Nechtěné myšlenky

Já ti k tomu napíšu jen svojí zkušenost. Měla jsem také jedno extrémně těžké období, šla jsem k psycholožce a jak píšeš - po první návštěvě jsem to považovala za naprostou ztrátu času a peněz. Řekla jsem si ale, že tomu dám šanci, nemůžu říct, že by mi to pomohlo hned, ale teď jsem ráda, že jsem to absolvovala. Opravdu mi to pomohlo a "těžím" z těch návštěv ještě dneska. A to jsem tam byla párkrát (šlo o konkrétní problém, ne o stálý stav). Třeba by ti psycholog pomohl, ale musela bys tam jít víckrát. Nebo zkusit jiného...

Reaguji na PíBí: Děkuju za odpověď asi to ještě zkusím ale právě mám problém s tím abych to tam ze sebe všechno dostala to se zení vypadalo tak že jsem něcomálo řekla pak jsem něvěděla co mám říkat dál tak jsem se odmlčela oan taky nic neříkala tak jsem se jí zeptala co mám říkat dál a ona že co mě napadá a tak to bylo celou dobu takže jsem v podstě říkala jednu věc dokola nic jinnýho, myslela jsem že mě bud etřeba nějak navádět když vidí že mi to nejde ale nic tak jsme si připadala strašně trapně, ani mi v podtatě neřekla jak to bude probíhat nic přišla jsem a měla jsem začít mluvit a to mi dělá opravdu problém.

Já studuju psychologii pátým rokem a to co popisuješ je úplně normální a má to snad každý člověk. Mozek má tendenci pořád na něco myslet a když nad ničím vážným nemusí uvažovat zrovna v nějakou chvíli, tak holt začne přemýšlet nad nesmyslama. Pokud to jsou jenom myšlenky a ne nějaký impulsivní jednání, který by jsi měla nutkání dělat, abys ten hlásek uspokojila, tak je to v pořádku. Možná bych si našla nějakou vzpomínku, kterou bych si promítala kdykoliv bych cítila, že se mi do mozku tlačí nějaká myšlenka (např. myslela bych na dovolenou u moře, štědrý den apod. a snažila bych se vybavit si každý detail). Tak aspoň mozek nějakou chvíli zabavíš. Taky ten hlas zkus ignorovat nebo se s ním v duchu dohadovat (zní to blbě, ale mě to občas pomáhá).
Co se týče tvého života před manželem, tak bych na to vůbec nemyslela. Co bylo, to nezměníš. A pokud se budeš pořád patlat minulostí, uženeš si akorát stres nebo nějakou psychickou nebo fyzickou nemoc. Soustřeď se teď na přítomnost.

Reaguji na VeronikaEma: Děkuju za odpověď, právě že to jsou jen myšlenky a ne jednání že bych to chtěkla udělat, spíš jen když cítím že se něco takovýho začíná dít tak mě to už začíná přivádět k šílenství protože to nechápu, mám z toho celkem úzkosti je mi špatně od žaludku a tak ale to už asi bude tím stresem že je semnou něco špatně nebo že si bude manžel myslet že jsem blázen, já ale nechápu proč se mi tp děje je pravda že mám hodně tendence spadat k negativismu, A toto co se mi stává je opravd avždycky zničeho nic jako by to někdo do mě vstřelil, není to tak že bych třeba neměla co napráci nebo se nudila a začala o tom přemyšlet sama.

Reaguji na LuckaK: A jak často se ti to děje? Jak dlouho už to máš? A kdy ti to začalo? Zkus si psát, kdy se ti to děje nejčastěji (když jsi s manželem, v práci, ve stresu...). Já si myslím, že to je určitě v rámci toho stresu. Osobně bych se snažila s tím hlasem sžít, prostě ho přijmout do svého života. Když se s tím smíříš, určitě se už pak nebude objevovat tak často.

Reaguji na VeronikaEma: Stalo se mi to jednou a to už bude tak třičtvrtě roku to bylo porvní a pak od konce zaří, to mi umřel dědeček a to bylo hodně těžký období, tak to tomu asi otevřelo bránu nebo to asi tak naborualo mou psychiku která už i tak byla dost špatná a od té doby se mit to stalo třeba tak 10x takže třeba 2x za měsíc a je pravda že většinou to bylo když jsem byla třeba torchu ve stresu nebo nervozní. Ale problém je v tom že sem se tím nechala vždycky opravdu hodně zdeptat.

Reaguji na LuckaK: Ono většinou stres je hlavním spouštěčem psychických poruch. I když se to lehce řekne, ale hůř udělá, zkus se vyhýbat stresovým situacím nebo se zkus obrnit a být trošku flegmatik. Já jsem vždycky byla hroznej nervák, ale poslední dobou si říkám, že stres mi nestojí za to, abych pak byla psychicky vyšťavená, takže se snaž být naladěná pozitivně (od té doby, co se snažím myslet pozitivně mi řekla nezávisle na sobě několik lidí, že vypadám moc pěkně, tak nějak pohodově). Ještě by mě zajímalo, jak dlouho ti tyhle myšlenky jedou, když tě popadnou? Je to jedna věta nebo je to dlouhodobější? Mi se občas do hlavy taky dostane něco, čeho se někdy až leknu, ale to je prostě mozek - žije si svým životem.
Podle mě je fajn, že jsou to jen myšlenky a není to impulsivní jednání, to by byl tak akorát náběh na schizofrenii. Přítelův brantránek je schizofrenik a loni skončil po neúspěšné sebevraždě na psychiatrii. Takže se snaž myslet pozitivně.
Příteli nebo někomu jinému jsi se o tom svěřila?

Reaguji na VeronikaEma: Je to vždycky v podstatě vteřinová záležitost jakoby jedna věta . Jinak manžel o tom ví tomu jsem se s tím svěřila, ale taky nevím jak mi v tom pomoct ale taky mi říká že se musím více obrnit a myslet víc pozitivně. A nemohla bys mi třeba poradit nějakou doboru knížku nebo něco takovýho kde by byl něco jako "návod" vím že žádnej přesnej návod asi není ale určitě o tom nějaká knížka co by mi třeba mohla pomoct bude existovat?

Reaguji na LuckaK: Hledala bych nějaký management stresu, protistresové nebo autoregulační cvičení/techniky. Obecně pomáhá se soustředit na svů dech, mačkat si místo za ušima (jak je tam ten hrbolek) nebo místo pod palcem. Tam všude jsou místa, která stimulujou tep a ty se budeš cítit klidnější. Taky mohla pomoct jóga nebo meditace. Na meditaci jsem sice nikdy nebyla, ale ta jóga tě zklidní psychicky a navíc si i hezky vytvaruješ postavu
Jinak, já si jsem jistá, že takové hlásky má každý z nás, proto bych si nepřipadala nějak špatně a už vůbec ne jako blázen nebo nic takového. Takové nějaké vnitřní já je prostě v každém z nás a pokud se ten hlásek vyskytuje jen občas a nebrání ti v běžném životě (že by ses stranila ostatních a tak), tak je zbytečný si dělat starosti.

Reaguji na VeronikaEma: Moc děkuju za rady, opravdu mi to pomohlo a určitě se na tu pozitivitu a celkově na všechno co jsi mi poradila pořádně zaměřím. Ještě jednou moc děkuju

k takové psycholožce bych už nešla. Já taky jednou sáhla pěkně vedle - paní psycholožka mne tenkrát rozložila ještě víc. Chtěla jsem řešit velmi špatný zážitek (sex.přepadení) a milá drahá paní mi začala říkat, že mám špatnou pleť a to mi určitě komplikuje mezilidské vztahy.... jako jo, trpívala jsem na to, ale hlavně v období stresu (třeba o zkouškovém na vš nebo i při jiném stresoru apod) a podobné hlášky od psycholožky jsem v to těžší období vážně nepotřebovala.... tak mne tam už nikdy neviděla.
Psycholog musí sednout. Jinak to nemá cenu.

ano, pomáhá to! dohadování nebo ho prostě poslat do ******....

Podle mne myšlenky prostě přicházejí, ale nechat se jimi děsit je zbytečné.
Mne hlava šrotuje nepřetržitě a někdy to je opravdu děs, ale nenormální si nepřijdu.

A kolem čeho se ty myšlenky točí nejčastěji, Luci?

Já mam to samý a věřim tomu že to tak má spousta lidí,.. jen já už si taky příjdu jak extrémní případ.. Jsem krátce po rozchodu a začínám si vštěpovat do hlavy myšlenky jak ex už randí a tohle.. nejhorší na tom je, že mam chuť mu pokaždý napsat,což se zatim držim, jenže se bojim, že když s tim nepřestanu tak se to se mnou bude táhnout furt a to už třeba pak bude opravdu s někym randit. Je to týden, bylo to po společný domluvě a vim že z toho taky nebyl veselej.. ale nevim prostě jsem si teď nasadila brouka do hlavy.