Muž - živitel - jaký máte názor?

Já to takhle nevidím. U nás v rodině chlap jako živitel selhal, takže takový model vlastně ani neznám. Vlastní peníze mi hodně pomáhají cítit se nezávislá. Rozhodně bych nechtěla, aby se na mě chlap přiživoval a to si také uhlídám. Ale abych za sebe nechala platit všechno a nechala se dlouhodobě živit, to si vůbec neumím představit. Necítila bych se dobře, připadala bych si pod kontrolou a asi by to dost zamávalo s mým sebevědomím. Pro mě je jednodušší živit se sama a zůstat naprosto nezávislá, než se nechat živit a skákat jak někdo jiný píská (chlapovi to dává trumfy do ruky a to mi nikdo nevyvrátí). Neumím to a je pro mě nepředstavitelné, že by měl mít někdo jiný přehled kolik peněz utratím...Na druhou stranu, chlap se musí postarat, když je žena na mateřské, o tom žádná. Takhle to cítím já, ale každý to máme, díky rozdílnému rodinnému prostředí a různým zkušenostem, jinak.

Dobrý, v podstatě jsme, až na tohle neměli žádný zásadnější problém.
Jenže já už chtěla někoho pro rodinu, někoho na koho se budu moci spolehnout až bude prcek na cestě. A to pro mě nebyl člověk, který si hlídal každou korunu,kterou za mě zaplatil. Jak jsem psala, nešlo mi o ty peníze, mám svých dost, ale o princip. Nedokázal mě přesvědčit o tom, že až můj příjem nebude, že se bude chovat jinak.

Tak to mě to je až blbé když je za mě všechno placeno,já bych něco i ráda zaplatila třeba kafe nebo listky někam (prostě alespon nějakou drobnost),ale to prý ne,že to se nedělá že platit má chlap

Jé Moni, tak to už nevím, bylo to hodně dávno, byla jsem mlaďonká. Možná třetí, čtvrté..
No nejprve ho to zarazilo, moc dobře jsem věděla, že většina holek si tohle "nedovolí", šli jsme dál, pak mi řek, že by mi ho koupil, ale nemá u sebe tolik peněz. Že ho zajdeme koupit příště. Na to jsem opáčila, co když ho vyprodají (to už byla trochu provokačka, uznávám ), tak mi klidně odpověděl, že si vyberu jiný.
To mi stačilo, nenechala jsem si ho koupit, protože jsem o dotyčného skutečný zájem neměla a tudíž bych si od něj samozřejmě žádný takový dárek nevzala. Ale věděla jsem, že by ty peníze obětoval a koupil.
S manželem to bylo úplně jinak

Naši taky měli společný účet a vůbec všechno, nikdy jsem od nich neslyšela "moje...", "moje..." teda pokud nešlo o osobní věci... vždy to bylo "naše"..... oproti tomu mamky sestra (takže výchova by měla být stejná), to bylo samé: "moje auto", "moje chata"... a taky jsem nikdy neslyšela "moje děti" a "tvoje děti"...ikdyž to tak mohly říkat...

Atanera Já se domácnosti zase tolik nevěnuji ...dělá to dost často můj muž...s partnerem jsem se často stěhovala za jeho byznysem, i do zahraničí, takže chodit do práce se často stejně ani nedalo...nějaký ten rok jsem pracovala, ale závist kolegyň moc příjemná nebyla, takže jsem si vlastně polepšila..v Praze jsem se tedy nenudila, často jsme byli s partičkou na pokecu v restaurantu, navštěvovali jsme se doma, dovolené, golf a tak...člověk když je doma, tak ani doma moc být nemusí, často jsem doprovázela muže na golfové turnaje, a taky mám dítě, takže vyplněný čas mám...to až poslední 2 roky po přestěhování se do města, kde žijí moji staří rodiče, tak jsem nudu cítila, spíš jsem byla otrávená z malého města, ale to je pryč, chodím do dvou pěvěckých sborů a doučuji angličtinu, mám toho nyní až moc a práci bych už při našem stylu života ani nestihla a ani to není z finančních důvodů zapotřebí, spíš by nám to rozhodilo náš ustálený rytmus...ale je jasné, že každý by to nechtěl, tak jak to mám já, ale zase na druhé straně, když to člověk nezkusil, tak se to hůř posuzuje...každý se musí přizpůsobit svým možnostem a podle toho žít..většinou to totiž ani jinak nejde, než že žena chodí do práce, jelikož musí....kdyby jiná byla v mé situaci a v situaci mého muže, tak se domnívám, že by s velkou pravděpodobností byla doma také...

To je možná ono...že si vlastně nic neriskovala...

Camilla
Tak ho překvap a kup třeba lístky na něco co by on moc rád viděl a kup je dopředu - on bude mít radost, že jsi trefila co se mu líbí a takto ho překvapila a že to neplatil mu ani nedojde a Ty budeš mít radost, že má radost a ještě že jsi mohla alespoň něco zaplatit

Tak u nas je to momentalně tak že i když jsem na materské tak furt podnikam, manžel také. Penize jdou na společný účet který ja mám pod kontrolou. O veškeré finančni zaležitosti se staram ja. Manžel je totiž přesný opak skrblika a kdyby to bylo na něm tak by všechno utratil raz dva. Když jsme začínaly tak jsem take řikala že budu pracovat abych nemusela prosit o každou korunu a t.d. Ted když mám 2 malé děti a nemám hlidani tak mužu vám říct že mám obrovskou chut byt jenom matkou a manželkou a ne podnikatelkou. A možna to tak i udělam

Chudobka
Jasně že jo, však jsem psala, že nejdůležitější je, když to vyhovuje těm dvěma a ostatním je po tom ***

Mno, některá pracuje a ještě musí skákat, jiná třeba nepracuje a skákat nemusí
Teď to píšu obecně, nemyslím, že je na to nějaká šablona. Každý případ je jiný.
Ale osobně, když se o tom bavíme, jsem taky pro, aby se žena nějak realizovala.
Nechci konkrétně popisovat své soukromí, ale zrovna u nás to teď jinak nejde, než že bude pracovat muž. Dostal příležitost, která se neodmítá a já jako manželka ho následuji, jednoduše jsme si spočítali, že je to pro nás zajímavé. A on by to měl beze mne taky težký. Navíc se mohu rozvíjet díky svému zaměření kdekoli, což je v nyní výhoda.
A taky je pravda, že do našeho společného "jmění" jsem určitou nemalou částí přispěla v začátcích.
Taky bych celý život nemohla být doma, ale vůbec si nemyslím, že tento model je horší a že nemůže fungovat.

Natýska
tiež musim s tebou suhlasiť,že byť doma neznamená len sa venovať domácnosti, človek má čas stihnúť veci ktoré ho bavia a chcú sa mu robiť, kdežto keď chodí do práce na 8 a viac hodin, si myslím že ak chce postíhať starať sa o deti, o seba, domacnosť, šport alebo iné záujmy musí padať od vyčerpania v noci do postele...tiež som sa nedavno snažila byť superžena a všetko stíhať a výsledok bol moja neustala nervozita, podráždenosť...Dnes prácu rozdelím viac zamestnancom, mám čas na seba, dieťa nemá nervóznu mamu a muž unavenú manželku..študujem bakalarske študium, dialokovo,chcem začať hrať golf, veľa cestujeme a doma si urobím čo kedy ja chcemmyslím že každý zistí čo mu vyhovuje a čo nie...

monča
To jsem zkusila,prý že to už nemám dělat,on to rpo mě udělá rád a navíc se pak cítí jako gentleman,no neni to trubka?

Ja nevim... myslim že se malo kdo změni. Spiš zvaž zda jsi schopna tuhle jeho vlastnost tolerovat a žit s ni. Pokud ano, jdi do ditěte a kdo vi, možna že Tě překvapi.

a ešte mám dosť kamarátiek a susediek, ktoré sú napr.14 rokov doma, staraju sa o deti a nikto sa nepozastavuje nad tým že nepracujú,(teda okrem pár závistlivcov čo to nemôžu prekusnúť)keďže ich muži zarábajú dosť

naty76
No to je taky pravda, neumím si třeba moc představit, že žena vysoce postaveného a mohutně vydělávajícího muže půjde někam prodávat nebo někam jako nižší úřednice, jestli by ji kolegyně nesežraly
Muži se podařilo něčeho dosáhnout a ne málokdy za vydatné podpory manželky, přičemž ona takové štěstí a schopnosti mít nemusela, tak věřím, že je pro ni lepší zůstat doma a věnovat se např. dětem, svým koníčkům apod.