Mám ukončit vztah?

Já bych z toho vztahu odešla, ale nejsem si jistá, tím rozvedeným. Třeba to s tebou ani nebude myslet vážně a budeš pak v háji úplně z obou dvou jak psychicky, tak v bezprizorní situaci.

Pokud bys nakonec chtěla skutečně opustit tohoto partnera, se kterým nejsi spokojená, tak si zkus alespoň připravit nějaké ty finance nebo zjistit, jestli ten kolega pouze neflirtuje nebo tě nemíní mít jen na sex....

promiň, ale vidím, že jediné, co tě v tom vztahu drží jsou peníze, které momentálně píšeš, že nemáš stranou na horší časy a nejisté bydlení, 1) si myslím, že je to dost špatně, vlastně o vztah už nestojíš jenom materiálně nevíš, jestli odejít, 2) jsou to pěkně blbé výmluvy, dá se to určitě nějak vyřešit, kamarádi, rodiče, spolubydlení atp.

rozhodně bych to nehrála na kolegu i na přítele, jak jsi naznačila a podle toho, jak se to vyvine uvidíš, nevidím nejmenší důvod, proč se trápit ve vztahu, kdy si prostě nesedíte, očividně jste jiné povahy, máte jiné představy o trávení volného času, máte hodně rozdílná zaměstnaní a asi teda i příjmy, jak jsem pochopila, přítel je více zaměstnaný a tobě to nevyhovuje atp. však si to napsala sama...

jsou samozřejmě partneři, kteří mají rozdílné koníčky a respektují to, ale přítel očividně chce, abys je s ním sdílela a to ty nechceš, dříve nebo později potká nějakou ve fitku nebo při nějaké podobné sportovní aktivitě, kterou provozuje, stejně by to dopadlo rozchodem, protože od prostě chce mít doma sportovní ženskou...shodou okolností mám teď zrovna jeden takový případ v okolí

jenom bych dodala že tě vlastně chápu, hodně pracuje a když má čas, tak se chce věnovat koníčkům, které vyhovují jemu, takže se asi cítíš odstrčená...děláte i něco podle tebe?

Chápu, jak je to pro Tebe těžké. Odešla jsem ze vztahu v této situaci https://www.omlazeni.cz/co-je-mensi-113-443098-0.ht ml, ale trvalo mi velmi dlouho, než jsem to dokázala a než jsem na to přišla (rok od doby, kdy jsem zjistila, že to nemá budoucnost). Vztah trval 6,5 let. Nyní mě mrzí, že jsem to neudělala dříve. Vše se nějak vyřešilo, bydlení, peníze, neříkám, že je med více než třetinu výplaty dávat do háje, ale destruktivní vztah je větší peklo.

Takže ano, odejdi, až na to sebereš sílu. Hodně štěstí!

Reaguji na MKay:
Jo, to jestli "jestli ten kolega pouze neflirtuje nebo tě nemíní mít jen na sex", samozřejmě Tím nevím, nebo ráda bych si myslela, že určitě ne, ale nejsem si jistá. Tím zkusit to s ním po nějakou hranici bez spálení mostů "doma" jsem právě myslela cestu k tomu, jak to zjistit. Jsem ráda, že to vlastně nezavrhuješ... Dík

Reaguji na Falcon:
Jen k tvé poslední otázce: skoro už ani ne. Bohužel. Naposledy jsem ho vytáhla si společně zatancovat, loni v zimě...

Reaguji na Elizabetta:

No, sbírat síly, to se vlastně i tímhle textem snažím. Děkuju
S financema bych měla asi dost problém, protože beru pořád poměrně málo a přítel mi v minulosti vypomáhal i na moje vlastní útraty, a to nemluvím o bydlení...

P.S. A obdivuju tě, že jsi zvládla svoji situaci! Vlastně to mám daleko snazší...

Jinými slovy a ve zkratce " chci jinýho chlapa , ale bojím se přijít o jistoty s nynějším se kterým mi to stejně neklape. Nevím proč tu každá dělá mega problém ze stěhování jako kdyby to byl nějaký zásadní problém Spíš než , že bys neměla žádnou možnost se někam odtěhovat je to pohodlnost a neochota něco měnit, což chápu (naučený stereotyp a jistoty se těžko mění.) Proč děláš za každou cenu to co chce on a ne co chceš ty?

Pokud jí nejsi tak ji z tebe nikdy neudělá. Marná snaha.

Ty nemáš žádné přátelé? Proč sedíš doma a čekáš ,na co? Na lepší časy?

Reaguji na mikkýsek:

No tak např. někdy sedím doma, protože to nechci vzdát, tj. čekám doma... Jasně, že bych nemusela...
Jinak nejde jen o stěhování z bytu, ale spíš možná z posledních osmi let života, jestli mi rozumíš...
A výraz "sportovní žena" fakt asi vystihuje, co nejsem Možná ještě horší je, že on chce asi dokonce adrenalinovou ženu, nebo dobrodružnou ženu, nebo jak to říct. prostě: fuj

A není to jenom v tvé hlavě, že chce adrenalinovou ženu? A to s ním nemůžeš něco z těch věcí podnikat jako kompromis? Kvůli němu? Myslím tím - bez viditelného nezájmu? Co by jiná dala za chlapa, co umí makat, chce žít a ještě to partnerce platit...

Reaguji na lenka_m1:

No jasně že je to v hlavě, přece to jak člověk chce žít je v hlavě, ne Ale taky třeba v nohou a ve svalové hmotě. Já třeba lezení nebo inlajnové peklo okolo saského jezera prostě nedám. Nebo dám a pak tiše chcípnu...
Já jsem pro kompromis dělala celá léta co jen šlo - jako třeba to skorochcípnutí v Sasku. A taky jsme se prostě do těch dvou pólů posouvali postupně. Až mě pak překvapilo, jak jsem se i sama vlastně změnila... A že mi to v podstatě vyhovuje víc, než hra na něco, co nejsem... Jenže pak už nám nějak schází společný průnik... Takže tak.
Ale díky za pročtení i za radu, fakt

Chtěla jsem tím říct, že on chce třeba tebe takovou, jaká jsi, jen s tím, že bys s ním občas něco podnikla... Ty to podáváš stylem, že chce, abys byla úplně jiná a holky si často dokážou věci přikreslovat, ikdyž to tak partner vůbec nemyslel...
Mě se teda vůbec nelíbí styl jakým popisuješ, že jsi s ním něco podnikla, viz:

Vůbec se mu nedivím, že se od tebe vzdaluje... Ale je vidět, že už máš k němu opravdu averzi, takže tady není co zachraňovat, takže už i kvůli němu bys měla co nejrychleji volit to odstěhování...

Jé a nechceš si to se mnou vyměnit ? Co já bych dala za chlapa, co mne bude ve volnu alespoň trochu vytahovat ven ( a ne pořád já jeho ) ! Bohužel, můj přítel by asi převelice vyhovoval tobě
Souhlasím s názorem výše : vy už jste se dostali do takového protisměru, že není cesty zpátky. Tím, že ses zkoušela tlačit do toho jeho směru, se to už asi u tebe podělalo definitivně a u něj nejspíš taky, když píšeš, že se mu taky příliš nechce domů. Osm let na hromádce taky není nic, co by vypovídalo o záměru zůstat spolu ...
To, že po večerech sedíš, čekáš doma až se vrátí a nedovedeš si vymyslet vlastní program je tvůj problém, ale to tady není asi až tak důležité.
To, že chce z tebe udělat "sportovní ženu" asi zas nebude až tak horké, jak to vidíš - na druhé straně, dívat se doma na partnera, který se jen bez jakýchkoliv zájmů a aktivit kulatí u počítače, skutečně není nic, co by přinášelo nový vítr do vztahu .... !

Souhlasím.
No a tvůj promyšlený styl "omrknu situaci, jestli tamten nový bude chtít : když jo, tak si rychle doma nazobu nějaké prachy a bye bye, když ne, tak budu dělat, že se nic neděje " už doopravdy stojí za zamyšlení Chudák chlap ....
Měj alespoň jednou za osm let kuráž : být sama sebou neznamená na truc si nechat udělat nehty, ale postavit se na vlastní nohy a začít žít svůj život, když ti ten dosavadní nevyhovuje.

Reaguji na dadabus:

Jsme asi dost odlišné a možná z toho plyne i nepochopení ve tvé reakci
Je pravda, že já jsem ve vztahu spíš připravená následovat než táhnout a přijmout partnerův program nebo plány. Myslím, že to je jasné i mému příteli a tak to máme nastavené. A nemyslím, že je na tom něco špatného, nejen prostě extrovertní organizátorka, která si vztah i chlapa předělá podle svých představ.
Jenže to prostě má svoje hranice. Jak jsem psala, sama se nedokážu srovnat s tím, jak mi ty jeho nebo naše všechny akce začaly vlastně vadit. Myslím, že jsem možná spíš až teď začala nacházet sebe, jaká opravdu jsem. Podívej, u nás fakt nejde o kulacení před počítačem, ale o to, jestli člověk žije v letu a spěchu pořád na akcích, s bandou lidí kolem, nebo si najde energii a čas ve dvou na budování opravdu společného vztahu, i s trochou romantiky i dalšího co k ní patří.
Nerozumím proč ti vadí, že zvažuju jestli by nový vztah mohl být takový. Prostě do toho nechci skočit po hlavě. Ve 29 se nechci octnout sama nebo v sérii vztahových karambolů. Do vztahu nedokážu jít "jen tak" na zkoušku, je to šílená citová investice, a nemůžu si dovolit udělat chybu. Jo a samozřejmě - taky jsou v tom další věci, bydlení, peníze. Co je na tom tak špatného, že člověk přemýšlí, za kolik, jak a kde bude třeba za pár týdnůl muset žít?

to je drsný komentář. Chudák přítel. Raději být sama než s někým koho nemiluješ.