Muž - živitel - jaký máte názor?

Redleon, Laky, Liz, IsaBella
Hurá, už jsem si myslela, jestli nejsem divná

Fakt obdivuju ty co jsou závislé na příjmech manžela a jsou si jeho věrností žítí s ním jisté na celej život. Co budete dělat když Vás chlap nechá?Ta možnost tady je a vždycky bude ať si každej říká co chce. U některých se tady potvrzuje,že ženský jsou na prachy

Tak tohle přesně si myslím taky. Jsem ráda, že se tu našel někdo, kdo má normální pohled na věc. Já být chlapem, tak ženu, která si myslí, že ji budu živit, kopnu do zadečku

dandy28, moninka:

holky ale já jsem zcela netvrdila, že bych se nechala jen a jen živit chlapem. Samozřejmě myslet do budoucnosti - fin. zabezpečení. Ale myslela jsem tady to, že chlap by měl platit většinu poplatků a žena např. jídlo. Na mateřské to je jasné že dost chlap..., no a potom prostě ať jdou všechny poplatky z jednoho účtu a z druhého ať se šetří (do budoucnosti, vliv nemoci, dovolené, děti...). A je jedno jak si to kdo jak udělá. Ale tak i tak jsem toho názoru, že ženský plat spíše na její věci.... nevím. Chlap lovec - chlap živitel.

Jinak co se týče toho, že se může stát, že ten chlap živitel tu ženskou nechá - tak nikdy o vše ženská nepřijde, zvlášť když jsou manželé. Prostě je to o tom jak se ti dva dohodnou. Záleží i na situaci - u koho bydlí, kde bydlí, zda jsou manželé či ne atd. atd. asi to je fakt u každého různé.

A to jako proč? Většina se tu ohání tím, že mají s chlapem SPOLEČNOU domácnost, takže by měl chlap taky dělat domácí práce (model žena u plotny odmítají). Ale když se jedná o plat, tak to najednou tak není. Zajímavé

moninka: tak já domácnost zvládám, hlavně, že chlap je schopnej případně něco opravit, nasekat dříví či postarat se o děti (ty sice ještě nemám). No a zda rád člověk vaří, tak chlap i uvaří. Je to o tom, zda chlap má ženskou rád, a když ano, chce pro ni maximum. Věc názoru. Již to tu bylo řešeno viz. výše.

moninka Vždyť to se přece nemusí vylučovat, že muž zabezpečuje finance, některý má zabezpečeno třeba na hodně dlouhou dobu dopředu a doma přiloží ruku k dílu automaticky...nežijeme všichni stejně, nemáme všichni stejný názor, ale to neznamená, že ten, kdo se liší od obecného modelu, žije špatně....pokud si člověk může dovolit ten luxus zařídit si život podle toho, jak se partneři dohodnou, tak to je snad v pořádku...každý si žije tak, jak mu to vyhovuje a o tom to je, že by oba partneři měli být spokojení oni sami, přece není účelem vztahu to, aby se způsob života jedinců zalíbil většině, nebo třeba jen sousedce, kamarádce, nebo šéfovi v práci....já jsem zažila dobu, kdy vybočení z normálu bylo kádrovým přestupkem a vadilo i to, že jsem nemusela nakupovat jako ostatní kolegyně, když šly z práce domů, a nesla jsem si jen kabelečku....i moje maminka těžce nese, že můj partner doma jen neleží jako můj táta, a že rovnocenně pečuje o naši dcerku, i to je u někoho prostě vnímáno špatně, jelikož jeho život se odvíjel jinak, protože tam partnerský vztah byl nastaven stylem, že žena je onuce a chlap je neomezený vládce - žena dělá vše sama, a nosí chlapovi pivko a ještě pečuje výhradně sama o děti, jelikož děti jsou přece pouze matky, otec k nim nemá žádné právo a je tudíž velmi nemorální, aby tatínek šel ven na procházku s kočárkem, nedej bože, aby miminko přebalil, či uvařil kašičku, zatímco maminka po koupání ošetřuje dítko...my máme doma s mužem možná nadstandartní vztahy a proto to máme, tak jak to máme...třeba s někým jiným bych praktikovala jiný, obvyklejší model, a určitě ráda, ale proto, aby můj životní styl nebyl nikomu trnem v oku, tak určitě nehodlám měnit to, co nám funguje a celá rodina je tak spokojená....

A ty ho nemáš ráda, že chceš, aby peníze, které vyděláš, byly jen tvé?

moninka: já nevím, nesedíš si spíš na očích? Nepsala jsem, že peníze by byli zcela mé... ale že by se z mých šetřilo do budoucnosti (kdyby nemoc, či cokoliv, na zajištění, dovolené...) a taky na jídlo. Ale že chlap by měl platit většinu denních/měsičních poplatků. Mít prostě tu roli živitele, když ženská se stará jinak o domácnost a její chod. A pak v mateřské je jasné, že se finančně stará chlap.

Já se sice názorově řadím ke skupině moninka a spol. ale třeba názory Natýska nebo Tygřice respektuju. Všechno má svoje pro a proti a není nad to, dohodnout se s partnerem na modelu, který vyhovuje oběma. Já bych chlapa, který by mě přesvědčoval, ať nepracuju hnala velkou rychlostí (brala bych to jako pokus o omezení mojí svobody), ale někdo jiný by za to byl šťastný atp. Hlavní je, když se sejdou lidi, kteří to mají stejně a jsou spolu šťastní.

tahle otázka mi nepřipadá úplně košer a působí na mě asi takhle: můj přítel mi například pravidelně nosí kytky a tak mi dává najevo, že mě má rád. To, že já mu kytky nenosím tedy znamená, že já ho ráda nemám?

Stejný názor. Už jsem se s tím setkala - a letěl
Nejen chlap musí být lovec. Jsem ženská a myslím, že rozhodně je ve mě kus "lovkyně".
Potřebuji nezávislost, vědomí že se o sebe starám sama, pocit vítězství a úspěchu.

Ale to mám i tak

To jistě ne, ale možná je to tím, že víš, že jeho by květina nijak zvlášť nepotěšila. Řekla bych, že to je něco naprosto jiného, než s těmi penězi

Myslím, že ne

Chudobka Ano, všechno má své pozitivní a negativní stránky, jako ostatně všechno v životě...ale kdyby někdo někoho musel přesvědčovat, že nechodit do práce je to pravé, tak to je skutečně něco jiného a pokus o omezení svobody by to i klidně mohl být...třeba mne nikdo nepřesvědčoval, vyplynulo to přirozeně a nakonec to vlastně byla jediná možná volba...ono být v práci s treperandama samoživitelkama a se zkušenostmi, že si chlap o ně jenom otřel boty a jsou celkově někde úplně jinde, na jiném břehu a nechtějí ani na tom nic měnit, jelikož jsou zvyklé, tak v takovém kolektivu se můžeš začít cítit hodně nepříjemně...dalo by se říct, že já jsem se tímto částečně osvobodila ...osvobodila od závisti, se kterou jsem nebyla schopna nic dělat a mohla jsem se pak už stýkat jen s lidmi, kteří byli v pohodě a se kterými jsem se stýkala mimo práci....a ostatní moje známé v podobné situaci to mají úplně stejně, takže taky zvolily stejnou variantu a hele, najednou je klid...přátelíš se jen s lidmi, které si vybereš a ne které dostaneš osudem a personalistkou přidělené...a navíc, já si myslím, že se lidem, kterým objekt závisti sejde z očí, a nemusí se s ním denně konfrontovat a pociťovat tak nespravedlivý rozdíl mezi nimi, nakonec uleví taky...kdysi jsem četla, že lidé jsou v zásadě hodně přející, ale nesmí toho, komu se dobře daří, mít na očích, to se pak právě přejícnost změní v závist....prý na to byla vypracovaná nějaká studie a tohle byl výsledek, a ze zkušenosti vím, že na tom něco je...