Pěkné poledne, ráda bych se s vámi podělila o své trápení, které trvá už dlouho, přichází ve vlnách a stupňuje se. Mám pocit, že se mi nic nedaří. Kamarádky jsou vdané, mají děti. Mě je 37 a pořád nic, a to jsem randila už od 13let. Od posledního rozchodu jsem sama už 5 let, z toho jsem 3 roky měla vztah s ženáčem, se kterým jsem se rozešla před měsícem. V práci nejsem spokojená, mám náročnou nadřízenou, která lidi ponižuje a uráží, málokdy zažívám pocity z dobře odvedené práce. Jsem tam už 10let,ale bojím se odejít z finančních důvodů, protože mám hypotéku a práce je málo. Ze všeho nového, ale i starého mám čím dál tím větší strach, takže se do ničeho nepouštím. Když musím, třeba v práci mám okolo toho hrozné stavy úzkosti a obav ze selhání. Řekla bych, že můj profesní i soukromý život je v troskách už dlouhou dobu a nevím jak z toho začarovaného kruhu ven. Zažily jste něco podobného? Jak jste se s tím popraly?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Marnost, smutek a samota
Poslat SZAhoj Abrako,...myslím,že to zažilo mnoho lidí a i v tomto okamžik nejsi na světě sama
,jistě je mnoho lidí,co jsou na tom mnohem a mnohem hůř...zažila jsem něco podobného..tedy,že se život vůbec nepodobal mým představám..že se mi mé sny rozpadly jako domeček z karet.Naposledy před půl rokem,kdy mi "osudem" odešel partner a mě zůstaly jen dluhy,které byly nad mé možnosti, byla jsem ve výpovědní lhůtě a sen a rodině a dětech se rozplynul a můj věk(v té době jsem oslavila 40let) mi situaci nijak nezlepšil...Co mi pomohlo..1)nejprve rostlinne antidepresivum Jarsin(je na recept,napiše obvodak),pak jsem si ještě asi měsíc sama kupovala Saframyl(take rostlinne antidepresivum)..protože jsem se potřebovala nadechnout.2)dále mi pomohla psychoterapie a její metody..něco je i přes pojištovnu3)motivační knihy např. "Vítejte v krizi od Laury Day,knihy D.Milmana a pak jistě jich hodně najdeš v jiných tématech jako kam jsem i psala..Knihy co nám změnily život.4)dobří přátelé,kteří mě vyslechli(y)5) moje víra,že vše je k něčemu dobré..A pak prostě plánování dne...krok za krokem..6) každodenní pouštění relaxací a v rámci postupné síly cvičení...od jogy až po fit box(bylo třeba se vybít.
Držím palce...a jedna věc je jistá,nic netrvá věčně ani radost ale také ani smutek.
Doporučuji Ti na pomoc nějakého průvodce tímto obdobím...tedy psychoterapeuta,nevím,kde bydlíš..ale dobří jsou např.http://www.sktlib.cz/.
Galerie obrázkůAhoj Marisol, moc ti děkuju za odpověď a povzbuzení.Udělala jsi na sobě kus práce, který teď čeká mě, tak se do toho musím zkusit pustit - a nebude to poprvé, jen to vždycky nedotáhnu do konce, tedy k pocitu dlouhodobého štěstí. Rozhodně jsi mě svými slovy i postupem inspirovala. DĚKUJI
méně než
10 příspěvků
Ahoj ženy, dnes to na mě dolehlo velmi intenzívně. V podstatě cítím to samé co vy dvě. Bezvýchodnost, marnost, smutek a samotu. Jsem v podobné situaci jako vy dvě. Je mi 47, svobodný, bezdětný a všechny moje představy, že budu mít milující ženu, své děti, spořádanou rodinu, to všechno, co vám ve 20 letech přijde samozřejmé se rozplývá mezi prsty. - Ženy, s kterými bych se mohl seznámit, tedy kolem čtyřicítky, mají velké odrostlé děti a se mnou si další již nepořídí. - Nejsem ani boháč, abych si mohl nabrnknout mladou milenku, jelikož jsem pro ně chudý nebo starý. Práce, kterou mám, mě přestává těšit, pár kamarádů vídám jen sporadicky a stárnoucí matka se zdravotními obtížemi, taky nepřidá na humoru. - Nořím se tedy do milované klasické hudby a kvalitní literatury, abych zapomněl na to pomalé umírání zaživa. - Jestli mi poradíte nebo povzbudíte, budu rád. Cotillon.
