Dobrý večer,
strašně dlouho jsem odolávala někam napsat, ale ráda bych znala názor i někoho nezaujatého.
V mých 16 jsem potkala úžasného kluka (o 3 roky staršího), pan Božský, romantik, gentleman... Vztah, který nám každý záviděl. Po dvou letech jsme spolu začali bydlet, po dalších dvou se přestěhovali do většího města a začali žít běžný život.. Romantika se samozřejmě ze vztahu vytratila, přibyly hlavně starosti a začali jsme vést život jak po 20 letech manželství.
Pro zpestření a vytržení ze stereotypu jsme si pořídili psa. Výlety a procházky byly super, jenže čím dál více kamarádské. Přesto jsme se měli pořád rádi a rozumněli si. Jenže jsme se nikam neposouvali, stále jsme bydleli v původním 1+kk, žádné plány do budoucna, tajně jsem i doufala v žádost o ruku. V posteli to začalo umírat.
Letos v červnu se mi pracovní život převrátil vzhůru nohama, změna pozice, pracovní doby, zaučování na nové pracovní postupy. Zažívala jsem hrozný stres a po příchodu z práce jsem neměla na svého partnera ani psa vůbec náladu a raději jsem si zalezla s knížkou do postele nebo se šla projít ven.
V práci se konal večírek a já s litrem vína v krvi skončila u kolegy v bytě.
A moje hlava se už dočista zbláznila. Strašně mě přitahoval a já najednou nevěděla co ke komu cítím. Přítel na nevěru přišel asi po 2 dnech (změna chování a taky se podíval do telefonu) a totálně ho to sebralo.
Odstěhoval se k rodičům a já si začala psát s kolegou. Je úplně jiný a to mě asi přitahovalo. Nechtěla jsem s ním vztah, ale ani jsem s ním nechtěla utnout kontakt, na druhou stranu mi chyběl i přítel. 3 týdny jsem se v tom plácala a pak usoudila, že onen kolega byl jen chvilkové poblouznění, ale hluboko uvnitř si přeji obnovit vztah s bývalým přítelem. Ale samozřejmě zapracovat i na tom vztahu. On to cítil stejně, začali jsme chodit na párové terapie, randit...
Bohužel od června se s tím nemůže smířit a nemůže se od toho odprostit. Většinou všechy citové projevy, polibky, objetí jdou pouze z mé strany 
Dnes mi řekl, že už ke mně necítí to co dřív a že neví, jestli to bude někdy lepší, ale že to ještě nechce vzát a chce tomu dát volný průběh.
Já už teď mám jasno, miluji ho. Věřím, že k sobě patříme. Máme spolu hrozně moc společného. Jenže už je to dlouhá doba a já začínám být se silama v koncích
. Moc ráda bych věděla, jestli někdo něco podobného zažil a zda se jim podařilo vztah obnovit a znovu se zamilovat.
Díky všem za názory, případně sdělení Vašich zkušeností.



Poslat SZ
Jen se bál těch velkých kroků, jako je svatba atd.. Ale dítě chtěl, to spíš já brzdila
Určitě sis to vyčítala už dost a je na čase jít dál. 