Lze být vůbec šťastná?

A kolik ti je let? Takový pocit má spousta lidí, ale čím jsi starší, tím míň si to bereš a naučíš se radovat i z drobností. Já mám taky furt pocit že když se něco podaří, musí se něco jiného pokazit. To je normální, ale s věkem se už ty špatnosti snadněji přejdou.

Reaguji na Haniccino: já tohle mám odjakživa a je mi 21

Tak tento pocit mám taky,za poslení dobu se stalo strašně moc smutných událostíA pravidlem se u mě stává to,že když jsem relativně spokojená,daří se..tam BUm a něco zase přijde,ale nikdy ne maličkost.

Také je fakt,že díky mnoha událostem si plno věcí umím daleko víc vážit a radost mě teď udělají poměrně maličkosti,ale mám přímo strach být spokojená,jelikož se bojím,že zase něco přijde...

Já nemám jen ten pocit,u mě je to vždy fakt-realita.
No věkem se to u mě s.e... ještě víc,jako mladá jsem byla v pohodě

Reaguji na vendulinka123:
A co tě tolik trápí,co se vždy pokazí?Plno věcí se opravdu věkem srovná-na moc věcí budeš koukat jinak..
A myslím si,že plno lidí má kliku a jsou šťastní,takže štěstí existuje,ale asi se nezabydlí u každého..

Štěstí je stav mysli, kočičko, a když si budeš říkat, že jsi šťastná, tak budeš.
Zkus si přečíst Tajemství od Rhondy Byrne, spousta holek tady psala, že jim moc pomohlo a já jsem jedna z nich, taky díky té knížce víc věcí chápu.
A jakmile to štěstí přijde, tak si ho pak budeš víc vážit
Držím palce, ať je líp

Promiň,nechci se tě dotknout,ale tyto řeči mě zvednou ze židle.Je dobře pokud na tebe teda tento styl platí a v životě ti vychází,ale já nemohu souhlasit.

Vždy když jsem byla spokojená a šťastná,tak jsem přece neměla důvod myslet jinak než pozitivně a i tak,se stalo plno šílených věcí a rozhodně jsem negativně nemyslela.

Nedávno jsme toto téme rozebírali s X lidma,naštěstí většina žije v realitě a ve finále nám pár lidí,co propagovalo pozitvní myšlení-to jak si sama ovlivňuješ život atd.. nedokázalo dát jedinou rozumnou odpověď.

Ale nemám nic proti tomu,když tomu někdo věří a život má takový jaký si přeje,ale nesmí mě jejich myšlení nikdo nutit.Třeba zakladatelce zrovna pomůžeš a knihu si přečte.

Nikomu nic nenutím, je to jen možnost, nic víc Mně to pomáhá, protože když se budu litovat, jaká jsem chudinka, tak bych si tak začala připadat..

To je dobře.Rozhodně se teda osobně nelituji a jako chudinka si taky nepřipadámProstě jen věci nevychází tak jak s člověk vysnil a stále někde číhají nějaké nástrahy...a těm se pozitivním myšlením člověk nevyhne.

Vím,že té knize propadlo hodně lidí a někteří tomu věří a jsou spokojený,okjen dobře pro všechny ty čtenáře.

V pořádku,já nemluvila konkréktně k tobě,ale obecnějak jsem řekla,třeba tím zakladatelce pomůžeš.
Já jí nic nemohu radit,sama už nějak na štěstí momentálně nepomýšlím...jelikož se pak vždy(když štěstí bylo) stalo něco hrozného.

Pro mě být šťastná znamená mít zdravé dítě a vztah s partnerem v pohodě (občasná výměna názorů je normální). Ke štěstí stačí opravdu málo, ale je potřeba si uvědovmit, co je v životě důležité. Asi to bude znít jako klišé, ale podívej se, co je kolem neštěstí (úrazů, úmrtí a jiných tragédií) a raduj se z toho co máš. V životě jsem toho zažila už dost a naučila jsem se vážit obyčejných věcí. Je jasné, že může být i líp. To vždycky, ale taky může být hodně špatně. Štěstí je relativní pojem a každý ho vnímáme jinak. Takže těžko radit, ale když se stane něco nepříjemného, pak si uvědomíš, jak jsi byla šťastná kdysi.

Máš pravdu,taky si vážím "obyčejných" věcí a svým způsobem jsem za pár situací šťastná-přímo přešťastná-jelikož ti lidé žijí a to je doslova zázrak..Ale i tak,stále to "štěstí" které bych si přála nemám.Nedokážu se pořádně vyžvejknout

pravda..............

Ale jo, chápu to. Možná jsem to napsala tak, že to vypadá, že jsem dokonale šťastná. Ale taky to tak úplně není. Někdy mám tolik smůly, že to těžko rozdýchávám. Jako například tento rok. Byla jsem na čtyřech operacích úplně zbytečně...ale na druhou stranu mi doktor, který léčil dceru řekl, že je po čtyřech letech úplně zdravá. A v té chvíli to převážilo nad vší smůlou a byla jsem šťastná.

tak to chápu,tento rok jsem prožívala a prožívám něco podobnéhoale ve finále řeknu,že to bylo štěstí v neštěstí,neteř přežila,sestra taky,já mám "větší" úraz,ale léčím se a strýc se zdárně léčí,zatím úspěšně...je pravda,že ve chvíli- kdy ti doktor oznámí,dítě bude snad bez následků a přežilo kritické chvíle--tak to je ten nejšťastnější okamžik v životě.Takový pocit se nedá ani popsatTak držím palce,aby se tě(celé Tvé rodince) štěstí drželo.

Jen to mé osobní štěstí postrádám a už na něj snad ani nevěřím...

Vraj pocit šťastia by sme nemali podmieňovať: "budem šťastná, *keď*... Vraj šťastie je *tu a teraz*. Čítala som si na túto tému kopu literatúry. Naučila som sa *byť* šťastná, aj keď mnoho toho, čo by ma urobilo ešte šťastnejšou mi v živote chýba (napr. partner). Naučila som sa pozerať na svoj život pozitívne, začala som veriť, že veci sa dejú tak, ako sa dejú *pre moje dobro*. Pritom ma postihlo niekoľko nepríjemných, až tragických udalostí, ako napríklad mamkina rakovina.

*Som* šťastná, pretože mám fantastickú, milujúcu matku, úžasného brata, zdravé a silné telo, krásne bývanie a iné, zaujímavé materiálne statky, roztomilého, srandovného psíka, kopec voľného času a bezbrehú slobodu človeka, ktorý žije sólo.

Všetko sa deje tak, ako sa má. Pre moje dobro. Toto je moja každodenná mantra.

Hezky napsané.

Co jsi četla a co se ti nejvíce líbilo?

Reaguji na Melory:

"Všetko sa deje tak, ako sa má. Pre moje dobro. Toto je moja každodenná mantra."

Jo, jen se to někdy fakt moc nedá vydržet.