepřijme váš vlastní otec. To je ještě také v pohodě, ale když se vám ten otec léta věnuje a po letech vás opustí, tak to teprve bolí. Znám to sama z vlastní zkušenosti. Můj vztah s tátou je hodně složitý a dost mi ublížil už jen kvůli tomu hezkému co bylo. Takže volím volbu pravého otce raději neznat a pokud si nezískám lásku ani toho náhradního, tak musím ze sebe něco vydat někomu jinému..
Ještě máme jeden případ v rodině. Kluk má oba rodiče alkoholiky, kteří si ho nevšímají. Stručně řečeno. Je úplně sám a má úplně jiné starosti, než jeho vrstevníci :/ Navíc se mu špatně hledají kamarádi, protože všichni chlastají, zkouší trávu atd. a on toto nesnáší, protože to má denně doma..Pokud má člověk oporu alespoň u jednoho rodiče, tak i to je výhra.

Můj manžel je takovým tatínkem. Lepší opravdu nemůže být. Je pravda, že syn ho také přivítal s otevřenou náručí a projevovanou láskou a pusinkami.

Záleží na osobnosti. Najdeš tatínky, kteří budou stejně milovat vlastní i nevlastní a naopak najdeš i ty, kteří budou svoji krev mnohdy upřednostňovat (až neslýchaně). Pravidlem tento model chování určitě není, záleží na nastavení vztahu (partnerů), mnohdy i na věku. Ale ponejvíce na osobnosti muže "otce". Asi je logické, že nám bude vždy bližší to, co je naše. Ale v případě rodiny - pozor. On do vztahu (a nového dítěte) "šel" s vědomím, že už tady jedno dítě je! Myslím tedy, že není zcela na místě (mluvím o "otci") rozlišovat "vlastní" a "cizí". Mělo by se jednat o rodinu jako celek. O trestání (nedej Bože bití!) pomlčím - tohle by nemělo zažívat žádné dítě (diskutabilní - výchovné plácnutí X týrání).
Myslím, že v tomto případě by měla zakročit matka onoho "cizího" dítěte...Ale, zase pozor - "cizí" tedy starší nepotřebuje nyní tolik péče jako "vlastní" novorozenec... "Cizí" zůstane starším, pravděpodobně na něj budou kladeny i větší nároky.
Každopádně - pokud se takto "otec" zachová, nebude něco zcela v pořádku...
Ale, najdou se i zcela diametrálně odlišné případy...

Asi ty chlapy i chápu a nesoudila bych je za to....... upřímně , je i plno opačných případů kdy ani ženská nedokáže vyjít s partnerovými dětmi a upřednostňuje to společné nebo své. Je zcela přirozené , že každý víc tíhne ke své krvi. Nevím co chceš slyšet, budeš se s tím muset smířit. Ze všech kamarádek a známých s novými partnery znám pouze jednu rodinu , kde to nedělá potíže jinak ve všech těch případech je to bohužel vyhrocený a neuspojivý stav. Tím netvrdím , že neexistují , ale je jich opravdu málo .

Já ty chlapy, co nemají rádi "cizí" děti, docela chápu. Vzala jsem si muže s dvěma dětma a ráda je taky nemám.

to, že se tolik nemá rád s nevlastním dítětem, to ej ještě docela normální. Štěstí, že nezneužívá třeba nevlastní dceru v pubertě atd...to je pak teprve zlé..

Mám vlastní zkušenost, jen nejsem tatínek :-)
Mám jedno dítě vlastní, dvě jsem neporodila, ale miluju je a beru je za své. Přísnější jsem absurdně na svou biologickou dceru.
Modlím se, abychom si ty vztahy udrželi i do jejich dospělosti, aby všichni tři věděli, že tu pro ně vždycky budem.
Jsem dost přísná, nechci z nich zpovykaný spratky, ale snažím se být maximálně spravedlivá a věřím, že to vědí.
Přemýšlela jsem... Kdyby jim šlo všem třem o život, první myšlenka by směřovala k dceři, jasná Sofiina volba, to bohužel neovlivním a ani si to už nevyčítám. Každopádně to se nikdo z nich nikdy nedozví, takže tím nikdo trpět nebude. Myslím, že si mnou jsou jistí všichni stejně.

To je jasné a potom jde i o to, jak si vzájemně všichni povahově sednou.
Psychologové píšou, že hůře přijímají cizí děti ženy, muži lépe.