Ahoj, můj muž mi vše zakazuje. Už fakt nevím, co dělat… Jako i já dělám chyby, ale tohle je už na mě moc. Jsme spolu 11 let, od našich 15ti let. Manželé jsme přes rok a máme syna rok a půl starého.
Vždycky mi zakazoval někam chodit s kamarádkama a když jsem šla jednou na slučák, tak udělal děsnou scénu doma. Když jsem si šla s kamoškama z práce sednout na chvíli po práci, tak jak jsem došla dom, tak to byly kecy, že kde jsem byla s těma blbkama, s cigánkama, ******* atd…, že se chovám jak píp… atd… a to podotýkám, že jsem byla za svůj život takhle s holkama tak 5×.
Teď měl muž dovolenou a náš syn byl na „
rázdninách“ u mých rodičů cca na týden. Abychom udělali nějakou práci kolem domu. Vše bylo ok, ale pak mi mamka volala, abych dojela na víkend, tak jsem jela. Muž byl už trochu naštvanej, že se mnou chtěl jet na výlet, ale tak ok. No tak jsem jela k našim. To byla sobota. Manžel jel za kamarádama a já za synem a mamkou. V sobotu večer jsem si chtěla vyrazit s přáteli, tak jsme si s mužem volali a on, že nikam nepůjdu a když jo, tak do 8večer budu doma, to jsem řekla, že asi těžko a tím hovor končil. On měl být přes noc s kamošama. No tak já šla teda ven, kolem půl 9 večer mi volal z domu ( jel (s kamošem přes noc nezůstal, jel domů) a jak to, že jsem ještě ve městě, jak si to jako představuju, že si mám uvědomit, že jsem matka a tak, no děsná scéna zase… Dokonce psal v 10 mojí mamce, jestli jsem už doma. No to už jsem doma byla, protože jsem měla pokaženou náladu.
No a v neděli odpoledne jsem si řekla, že na to kašlu, nebudu se omezovat a šla jsem odpoledne na kafe s pár známýma. Jenže začla strašná bouřka a nedalo se jít domů, ani šaliny nejezdily, nic, tak jsme se zdrželi dýl. No a on mi volal a já mu prostě nelžu, nejsem ten typ, jednám na ovinu. Tak jsem mu řekla co a jak, že se dom k mamce nedostanu jen tak, že je děsná bouřka a popsala jsem mu situaci.
Od té doby mi furt vypisoval sms, jaká jsem ku…va, kde vymrd..ám, neustále urážky a že mu furt lžu. Za ten večer mi poslal těchto zpráv minimálně 50. Furt jsem byla v klidu, nechtěla jsem být zlá, ale pak jsem mu napsala, že je psychopat.
Další den jsem jela i se synem domů. Manžel se mnou nemluvil, byl na mě hnusnej, dokonce se mnou nechtěl spát, prý kdo ví, co chytne. Nakonec jsme si v klidu pokecali, dokonce i sex jsme měli, ale chování pak další dny děsné nadále a to trvalo celý týden až do neděle, kdy jsem ty jeho neustálý narážky, že jsem kur.va atd nevydržela a vyjela jsem po něm, že už toho mám dost. Hozně se to vyostřilo. Dokonce mi dal facku a já mu ji okamžitě vrátila, i když nejsem zastánce tohoto, automaticky mi ruka prostě vylítla. No a já mu řekla, že od něj odcházím a další den jsem se sbalila a chtěla odejít. On mě uviděl, že balím, tak řekl, ať vypadnu, ale bez syna. To jsem řekla, že neexistuje, na to konto začal brečet, že nic nemá, že mu chci sebrat to poslední, začal házet s věcma a chtěl spáchat sebevraždu.
Nakonec se uklidnil, asi po 2 hodinách a promluvili jsme si. Nakonec jsem neodešla a bylo to relativně ok.
Ale teď mi zase furt zakazuje někam chodit, dokonce i k rodičům. A přes noc nesmím nikdy nikam. Furt mi říká, jak si váží rodiny, je po něj posvátná a já ho chápu, ale tohle je prostě moc, je to teror. Že slíbil, dokud nás smrt nerozdělí a tak to zůstane, buď že někdo z nás zemře, že jinak spolu budeme na věky
Jaký na to máte názor vy?
Jsem v koncích
Teď je zase pár dní v klidu, nehádáme se, ale jak dlouho to bude takhle v klidu? To neví nikdo
Poslat SZ
. Vo vzťahu som bola 1,5 roka, prvé mesiace boli krásne, priaťeľ najlepší na svete. Všetko začalo veľmi postupne a zrazu som zistila, že nemožem NIČ. Keby som ostala ešte nejakú chvílu vo vzťahu, tak skončím na liekoch. Vydieranie, psychicky teror..
Galerie obrázků
Nejhorší na tom bylo, že opravdu sedl do auta a odjel a my jsme doma tiše seděly s mamkou a doufaly, že ho fakt nezabije. 
Musm prostě udělat pár ústupků ještě. Navíc za půl roku musím nastoupit do práce a dvouleté dítě mi nikde do školky nevezmou a když bych se vrátila do práce, tak bych měla peněz ještě míň, než mám teď, což hraje velkou roli. Už mám nějaký plán, který postupně ealizuju, pro některé jsem asi blbka, že setrvávám v tomhle vztahu, pro některé jsem možná mrcha, ale budoucnost svému dítěti prostě musím zaručit. Na syna je muž velice hodný, dokonce tento víkend se choval úplně normálně, možná si něco uvědomil, i když o tom pochybuju. Možná ze mě vycítil, že už to netoleruju, nevím. Teď jsme prostě rovnocenní, tak uvidíme, no. Moc šancí tomu teda nedávám, ale budoucnost syna je pro mě na prvním místě. Současně sbírám nějaké důkazy, kdyby došlo k nejhoršmu, tak si musím zařídit, aby byl syn svěřen mě. Pokud by mi muž nedělal problémy a byl nadále normální, jako teď poslední dny, tak bych byla ráda, kdyby si se synem udrželi pěkný vztah. Ale to vše je ve hvězdách.