Mít třetí dítě?

tvůj vztah k sestře je pochopitelný, je hrozný že tohle může někdo udělat ale nedivím se ti tohle se neomlouvá a nedá ani pochopit.
Každý ale není takový. Tvůj názor však respektuji.

Mám kamarádku, která má třetí dítě ve 33letech. První dvě měla, když byla mladá jako Ty Řekla mi, že teď si to užívá úplně jinak, než jako mladá, už ví co a jak a cestováním a prostorem omezená také není, navíc manžel je z malého úplně pafJe to asi na každém, já bych řekla ano, ale má to své ale... a to je to o čem jsiuž psala

Ty by jsi to spíše neudělala sobě, mít více dětí .

tohle si právě myslím taky. Jelikož jsme měla děti moc brzo a peněz moc nebylo manžel chodil od rána do večera do práce a moc času s nimi netrávil. Myslím že tohle by si užil daleko víc, ale nutit ho do toho nemůžu. Zatím jsme na "mrtvém bodě". Dám mu čas, jen chvíli protože čas je neúprosný" a uvidíme.

taky abyste ho uživili, přece jen je to závazek na celý život

pokud jsi jen ze 70% rozhodnutá jít do toho, asi bych neváhala - podstané je zázemí a podpora manžela, potažmo dětí

ano vcelko, o tom to právě je, ale pokud jste na tom finačně teďka lépe, myslím, že malý prcek by byl pěkným oživením vztahujste ještě oba fakt mladí a za chvíli děti utečou z domu

Koukám, že Laky tě od toho odrazuje. Což možná trochu chápu. Jestli měla nenáviděný vztah se setrou, tak nechce dopustit, aby se to samé přihodilo jejímu synovy a asi si myslí, že synové by měli takový vztah s tvým novým dítkem.
Z toho co tu popisuješ jsem vycítila, že bys ho opravdu s manželem chtěla. Pokud bych měla klidné děti, kteří se o sebe dokáží sami postarat, tak bych do toho šla!
Tři děti bych si jednou moc přála.

ehmmmm,jako děti jsme vztah neměly žádný,je o sedm let mladší a tak jako sestra celkem k ničemu,měla jsem spoustu kamarádek a jiné zájmy než malý sourozenec
nenávist má začátek před deseti lety....což s dětstvím nemá nic společného.
Celkově mít tři děti je asi statečnost nebo možná neodpovědnost,pokud ta děcka půjdou studovat a podobně,ale jestli na to rodina má,tak OK.Setkala jsem se spíše s rodinama,co na to nemají a přes to děti mají,což je dle mého soudu neodpovědné chování.

Reaguji na Laky:

mít děti není jen o penězích, a to tom, co můžeš nebo nemůžeš koupit

bo jak se říká, peníze ti život ulehčí, ale štěstí je v něčem jiném

fajn,nehádám se......pokud někoho baví pohled na "sociální děti" tak mě ne no
těší mě,že nemusíme nakupovat oblečení po někom a hledat lyže v bazarech.......ale jasně,že každý to má nastavené jinak,je to každého věc

předpokládám, že zakladatelka tématu bude děti vychovávat k vzájemné lásce a podpoře mezi s sebou

[cituji=Laky]fajn,nehádám se......pokud někoho baví pohled na "sociální děti" tak mě ne no
těší mě,že nemusíme nakupovat oblečení po někom a hledat lyže v bazarech.......ale jasně,že každý to má nastavené jinak,je to každého věc[/cituji

Pokud vím, tak zakladatelka témata v úvodu uvedla, že mají dvě děti větší a třetí chtějí pro radost, navíc, že neřeší peníze jako když děti byly malé tak proč ne?Jinak znám rodinu co mají 4děti, rodiče mají luxusní auta za 2miliony a pro děti nenakupují v bazarech, takže neznamená, že pokud má někdo víc jak dvě děti je socka

Děti jsou radost a je úplně normální co cítíš. Myslím, že je dokonce úplně zdravé co cítíš. Za pár let, už třeba na dětátko bude pozdě a ty by jsi si to mohla vyčítat. Moje maminka měla také třetí dětátko ve tvém věku, je o 6 let mladší než já a vycházíme spolu, a rozumíme si, jako by jsme od sebe byli jen velice málo. Myslím, že pokud se pro dětátko rozhodneš nebudeš nikdy litovat. Myslím, že ani jednou ve svém životě už pak ani na chvíli nezauvažuješ nad tím, že jsi si ho raději pořizovat neměla. Navíc v partnerském vztahu jsou takové jakési mezníky, vždy po několika letech, kdy by člověk měl udělat nějakou razantní změnu, tou může být právě pořízení nového miminka. Já jsem ještě mladičká, je mi 22 let, ale ve svém věku už bych se dětátku nebránila a byl by to pro mne dar. A když to mám říct, z pohledu, jak jsem se cítila, když se můj malý sourozenec narodil, byla jsem šťastná, ráda jsem ho chodila uspávat a zažili jsme spolu ještě spousty legrace. Můj názor je, že by jsi neměla pochybovat s dětma kamarádek to nikdy nebude takové jako s vlastním. Jdi do toho, dokavaď ještě můžeš. Až ti půjde mladší syn na výšku a bude se stěhovat do Prahy, ještě pořád nebudeš z odchodu tak špatná, protože pořád ještě bude zbývat 9 let, než odejde ten další. To teď udržuje při životě mojí maminku.

Mám kamarádku, 33let, 2 děti(3 roky a 7 měsícu) a chtějí ještě třetí. Dětiček si užívají naplno, letos už 2x na dovče(letadlem i autem). Pokud to dítě chceš, cítíš se na to, manžel taky, nevidím v tom problém. Až se rozhoupeš za 10 let, bude už možná pozdě. Užívat si mužete i s prckem, není to překážka, nebo ano? To už musíš vědět sama jak to budeš brát. Synů bych se asi vyloženě neptala"chceš sourozence?", ale šla bych na ně pomalu, připravit je na to, že možná nebudou sami a možná "někdy" přibude někdo další a vypozorovala jejich reakce.

A co budeš dělat, až Ti odroste i třetí dítko? Budeš donekonečna rodit děti? Já mám dvě (13 a , je mi 38 a další nechci. Jsem ráda, že odrostly, že s nimi můžem bez problémů na hory i k moři, že nemusím shánět hlídání, když chceme jít do kina nebo pařit k sousedům, že nemusím mít kočárek, sedačku, extra jídlo ... Prostě žijem a už se nemusíme podřizovat miminu a to mi vyhovuje. Malé děti jsou super, ale dvakrát stačilo.