[i][/i]Strávila jsem krásný skoro rok s klukem,se kterým jsem byla i po pracovní stránce denně v kontaktu.Ještě než náš románek začal on měl dlouholetý vztah,který ukončil.Teť je to cca měsíc od rozchodu,kdy se mi ozval.Nechce se vrátit i když v smskách tvrdí,že mě pořád miluje ,ale nemůže semnou žít,vrátil se k ní ,ale chce být kamarád...já tvrdím,že to nelze být kamarád ,tvrdím,že nejde aby dva lidi,kteří se stále milují byli kamarádi bez postranních úmyslů.Řekla jsem,že mám někoho (jen proto aby si odemne udržel odstup a dal mi pokoj)vydržela jsem to dva dny..a napsala jsem zase já,že bych s ním chtěla mluvit osobně ,aby mi aspoň vysvětlil to na co do dnes nemám otázky a trápí mě to...on napsal ty máš chlapa a já to svoje...píšu mu a jak to můžeš vědět a k čemu bude naše kamarádství,copak dva lidi co se milují mohou být kamarádi? napsal" na to ti nemůžu odpovědět" a "ozvu se jak to půjde"...teť nevím co je dobře..ze smsek když jsem tvrdila,že mám chlapa asi by se semnou nebavil, takhle když ho nemám se pobavit chce...takže to vidím na milenecký vztah pokud na to přistoupí a já jsem ta blbá husa co nikoho pořád ještě nemá a miluje ho i když už né jako partnera pro život,pořád ho to srdce chce a rozumné argumenty proto to nedělat nepomáhají...máte někdo na tohle radu jak ulevit srdci a aby rozum vzal za své?..když srdce bolí a ví,že tam na druhé straně se něco taky cítí i když je situace jiná a né k vaší spokojenosti?...a nekamenujte mne...