Labilní přítel

Z pár řádků se dá dost těžko usuzovat, ale je možné, že je to opravdu tak, jak píšeš, a za přítelovým chováním stojí jeho psychické problémy. Ty se dají těžko ovlivnit a lidem, kteří ničím podobným nikdy netrpěli, se špatně vysvětluje, že to člověk opravdu nedělá schválně. Na druhou stranu se bohužel také často stává, že lidé svými psychickými problémy omlouvají svoje bezohledné chování a ostatní tím pak citově vydírají. Ale jak říkám, těžko dokážu posoudit, který případ je právě tvůj přítel. Pokud je to skutečně tak, že své chování nedokáže ovládat a ty máš nutkání se k němu vrátit, bude asi potřeba, abyste si uvědomili, že takto to nepůjde. Jelikož na to přítel nepřišel sám, bude na tobě, aby sis návrat k němu podmínila tím, že svůj problém bude účinně řešit. A tím myslím terapií s odborníkem, ne jen sliby, že se změní.

Reaguji na Candy86: Absolutní souhlas.

Snad to není fuckboy, ti jsou různých typů. Společné mají to, že tě oblbnou, ty se šíleně zamiluješ, pak se rozejdou, a jen co se začínáš dávat trochu dokupy, řeknou ti že tě milují nebo jim chybíš aby tě opět citově drásali.

Děkuji za reakce To je právě to, čím si nejsem jistá, zda si se mnou jen hraje, nebo to opravdu nedělá schválně. pravda je, že nikdy své chování nesváděl na své psychické problémy. Ale i tak jsem z toho zmatená a mám docela strach, co bude. Jelikož si říkám, že bez něj by mi v budoucnu mohlo být třeba líp, ale stále jsou tam pochybnosti, že ho mám stále ráda netuším proč mám potřebu mu dávat neustále šance..

Reaguji na jana.pet:

Já myslím, že víš že není pro tebe dobrý, ale srdce se ti do toho plete.

Reaguji na beautyholic: Přesně tak, vystihla jsi to .

Reaguji na jana.pet: To znám... až to bude za tebou, budeš si říkat proč ti to, proboha, trvalo tak dlouho. Já to tak měla...

Reaguji na beautyholic: Jenže jak to překonat, Teď, dokud se neozývá to jde, ale co nevidět si budeme předávat věci a z toho mám strach.

On si musí připadat jako ten nejžádoucejší chlap na světe, když s tebou takhle cvičí a vidí, že to zabírá a ty jej pořád "žereš", trápíš se, toužíš, .... To se mu ani nedivím, že dělá to, co dělá A nebo druhá možnost, že má opravdu psychický problém sám se sebou - ale v tom případě potřebuje terapii, určitě jej z toho nedostaneš tak, že necháš po sobě šlapat.
Až si budete předávat věci, tak se snaž být co nejvěcnější a nejstručnější, nezaplétat se do diskuzií a vysvětlování a společně strávený čas co nejvíc urychlit - žádné kávičky, žádný sex na rozloučenou apod. Vybrečet se můžeš pak dodatečně doma ...

To v žádném případě v plánu nemám..
Deprese má diagnostikované, není to že by se na ně vymlouval.. Ale i tak s tebou musím souhlasit, že se mnou zametá..

Reaguji na jana.pet:
Znám hodně lidí s depresema ale nikdo takové věci nedělá. Tak já nevim. Jinak souhlasím, co nejstručněji, třeba se hned na začátku omluv , že jsi se popletla při plánování a musíš letět protože za chvíli musíš být tam a tam

On s Tebou zametá jak s hadrem na podlahu, protože nemáš žádné sebevědomí. Kdybys měla sebevědomí, nenechala by ses takto ponižovat.

Některý věci (tím ted myslím tvoje rozhodnutí a odhodlání) se nedají uspěchat, ale musí prostě uzrát. A není proč si to mít za zlé ani to lámat přes koleno. Člověk prostě potřebuje pomalu najít cestu k sobě a pochopit, že opravdu má zodpovědnost jen sám za sebe a svoje zdraví fyzické i psychické. Proto radím do ničeho se nenuť (ani nutně hned odejít - tím myslím psychicky - a nebo k pochopení jeho i když dalece překračuje tvé hranice). Vím, jak se chovají lidé s úzkostmi a depresemi a vím, že to není pro ně ani pro okolí lehké, ale i když jsem dala víc než jsem mohla, abych jim pomohla, nic se nezměnilo. Přítel si sám musí urovnat svůj život a sám se rozhodnout, jakou pomoc vyhledá... Přes potíže je to pořád dospělý muž a dokud se k tomu tak nepostaví, nemůžete mít spokojený vztah. A to rozhodně nebude ze dne na den.

Proto radím soustřed se na sebe, lásku k sobě a svůj klid na duši. A když se bude chtít vrátit, nikam se nežeň, ale více než pomalu, můžete si nějakou dobu jen psát, pak třeba zajít na kafe.. A sama uvidíš, jak se ohledně toho budeš cítit.

Jo a teď jsem četla zajímavej článek, že máš využít princip němého filmu. Kdyby to byl němý film a posuzovala bys podle toho co vidíš (a ne sladkých slovíček).... (tohle mně strašně pomáhá. Člověk má tendenci uvěřit tomu hezkému, že by to tak mohlo být, ale v závěru jsou důležité jen ty činy...)

Reaguji na Rebarbora:
s tím němým filmem to zní zajímavě a zkusím sama vyzkoušet

Jinak vztah s takovým člověkem musí být náročný. Pokud má diagnostikovanou depresi, tak bere léky?
Nevysadil je a nepřeplo mu zase?

Reaguji na Rebarbora:
To si napsala úžasně, děkuji!
Jinak holky pro vás, co jste deníček sledovaly. V tomto případě nešlo o depresi ( i když jimi trpí) , ale jednoduše v tom byla jiná. Pár dní to bolelo neuvěřitelně, ale rázem mi došlo, jak naivní celou dobu jsem byla a že tento člověk v mém životě ztratil definitivně místo.