Ahoj je to přesně 2 roky co chodím a současně bydlím s přítelem. Je mi 28, jemu 26 let. Oba jsem vždy byli poměrně dominantní osobnosti, ale mám pocit že tím že jsme se dali dohromady ve mě tu dominanci zadupal. Asi je to přirozené, že logicky jeden musí polevit. Nicméně nyní najednou vše extrémně graduje. Oba dva jíme rostlinnou stravu a jsme poměrně ekologicky smýšlející, tzn. snažím se nevyhazovat jídlo a být nějak odpovědná vůči prostředí kde žiju. Abych uvedla ukázkový příklad toho, co mě trápí, tak například dnes přítel zjistil, že jsou v lednici staré ředkvičky, a já řekla že už je jíst nechci. On na mě spustil proslov, že není správný vyhazovat jídlo, a že jako se to týká i jeho, že má odpovědnost i za moje rozhodnutí, že má prostě odpovědnost vůči přírodě atd. Já vyhodím tak 1 věc za měsíc. Nakonec samozřejmě řekl že i přesto že ředkve nesnáší, tak je sní, protože má určité zásady, který jsou důležitější. A takhle je to u nás velmi často. Velmi často mě o něčem poučuje, například kupujeme česnek a já jsem ho vzala jen míň protože na výběr nebyly žádný hezký. A on začal zase proslov že česnek je skladová potravina a že se kupuje do zásoby a bla bla bla. Víceméně není den, kdy by mě něco takhle neřekl. Ono stačí aby mi i řekl že to co dělám bych třeba mohla dělat trochu jinak a mě už to vytočí. Problém je v tom, že věci které říká vím že nejsou úplný bludy, ale nemůžu už psychicky snášet to, že mi pořád do něčeho kecá a pořád mě poučuje a pro mě už to i komandování neustálý. Možná mi třeba jen chybí energie se nad to povznést a být tvrdší nevím. V současnosti jsem na něj už tak extrémně alergická že mě vytočí pomalu všechno. Blbý je, že i přesto s ním chci zůstat. Máme hodně věcí společných, a to takových který bych s málokým společný měla. Počítáme spolu do budoucna, je to člověk vzdělaný a pracovitý a víceméně vždy splňoval všechny šílený kritéria který na partnera mám. Ale vůbec nevím jak naložit s tímhle jeho chováním. Připadám si už tak vysátá, že už na spoustu věcí jakoby rezignuju a připadá mi že se měním v takového člověka fakt bez energie Nevím co s tím, mám chuť aspoň týden bydlet jinde a mít klid od něj, v tom je to ještě horší že společně podnikáme z domova a máme tu i sklad a já denně odesílám zboží, takže ani není moc reálný že bych vypadla pryč :-/ chápu že mi tu půlka řekne ať ho opustím třeba, ale to já fakt nechci, máme toho za sebou hrozně moc a něco s tím chci dělat, jen vůbec netuším co ...děkuji za rady předem