Kamarádka neodepisuje na sms

Reaguji na wendy_:
Přesně můj případ, nakonec se mi "kámoška" půl roku neozvala, tak jsem jí napsala, že se nebudu namáhat...

Reaguji na bedrunela: Reaguji na wendy_:

Taky se mi to stalo - prostě nejdřív odepisovala po 2 dnech, pak po týdnu a pak už vůbec.. Moc to nechápu, a asi ani nepochopím. Jedině by nám to vysvětlily slečny tady na omlazení, které taky přestaly kamarádkám psát

Děkuji holky za rady, uvidíme jak to mezi námi dopadne. Mám ji moc ráda, ale už to mezi námi není takové jako dříve nevím čím to je, asi i tím že nebydlíme ve stejném městě a každá má jinou práci. Zkusím jí to nějak nenápadně říct, ale nechci se jí nějak vnucovat. Teď mi navíc přijde, že má plno dalších kamarádek a svěřuje se jím víc než mě

Pokud ji máš tak ráda a chceš v přátelství pokračovat tak ignorace a podobné určitě nebude to pravé řešení. Být Tebou, tak příště až se sejdete tak bych k ní byla co nejupřimnější. Řekla bych ji narovinu, že ji máš moc ráda, že chápeš, že obě máte i svůj život, ale že si vašeho přátelství moc vážíš a nechtěla bys o nej přijít, proto tě zajíma,jestli se teď něco neděje když se chová takhle.... proste být otevřená a v klidu si to vyříkat. Přece jenom tohle je vždy nejlepší řešení

Moc hezky napsáno, naprosto souhlasím .

tak na tom snad v kamarádství nezáleží, ne?

Bohužel z mé zkušenosti záleží..Ono jde i o směny té dotyčné a taky zaměstnání...Já např. ze svého zaměstnání nemám taky čas na odepisování,jsem ráda,že se nají a jdu zase pokračovat v práci.A když se do toho ještě připletou opačné směny,tak je pak už fakt problém..

Reaguji na Moničkaa:
Bohužel tohle potkalo teď i mě!nejde o SMS,ale zrovna o nezvedání telefonů!A nezájem co jsem tak asi po ní chtěla..Tobě alespoň odepíše,ale mě už ani nazpátek neprozvoní,co jsem mohla chtít...A rozhovor u mě nepomohl..Byly to jenom sliby z její strany,že se polepší,že si zase půjdeme sednou a je to pořád stejný,volá jenom když se ona sama potřebuje vypovídat..Škoda,byla to opravdu fajn kámoška při rodičáku..No myslím,že stejně až začnu i já zase chodit do své práce ,to mě čeká tento měsíc,tak nebudu mít tolik času + rozlišné směny a nejspíš z kámošky se stane známá na občasný pokec...

Třeba na tebe nekašle, ale jenom se jí nechce.
Mám kamarádku, kterou mám vážně moc ráda, ale prostě mě nebaví jen se stavit, sedět a kecat u kafe. Já bych raději třeba vyrazila do města nebo někam, ale ona zase ne. Takže většinou, když mi napíše at se stavím tak taky neodepisuju nebo to pak ruším. Asi jsem hrozná kamarádka ..

Bohužel se musím přidat...
Kamarádku jsem znala přes 4 roky..., bývaly jsme v kontaktu, vždycky se psaly, scházely.
Ted ji napíšu a ani ji nestojím za to, aby odepsala - ještě když vidím, že si tu zprávu četla.

Já taky kolikrát odepíšeu až za den, dva, protože když to neudělám hned tak pak si na to kdo ví kdy vzpomenu Jestli s tebou kontakt pořád udržuje, tak bych se nebála. Každá prostě máte svůj život, ale to neznamená, že do něj vzájemně nepatříte, jen prostě už třeba jinak.

No a jinak nejlepší jsou ty "kámošky" co se na vás vykašlou hned jak si najdou chlapa

Já bych z toho třeba vědu nedělala, taky neodepisuju hned... prostě odepíšu, až budu vědět, co odepsat, nebo až se mi bude chtít. Spousta lidí zapomíná, že když vlastníte mobil, nebo máte internet, že to hned neznamená, že musíte být dostižitelní 24 hodin 7 dní v týdnu. Mám lidi ve svém okolí, kteří to taky nedokáží pochopit, proč jim třeba nezvednu během dne mobil... No asi protože zrovna nepotřebuju ho zvedat, což ale nevypovídá o tom, že bych k nim měla nějaký negativní vztah...

Reaguji na ifka.d: Reaguji na Lady Glamour:

Holky, ono nejde o to, že třeba by odepsala za den, dva. Jsme lidi a mě se to stává taky. Jden nechápu, že nenapíše vůbec...

Takovou mám jednu "kamarádku". Vždycky jak se s ní chlap rozejde, tak se ozve .

mám pocit že mám jen takové kamarádky, sami se sotv ozvou a když něco domluvím tak slyším většinou jen výmluvy, to všechny baví sedět doma nebo mají vlastní plány? už jsem vážně unavená z těch "kamrádek" kolem mě:/ škoda že nebydlím ve velkém městě, tam je to snad lepší.
já si vážím svých kamarádek a když mi napíšou, tak hned odepisuji,...

tak takové znám

Ja to mám s mou nejlepší kámoškou podobně. Známe se už dlouhých 17 let. Když jsme byli děti a v pubertě bydleli jsme pár kroků od sebe a byli jsme pořád spolu. Chodili jsme na diskotéky, doučovala mě, chodili jsme na stejnou střední školu, znali jsme vzájemně i své rodiny, hlídali si mladší sourozence. Prostě jsme byli pořád spolu. Pak se odstěhovala a ja taky, ztratili jsme na sebe kontakt úplně. Pár let jsme na sebe neměli žádný kontakt a nic o sobě nevěděli. Pak jsem jeden den na ní našla spojení přes sociální sítě a napsala jí. Hned jsme si dali i telefonní čísla a volali spolu každý den, psali si. Navázali jsme na to, kde jsme skončili naposledy před pár lety. Dozvěděla jsem se že to neměla jednoduchý a že prošla zlým a těžkým obdobím a že žije cca 300km odemne. Pak samozřejmě našla svou polovičku a ve spojení s prací a s budováním bydlení a nového se náš kontakt omezil. Nemá moc času, proto si moc nevolame, píšeme si, ale taky odepisuje někdy i po měsíci. Ale pořád si říkáme všechno, když si píšeme, dokážeme si říct své problémy, starosti i radosti. Dokážeme si poslat fotku když něco dobrého uvaříme nebo když si něco hezkého koupíme. Pořád se o sebe zajímáme a vzájemně chceme, aby se nám dařilo a přejeme si, aby se naše životy posouvali ke předu a nahoru. Dokonce sa zajímáme o sve rodiče a sourozence vzájemně. Dáváme je pozdravovat. K svátkům si vždy přejeme aspoň písemně nebo si posíláme dárky. Ale víme že až zhon utichne navštívíme se, zavoláme si. Beru to jako součást života a nějaké životní etapy. Víme o sobě, že kdyby jsme nebyli a nechtěli být nejlepší kámošky tak se už jedna druhé nikdy neozveme. Víme a chápeme se, že se v životě hodně věcí změnilo, ale nás to nerozdělilo. Dokážeme si říct i nepříjemné věci a vyříkat si, když se nám něco nelíbí. Dokážeme se omluvit pokud uznáme že jsme udělali chybu. Vždy mi poradí a pomůže i když jsme od sebe vzdáleny a není možnost být v kontaktu pořád. Myslím že pravý přátelé nic nerozdělí. Pokud to myslí oba vážně, tak i přes různé etapy života se dokáží pochopit a projít tím.