Mámin přítel

No jelikož i mámy potřebují chlapa a sex... Nejdřív bych teda mámě řekla že si nepřeju aby se nastěhoval cizí chlap, ale chtěla bych ho poznat lépe... a pak po čase nastěhování. Pokud by mi nevadil, nes*al se do mě a nehrál si na nahradního otce, tak bych to mámě přála a co už.. Navždy u ní nebudeš Každopádně bych nedělala hysterické scény ..na to mě neužije..

Tátova přítelkyně byla v pohodě, pokecaly jsme, chodily nakupovat, dokonce i na diskotéku.
S máminým přítelem jsem nikdy nepokecala a to jsou spolu 5-6 let tuším. Neznám ho.
Ale já bydlela u babičky, od 19ti bydlím s přítelem.
Vždycky je to o lidech, mě by to asi taky nebylo příjemné, přece jenom je to pro tebe cizí člověk, já bych se odstěhovala

Ze začátku je to těžké, ale pak si zvykneš. Máma přeci nemůže být do konce života sama. To bys byla sobec. Já si také zvykala na nového přítele mamky a začátky jsem moc nedávala, ale teď už je mi to úplně jedno. Jsou manželé. Nebydlím s nimi a celkově jsem si zvykla, že patří k sobě. Co jsem nemohla zkousnout, tak to byla tátova přítelkyně, která byla zlatokopka a chtěla mě vyšoupnout ze života. Do té doby se mi táta docela věnoval a měli jsme spolu moc hezký vztah a jak do toho přišla ona, tak to šlo všechno do háje. Štvala ho proti mě, já byla ještě v pubertě, tak jsem to nesla těžce to chování, když si tě táta najednou přestane úplně všímat po letech. Dlouho jsme k sobě zase hledali nějakou cestu a už teď respektuji jeho výběr, protože vím, že je tak hloupá a omezená, až s ní může být táta v pohodě, protože s mým tátou by žádná normální ženská nevydržela Je pravda, že by mi asi vadilo, kdyby spolu měli dítě, ale jelikož mají oba na děti názor, že jsou to parchanti, tak to nehrozí i vzhledem k současnému věku jeho přítelkyně. Máma se s přítelem o dítě snažila, ale bohužel nevyšlo. Tam jsem si toho sourozence přála i já..

Do budoucna se budeš muset smířit s tím,že tvoje maminka bude chtít s přítelem bydlet ale než k tomu dojde bylo dobré, aby vás dva seznámila...trochu jste se poznali než se k vám nastěhuje. Třeba to nebude špatnej chlap...zkus se vžít i do jeho situace, kdy on přijde do cizího domu, kde bydlí i dcera jeho přítelkyně (tedy ty)...Taky neví jak ho přijmeš.
Na jednu stranu tě chápu ale chápu i tvoji mamku, že nechce být sama. Přeci jen ty jednou taky odejdeš, budeš mít svého partnera....
Určitě bych si s maminkou na toto téma promluvila

Píšeš,že jde o velký dům takže místa je dost.
Nemůžeš sobecky mamce nakazovat kdo s vámi bude nebo nebude bydlet.Nejsi už asi ani malá holka,takže by jsi mohla pochopit,že i matky mají nárok na vlastní život.
Holt tedy nebudeš po domě poletovat polonahá a časem se s mamčiným novým partnerem třeba srovnáš.

Určitě bude lepší bydlet na baráku s máminým přítelem, než v bytě s tátovou (případnou) přítelkyni Navíc, v případě nového sourozence bude doma na mateřské tvá máma, zatím co v druhé domácnosti by byla doma cizí ženská, v podstatě.
Tak jak tak to zavání plenkami a pomocí kolem mimina, takže být tebou, tak řeším spíš vlastní osamostatnění do budoucna - kolik je ti ?

A z jakého postu na to má právo něco mámě přikazovat.?

Budeš si muset zvyknout i tvá matka má právo žít podle svého, ne podle tvého přání.Až budeš starší pochopíš.
Koupelnu určitě nebudete navštěvovat společně , ale každý zvlášť. Tak holt polonahá po baráku nebudeš a problém je vyřešen. Je zbytečné někoho zatracovat dopředu . Třeba si naopak budete rozumět velmi..

Sama jsem to sice nezažila, ale jsem přesvědčená, že pokud bych se do takové situace dostala, brala bych to tak, že to není moje věc Tvoje máma má právo na život a jestli s ním chce bydlet, měla bys to brát tak, jak to je... Dlouhou dobu se obětovala kvůli tobě, děti dají rodičům źabrat, aniž si to uvědomují... Předpokládám, že teď tě bere jako rozumnou holku, která chápe, co je život... A chápe, že tohle je její byt a ty si taky časem založíš rodinu jinde a nebudeš chtít, aby ti do toho někdo mluvil...

Reaguji na calipsso:
Hysterické scény nedělám, nemám tohle ,,jednání" ráda
Reaguji na tinuss:
Ano, právě, pořád je to cizí člověk. Máma ho zná asi 2 roky. Já ho vídám občas a neříkám, že je špatný ale táta ho nemá rád a vím, že by se naštval, kdybych s ním bydlela.Nebo spíš, by ho to mrzelo i když on samozřejmě také časem sám nebude
Reaguji na Tiakia:
Jasně, já s tím počítám a ani nechci aby byla sama. Určitě nejsem sobecká, mám přítele a samozřejmě nemůžu po mamce chtít aby byla sama, takže se třeba stane, že budu bydlet u přítele. Po škole najdu práci, budu bydlet třeba sama. Jen mě zajímá jak se s tím vyrovnat,
než k tomu dojde
Reaguji na dadabus:
Je mi 20, letos končím školu takže se co nevidět osamostatním. A máš pravdu- pokud by to bylo obráceně asi by to bylo mnohem horší.
Reaguji na mikkýsek:
Já mamce nic nezakazuji, je to její dům ale samozřejmě je dobré když na to rodič dítě připraví. Mám mladší sestru a věř mi, že je to docela dost na psychiku zvyknout si na to, že s ní bude bydlet chlap, kterého sotva zná. Já se třeba za rok nebo dříve odstěhuji ale ona tam s ním bude muset být několik let. Já mamku chápu, neříkám, že ne..Jen je prostě těžké si na to zvyknout.

Nikdy u vás doma nepřespal?Pokud ano,tak i pro tvou matku je to ztráta soukromí a jistě se s tím nějak vyrovnala.

Za dva roky jste se snad už někdy setkali myslím,že děláš zbytečné drama z ničeho.

Sestra si zvykne,přece nebude mamka sama až do důchodu jen proto,aby dítě nemělo trauma,že v domě žije matčin partner.

ale to toho tvému otci už vůbec nic není, tvoje máma může bydlet s kým chce. A on přece nebude bydlet ve tvém pokoji

tak to už cizí člověk není

Holky,ono je asi zbytečné to vysvětlovat někomu, kdo v té situaci není. Já si tu nepřišla stěžovat, litovat se ani nic takového. Jen mě prostě zajímají vaše příběhy, které jste to zažily, jak jste se s tím vyrovnali apod. Takže není třeba být hned nepříjemné a útočit. Já mám mamku ráda a jsem ráda, že je šťastná

Ani by mě nenapadlo,že by tohle měly děti řešit.Je to prostě záležitost rodičů a ti jsou dospělí a svéprávní pokud si matka nepřivede domů nějaké alkoholika či jinak "závadného" muže /což předpokládám,že ne/ tak vám jako dětem se přece nemusí zpovídat.Alespoň tedy tak jsem vnímala rodiče.

Reaguji na Marty123: syn byl rád, když se přítel k nám nastěhoval. Nevěnovala jsem se už tolik jemu a pořád ho nehlídala