Začalo to přesně na 1 měsíční výročí našeho vztahu, kdy jsem u něj přespávala a šla u něj do vany. Zeptala jsem se ho jestli si můžu s sebou půjčit jeho tablet na hraní her a poslouchání hudby při koupeli atd. On že jo, tak jsem šla a jen co jsem ho ve vaně odemkla, tak se tam objevila seznamka Badoo a že tam psal spoustě holkám, tak mně utkvěla v paměti jen jedna fráze co psal jedný holce a to doslova: Chci tě, měl bych čas přijet....ona mu nic neodepsala. Přísahám, že tenkrát jsem mu věřila a nic mu neprolízala. No byla jsem z toho samozřejmě dost v háji, on mi na svoji obranu jen řekl, že si akorát potřebuje něco dokázat a že chce od těch holek slyšet jen to, že ho chtějí a ať přijede, ale že by nikdy za žádnou nejel. Taky mi tenkrát řekl, že mě asi nemiluje jinak by mi to neudělal. Odpustila jsem mu. (Chci uvést, aby to bylo vůči Vám férový, že jsem se s ním seznámila taky přes Badoo, myslela jsem ale, že když už spolu jsme, ostatním holkám nic psát nebude).
Od té doby se to opakovalo snad tisíckrát, je to pořád jen dokola. S tím, že u mě hned po tom prvním samozřejmě důvěra zmizela a pak už jsem začla pátrat. Vím, že se to nemá a je to ode mě hnusný, ale ten hryzavej pocit uvnitř se prostě nedal zarazit. Pokaždý sliboval, že už to víckrát neudělá a pokaždý udělal.
Teď nedávno jedný holce na fb psal když jsme se zrovna dost pohádali, že jestli může přijet jí namasírovat nožky a ona že ne, že je zadanej a ať to na ni ani nezkouší, že maximálně jako kamarádi můžou pokecat a on na to, že přeci po něm nemůže chtít, aby se na všechno vykašlal když aní neví co bude a ať tomu dá šanci....totálně mě to dostalo a nebavila jsem se sním, vždy jsem jen utekla do práce a zas domů spát...nevěděla jsem co mám dělat...po pár dnech nebavení mi napsal do práce sms sám, že bysme se asi měli rozejít...sic si to nezasloužil, tak sem to ale pěkně obrečela...během toho dne jsme si psali celkově o našem vztahu, proč se s ním nebavím teď a tak celkově...po vybrečených očích, pár sklenicí vína a poslouchání písniček mě ale začal nahlodávat takovej pocit, jako, že jsem ráda, že už to skončilo a že to mám za sebou...něco jako vysvobození..pak ale přišel domů a začal mě objímat, že je mu to líto, že jsem jeho miláček a že se mnou chce být..a tak jsme to tak nějak nechali být...psal mi, že si ty holky na fb smazal a že chce být už "hodný"...psala jsem mu, že je jedno, jestli si je smaže nebo ne...ale že mu mám věřit, že by nic podobného žádné nepsal...no a prostě se to nějak přešlo-jako vždy..¨
Skoro každý den mi říká jak mě miluje, jak jsem nádherná, šišlá na mě různý roztomilosti atd...ja nevím...mně je to ale nějak jedno...opět vím, že si psal na fb s nějakou holkou...a víte co holky...je mi to jedno, srdce už mě kvůli tomu vůbec nebolí, oči nepláčou...přijde mi jakoby to byla nějaká chlapská nemoc, kterou beru jako součástí našeho vztahu. Mám takový pocit ale, že z mojí strany city nějak ochladly...už mu nechci říkat, že ho miluju, nebaví mě s ním spát - sex ten máme 1x za týden, ale není to vůbec tak jak bych si to já představovala, jde tady jen o uspokojení jeho potřeby bez jakýchkoliv polibků, něžností a ták...já na něj po tom všem prostě už nemám s ním chuť...Asi půl až třičtvrtě roku už je ten vztah špatnej...je to hnusný, ale někdy si přeju, aby za nějakou holkou skutečně jel...jinak jsem si téměř 100 % jistá, že mě nepodvedl a asi by to ani neudělal...možná ho opravdu jen baví jim takhle psát nevím....
Já jsem hrozně hodná holka - zdědila jsem tuto povahu bohužel po mém taťkovi, pro člověka udělám první poslední, o všechno se starám, se vším, pomůžu...prostě člověk se na mě vždycky může spolehnout...když bych udělala něco špatnýho, tak mě tak hryže svědomí, že proto radši nic nedělám...jsem prostě úplně pitomě hodná a navíc velkej romantik a snílek. On má skvělou rodinu, finančně je dobře zajištěněj a celkově jako spolubydlícím by se nám žilo dobře....ani nevíte jak mi je hrozně z toho, že uvažuju o tom, že je dobře finančně zajištěnej - právě já, která si představovala velkou lásku a chtíč klidně pod mostem ale hlavně, že bych byla s tím pravým...a teď myslím takhle...
Někde jsem četla, že jestli chceš poznat toho pravýho protějška k sobě, tak ho máš líbat...už na líbání prý člověk pozná, jestli k sobě dva ladí nebo ne...podle tohohle se k sobě nehodíme...Nevím holky...máte některá zkušenosti s podobným vztahem, kde jste žili ze zvyku, že jste ho měli rády, jinak Vám bylo celkem dobře, ikdyž láska už asi pominula a partner Vám dělal tyhle věci za zády? Nebo jak to vidíte vy? Mám ho ráda a představit si vyškrtnout ho najednou úplně ze svýho života je trošku děsivá...ale žít s ním až do smrti taky....jsem v začarovaným kruhu 
Předem děkuju za Vaše rady, názory a zkušenosti s podobnými vztahy 
Poslat SZ
...já vím, že jsem to měla skončit už dávno a lituju, že jsem to neudělala dřív, než jsme spolu šli bydlet. Reaguji na "dadabus", no ve mně chyba není, že bych nebyla sebevědomá, málo hezká, chytrá nebo či co...co vím, tak to takhle dělal u všech holek co měl...měl hodně těžký dětství, táta byl zlej a nakonec se i zabil, když mu bylo 8 myslím...vím, že to není omluva, ale jestli se prostě díky tomu nebojí na něco víc uvázat a připustit si to k tělu...manžel jeho ségry se se mnou jednou takhle bavil a říkal, že mě musí mít strašně rád, už to, že se mnou šel bydlet a jak se ke mně jinak chová třeba na veřejnosti atd, že to od něj nikdy nečekali....ale to bysme zacházeli do nějakých psychologických debat zas...vím, že to není omluva a rozhodně tím nechci říct, že chci žít ve vztahu kde někdo tohle dělá, jen věřím tomu, že cokoliv v dětství prožijeme tak má na nás do budocna vliv.....možná se bojim být zas sama, ale spíš mám strach, že všichni chlapi jsou v tomhle stejný...vždyť kolik je tady na toto téma deníčků, kolik toho slyším od kamarádek nebo naopak vidím jak se chovají přítelovi kamarádi...mám kolikrát pocit, že je tohle prostě normální standard mezi chlapama a že ty holky o tom buď ví a trápí se a nebo to jenom neví....Reaguji na "Aleopa" - píšeš, že jste spolu byli skoro 6 let, tak mě asi trochu chápeš...sice si teď chytřejší a je ti jasný, že jsi to měla udělat už dříve a já ti za ty rady děkuju...ale vydržela jsi to se svým klukem 6 let.....možná má prostě každý svůj správný čas nebo určitou dobu, do který musí dojít než si uvědomí, že to vážně nemá cenu....problém je vážně v tom, že mě už z toho srdce nebolí...přijde mi to, jako bych žila v deziluzi...jinak je samozřejmě hrozně hodnej, abyste si nemysleli...se vším pomůže když mu řeknu, pořád mě chce objímat, říká jak jsem roztomilá a že mě miluje...že mě nikomu nedá a tak no...život prostě není lehký, všechno není černobílý..něco je i šedivý
Galerie obrázků
a je Vás tu stále dost , který to jak slepice snášej .
) a být blbá a nechat sebou zametat! Sobci budou vždy spíš proti sobě