Celý den jsem projížděla internet a snažila se najít nějaké zkušenosti ostatních . . .
Před nějakou dobou jsem se rozešla s přítelem a rozhodla se věnovat sama sobě, kamarádům, prostě si užívat sólo života, začít být zase spokojená - a co se nestalo - potkala jsem někoho, kdo mi zamotal hlavu. Bylo to v jednom baru, začali jsme se vídat. Je tomu měsíc a něco a vím, že je zadaný. O přítelkyni se nevyjadřuje vůbec zle - spíše o ní mluví hezky, pokud vůbec. Z náznaků jsem pochopila, že s ní je asi půl roku, mají takový vztah, ve kterém se moc nevídají, nejsou v něm něžnosti, povídání... spíše na takové povrchní bázi. Nikdy nic neřekl naplno, vím to z toho, co mu občas ujede. Se mnou, myslím, prožívá pravý opak. Nespali jsme spolu, nechci. Už tak si připadám hrozně. Ani jsem nechtěla, aby to došlo tak daleko. Myslím, že ani jeden z nás. Oba jsme si mysleli, že si vyvrátíme počáteční okouzlení tím druhým, a ono se to nestalo. Je mi s ním hezky a začínám cítit, že by to mohlo začít přerůstat v něco víc a od toho dávám ruce pryč a nějak nevím, co dělat. Nejsem holka, která dává ultimáta, mám svou hrdost, a než se doprošovat - poohlédnu se raději někde jinde. No, spíše zase raději zůstanu ještě nějakou dobu sama. Prostě mě celé jeho chování mate - nevím, o co mu jde.
Jak byste se zachovaly vy v podobné situaci - moc by mě zajímaly vaše rady či osobní zkušenosti. Snad mi i pomohou...
Poslat SZ
Galerie obrázků
Buď příjde a nebo né...Raději bych s ním vůbec nepočítala-tím nemyslím,že nemáš šanci,ale než se trápit 
. Chápu, že vztahy jsou složité a každý je řeší po svém, ale čeho je mooc, toho je příliš... Můžu se zeptat, jak ti to nakonec dopadlo? Jak už jsem řekla, já ultimáta dávat nebudu, nemělo by to pro mě žádnou vypovídající hodnotu, spíše opačný efekt. Nesnesla bych pomyšlení, že je se mnou někdo jen proto, že měl nůž na krku, i když vím, že v tomhle se poroučet nedá, a kdyby opravdu nechtěl, tak to neudělá. Ale přesto toto ne.
Chovala jsem se jako kamarádka, probírali jsme naše práce, koníčky atd. Nic jsem s ním ale neměla, max pusa na tvář na přivítanou. No a asi po měsíci a půl vídaní, když mě dovezl z kina někdy po půlnoci domů, jsem mu řekla, že jsem to nechtěla, ale že mi to přerostlo přes hlavu. On řekl, že to má stejně, rozešel se s přítelkyní (naštěstí i od společných známých vím, že jim to nějak moc neklapalo, ona byla extrémně studený čumák, egoistická, sama trvala na tom, že se budou vídat tak málo, měla vztah spíš na zaplácnutí chvil, kdy na ni neměly čas kamarádky) a jsme spolu už přes dva a půl roku. A musím říct, že jsem pořád tak zamilovaná jako na začátku, tak šťastná jsem ještě s nikým nebyla.
