Najednou chce být sám...

Ahoj holky, potřebuju se vypsat a zároveň asi i poradit, co dál dělat..Nedávno jsme si šli sednout s lidma z práce, pilo se a dali jsme se tam dohromady s jedním mým kolegou, začli jsme si pak psát, byli jsme spolu párkrát venku a on to hned bral jako vztah, ale to mi nevadilo, byla jsem ráda..jenže hned chtěl, aby to všichni v práci věděli a já jsem si tím prostě ještě nebyla jistá, tak jsem se chovala docela odtažitě, moc jsme se tam spolu nebavili a tak, prostě mi nešlo se tam nějak projevit..ale když jsme spolu byli o víkendu, tak to prostě bylo něco úplně jinýho, krásnýho..no a najednou mi napsal, že si myslí, že to nemá smysl, že je to v práci čím dál divnější a že chce být sám a že chce, abysme byli kamarádi, že se asi unáhlil a tak..a v práci se svěřuje jedné kamarádce a ta mi řekla, že se prostě ve mně nevyzná, že chce, abych se v té práci nějak projevila, že neví, jak na tom se mnou vůbec je a když se ho zeptala, jestli je to definitivní, tak řekl, že neví, tak mu na to řekla, že jestli si myslí, že na něho budu čekat a on řekl, že si myslí, že jo...mezitím jsem mu ještě napsala, jak to cítím ( bavili jsme se o tom i trochu v práci, ale tam mi to nešlo všechno říct), aby věděl, že ho mám fakt ráda, ale pořád si trvá na svém, že chce být sám a že si toho hodně potřebuje nechat projít hlavou, ale že si musíme někam vyrazit..kamarádka mi radila, že mu už nemám psát, dát mu čas a prostě se na něho v práci usmívat a bavit se tam s ním, protože se to hlavně pokazilo tím chováním v práci..ale přemýšlela jsem, že bych mu třeba za nějakou dobu napsala, jestli si teda fakt někam vyrazíme, aby si vzpomněl, jak to bylo fajn...co myslíte? Děkuju za názory