Mám hodně kamarádů, na první pohled jsem veselá, usměvavá, pozitivní, chytrá, sebevědomá, nad věcí holka, která se ráda baví, snadno navazuje kontakty, je extrovert, vyhledávaný společník, nevím co ještě..Ale ve skutečnosti? Těžko říct, jsem ráda mezi lidmi, ale občas na mě padne krize, nesnesitelná úzkost, pocity beznaděje. Už asi půl rok beru antidepresiva na úzkostnou poruchu, občas jsem měla šílené výkyvy nálad a pronásledovaly mě vtíravé myšlenky. Těžko říct jestli zabírají, ale většinu času jsem dobře naladěná, pak ale moje nálada během minuty, možná vteřiny padne strašně hluboko pod bod mrazu. Navíc studuju, čekají mě státnice, do toho náročná praxe a já mám pocit, že na mě jsou kladeny docela velké nároky od okolí. Že já jsem ta silná schopná, chytrá holka, která má nadějně nakročeno a vše zvládne na jedničku? Ale co když to tak nebude? Co když všechny zklamu? Co když přijdu o přítele, kamarády, co když si budou myslet, že jsem cvok? Děkuju těm co to dočetli do konce, já se zkrátka potřebovala vypsat. Navíc mi předevčírem přítel odletěl do Ameriky, tak to na mě ještě všechno dolehlo...