Kontaktovat svého biologického otce?

ne spíš realistické?

je to dítě jeho manželky a jeho, čtvrté v řadě, píšou v rodném listě

ale tohle je 30 let stará historie

Nikdo tu není zlý, jen se snažíme zakladatelku upozornit, že takto může dalekosáhle ublížit a hlavně přivodit hodně problémů svým nejbližším, kteří ji milují a starali se o ni.

Nebo si fakt myslíš, že by bylo fajn aby se její legitimní otec dozvěděl, že mu manželka zahýbala a měla dítě, které bral jako své, s někým jiným?
Že by to nemohlo skončit tak, že na stáří může zůstat její matka sama, osamělá, zavržená?

Já si to prostě nemyslím že to dopadne dobře a proto ji varuji.

Souhlasím.

Tak hlavně on to asi věděl od začátku, když to věděli jeho rodiče a dávali to zakladatelce, jak sama říká, sežrat. A to ho ještě více šlechtí, dokázal odpustit manželce a ještě se ujal jejího dítěte, které mu celý život připomínalo nevěru jeho ženy.

V tomhle bude zásadní rozdíl mezi mojí a tvojí úvahou. Ty sis představila, že bys hledala svého biologického otce.

Já jsem si představila, že bych byla tím biologickým otcem a dítě, které jsem kdysi měl(a) s milenkou by se mě snažilo kontaktovat.
Píšeš o té genetice. Takže, dcera by mě kontaktovala. Já bych nechtěl(a) aby to dělala, takže bych jí hrubě a sprostě odbyl(a), aby jí to odradilo a znovu to nezkoušela. Takže by jsi dosáhla čeho? Možná tak pocitu, že z otcovy strany máš v sobě geny pro hrubost a nestarání se o vlastní děti.
Nebo naopak. Chtěl(a) bych na dceru udělat dobrý dojem, takže bych se přetvařoval(a) - opět, k čemu je informační hodnota takového setkání?

Když se podíváš na vlastní rodinu, kolik těch "projevů genetiky" rozeznají lidé, kteří k vám nemají opravdu blízko?
Něčeho se dobereš, ale pravda to nebude.

Nemachruju tady, že by ve mě nehlodala zvědavost - myslím, že bych byla pořádně zvědavá. Ale mám rozum a dokážu uvažovat logicky, takže pokud by byl pokus o kontakt zamítnutý, tak už bych to podruhé nezkoušela. Protože by mi bylo jasné, že se cpu k lidem, kteří o mě nemají zájem, a tudíž ani nemají zájem být ke mě upřímní.
Když si představím že by otec měl "nějakou kukačku", tak by mi hodně vadilo i to, že by jí sdělil jak je na tom kdo z rodiny se zdravím (s výjimkou lidí, kteří již zemřeli). Protože i když je to pokrevně příbuzný člověk (takže se ho to týká), tak ho neznáme, nevíme jaký má charakter, a tohle jsou citlivé informace.

nikoho nemůžeš nutit do toho, co se mu nechce…zkusila jsi ho kontaktovat, on odmítl, jsi dospělá, soběstačná, o majetek ti údajně nejde, on vůči tobě už nemá žádné povinnosti a setkat se s tebou nemusí, když nechce…má svou rodinu, ty máš svou, nechápu proč dělat zbytečně špatnou krev, když očividně o tebe nestojí, navíc to byl maminčin milenece, ne bývalý manžel nebo bývalý partner…v obou rodinách by to mohlo dopadnout dost špatně, co když to jeho nová rodina neví, že má dospělou dceru? co u vás doma? opravdu to otec nebo prarodiče stoprocentně ví nebo si jenom myslíš, že to ví? očividně o tebe nestojí a pokud se v tom budeš rýpat, tak se akorát dříve nebo později všichni zřejmě pohádáte, divím se, že ti to za to stojí…

jak tady zaznělo, že kdysi nebývala antikoncepce tak běžná, tak stejně tak nebývaly běžné testy otcovství, pokud tedy maminka s tatínkem nedrželi celibát a neužívala si jenom s milencem, pořád je tady možnost, že nejsi dítě maminčina milence, napadlo tě, že třeba ani maminka přesně neví, se kterým chlapem tě má?

Milé i nemilé omlazené
Vůbec bych nečekala, jaké nactiutrhání utrpí moje máma Ono je velmi jednoduché býti upřímnou, když je člověk schovaný za monitorem. Naštěstí mám nějaké ty zaměstnance a zaměstnankyně, tak tu českou povahu trochu znám a beru to s nadhledem. Když jsem se narodila, máma byla s tátou již patnáct let, je celkem pochopitelné, že ji někdo během manželství zkřžil cestu - které vdané se to nestalo? Holt jenom u mámy do nezůstalo u platonické lásky a výsledkem jsem já. Táta ví, že nejsem jeho, myslela jsem, že je ke mě chladnější, protože nejsem kluk a protože je po třech dětech otcovsky "utahaný". Ale samozřejmě mu tleskám a nesmírně si ho vážím, on je tak krásně flegmatickej a strašně hodnej! Vlastně to věděli všichni kromě mě
S bio otcem se plánuji setkat počátkem jara, teď je přeci jen konec účetního roku a nový zákoník...
S radostí výsledek mé schůzky zveřejním.
Přeji všem milým i nemilým omlazeným krásný pracovní den!
PS: I platonická láska je pěkná svině

Takže ti nakonec odpověděl?

tak to je velice pravděpodobné...pokud se pomiluješ v měsíci s 2 muži, je to tak 50:50 kdo je otec...

Nikdo z maminky lehkou děvu nedělá, že ale manželovi zahýbala je bohužel pravda...není to nic vyjímečného ani něco z čeho bysme se měli sednout na zadek...

Spíš nechápu jak ty tu odmítáš pravdu.

nepřeháním, myslím to úplně vážně a klidně to zopakuju…tehdy nebyl testy otcovství zdaleka běžnou záležitostí a pokud má žena manžela a milence a s oběma spí, tak asi dost těžko může vědět čí přesně to je, pokud samozřejmě nespí jen s milencem… proto jsem napsala, co jsem napsala, nevídím na tom nic špatného ani nepravdivého

Ano pravdu.
Zakladatelka genetický test se svým papírovým otcem neabsolvovala - tak na 100% nemůže tvrdit, že není její otec.

Ani test s domnělým otcem neproběhl - nemůže 100% tvrdit že otec je on.

A tvůj "běžný scénář" je docela mimo...že by spolu manželé nespali vůbec...

Je to diskuze proto se sem píšou naše názory, co si myslíme. Pokud to někdo nedokáže unést, tak by sem neměl chodit a navážet se do názorů ostatních....

Taky znám pár takových manželství, většinou z vyprávění chlapů, kdy jim to neklape a nespí se svou ženou. Zpravidla je toto vyprávěno jiným ženám, potenciálním milenkám. Těmto mužům se během pár měsíců dost často stalo, že jejich manželka snad usmrknutím otěhotněla ... za poslední rok 2 případy jak přes kopírák

Zakladatelce bych možná poradila promluvit si o tom se svým otcem - myslím, otcem, který ji vychovával. Pokud totiž dokázal snést to, že dítě, které on vychovává a živí, navštěvuje jeho případný biologický otec, myslím, že bude mít šráky i na vyprávění pravdy ... když se k tomu maminka nemá.

Nevím jestli to tu už padlo, ale proč ses to dozvěděla? Myslím, proč ses to dozvěděla až teď ve 30ti, proč ti to neřekli třeba v 18ti nebo proč nemlčeli napořád? Nebo to byla souhra náhod?

To si ani nemyslím, jen mi - zcela obecně - přijde odporné "dolejzat" za někým, kdo už mě odmítl.

A jak říkám, nechápu, co si od takového setkání slibovat. Stejně se nic nedozvíš, protože i když někoho "uženeš", tak se před tebou bude přetvařovat. Tohle už prostě není upřímné setkání.
Když budeš něčí šéf a půjdeš k zaměstnanci na návštěvu, tak se on a jeho rodina taky nebudou chovat "normálně" a nijak se nepoučíš. Jen to vyvolá víc a víc otázek, protože ono to bude "takové nějaké divné" a člověk bude mít oprávněně pocit, že mu ten druhý lhal.

Opravdu nechápu, čeho by se takovýmhle chováním dalo dosáhnout. Bláboly jako "voda není krev" a "každý chce znát svou minulost" jsou jen prázdná hesla.

V 16ti letech jsem kontaktovala svého biologického otce. Nějakou dobu jsme si psali, pak se několikrát sešli. Pochopila jsem proč se s ním mamka rozvedla a ukončila jsem s ním kontakt.
Jsem ráda, že jsem měla možnost ho poznat a nežiju v nějaký iluzi.