Kvůli neshodě ohledně společného žití došlo ke zlomu v našem vztahu, kdy jsme se sobě vzdálili. Původně mě štvalo, mrzelo, že není schopen udělat kompromis ohledně naší budoucnosti a musí být jeho, ale ve výsledku se na to nabalily další věci a já teď nevím, co dál. Nebo možná vím, jenom to potřebuji slyšet od někoho nezúčastněného.
Krizi už máme 2 měsíce, kdy jsme se za tu dobu dostali do fáze, kdy jsme omezili vídání se (občas i kvůli práci se nestíhalo+další události, co nešly společně skloubit) a omezili jsme psaní. Dříve jsme si psali i kvůli blbostem denně, teď si třeba nenapíše několik dnů, nezajímáme se o toho druhého - nevím, jestli oba z toho důvodu, že máme pocit, že ten zájem a snaha přichází jen z naší strany. Když už se jeden z nás rozhodne napsat, tak si máme, co říct.
Co se týče chození ven, tak nám to vyjde 1 týdně o víkendu, ale je to divné, bavíme se o všem možném, ale nechytneme se za ruku, nedáme si pusu - asi chyba na mé straně, protože zklamal mou důvěru a já mu nevěřím. Ale pořád si myslím, že to tam někde je a půjde to spravit, pokud budeme chtít - jen si myslím, že oba nevíme, jestli chceme a půjde to.
Já sama tápu, jsme spolu přes rok, kdy to bylo fajn, pořád jsme něco podnikali, vídali se i jenom na chvilku a užívali si to, ale přes to v tom vztahu chyběla vášeň apod. Nespali jsme spolu skoro vůbec - nebylo kde, nebylo příležitosti nebo jsem prostě nechtěla (sex nevyhledávám skoro vůbec, ale u něj se to ještě snížilo), on je v tom sám takový asi nejistý. Jinak jsme se objali, líbali, ale sex moc ne no.
A jak se na to zpětně dívám, tak si říkám, že jsme spíše asi byli více jako kámoši - co se týče volného času super, ale co se týče těch intimností nic moc. A já si nejsem jistá, jestli to má do budoucna cenu takový vztah, jestli by se situace změnila a ta vášeň se objevila, kdybychom spolu bydleli. Nebo prostě nejsme schopni být nejen kamarádi,ale také milenci? Co myslíte? Jak byste se rozhodli ohledně toho, zda to zkusit znovu nebo to už nechat být?
Poslat SZ
