Nejspíš nikdy nebudu moci mít dítě - jak se s tím vyrovnat?

Ahoj Veroniko,

prosím tě nepropadej panice. Já znám spousta příběhů o tom, jak doktoři řeknou: Nebudete mít děti a nakonec ty ženy donosí a porodí a mají zdravá hezká miminka.

Umím si představit jak je to hrozné, ale mysli na to, že ta šance tu je. Tak se snaž uklidnit, klidně můžete s partnerem už zkoušet.

Ahoj, já zažívám něco podobného. Tedy nemám tu stejnou diagnózu jako ty, ale mám už roky gynekologické problémy. Za poslední půl rok jsem prodělala tři akutní záněty dělohy, vejcovodů, vaječníků, močového měchýře a to vše dohromady. Doktorka mi řekla, že již po prvním zánětu dělohy je až 25% žen neplodných a také že můj levý vaječník je poškozený a nefunkční. Co si budeme povídat, jsem z toho dost špatná. Sice je mi teprve 20 let, ale v létě bychom se chtěli začít s partnerem snažit o miminko (jemu je 32 let). Ten pocit, že bych nikdy nemusela mít své vlastní miminko, je pro mě nepředstavitelně hrozný a proto s tebou naprosto soucítím. Budeme doufat, že budeme zrovna ty, které vyvrátí nějaké předsudky a diagnózy Držím ti moc palečky, ať se zadaří a dopadne vše dobře

No a mne to tak přijde - protože už mám z tých tvých deníčků pocit, že tě znám - že ty si musíš vymýšlet pořád nějaké problémy. X problémů s bývalým, pak problém, co když si nikoho nenajdeš, pak konečně hurá, máš prakticky hned po rozchodu skvělého chlapa, jak jsi napsala ( gratuluji ) - tak si jej užívej, máš na to po těch letech s ex právo a nestresuj s tím, co bude / nebude. Jste spolu měsíc, nebo kolik a už řešíte děti ? S takovou je podstatně vyšší pravděpodobnost, že chlap práskne do bot, než to, že doktor bude mít pravdu ( jak je už psáno výš, doktoři nemají vždy pravdu ) . Ostatně, o faktu, že stresy nijak nepřidávají na šancích o otěhotnění, se všude dokola píše tolik, že už to vím i já. A problémy s vyvrcholením ( počítám předčasným ) se nejspíš spraví častým a pravidelným sexem

Ahoj, to musí být hrozný pocit, úplně to chápu.. Ale stresováním se to nespravíš. Navíc nikde není psáno, že zrovna vám se to nepovede - co Ty víš. A i kdyby ne, pořád je tu možnost nějakého prcka adoptovat. Jasně, může mít v genech zakódováno leccos, ale výchova udělá hodně a myslím, že když někdo dítě opravdu chce, bude ho mít rád, ať už se narodilo jemu nebo pro něj. Před Vánoci si jedna moje známá s manželem adoptovali malou holčičku, zkoušeli umělé oplodnění minimálně pětkrát, brala koňské dávky hormonů.. Teď oba úplně září štěstím. Takže i kdyby se náhodou nezadařilo (a zadařit se úplně klidně může!), pořád tu nějaká možnost mít dítě je.

Jako sorry, ale to není pro uživatelku určitě žádná útěcha....ne každej chce adoptovaný dítě. Navíc nikdy nevíš kdo byla matka/otec a co má v sobě za geny....

Když chce někdo opravdu dítě, tak klidně podstoupí i adopci.... je potřeba myslet pozitivně a ne za vším hledat hned problémy a dělat unáhlený závěry

To, že někdo chce vlastní dítě neznamená, že by šel do adopce. Utěšovat někoho, kdo touží po vlastním dítěti tím, že si přece může nějaké adoptovat mi přijde hrozné....Cizí nikdy není jako vlastní.

A ano, já myslím pozitivně a proto zakladatelce říkám, že se nemá trápit, protože je spousta párů, kterým řekli něco podobného a nakonec se zadařilo.

Myslím si, že je to pořád lepší útěcha, než se smířit s tím, že by neměla dítě žádné, ani své, ani adoptované. Ale je samozřejmě pravda, že "cizí" dítě není jako mít vlastní...

Zakladatelko, soucítím s tebou, musí být hrozné se něco takového dozvědět, na tvém místě bych taky byla špatná, ale nezoufej, třeba budeš mít štěstí držím ti palce, aby nakonec vše dobře dopadlo

Bohužel vím, jak se cítíš. Sama se v tom plácám už téměř 2 roky. S tím rozdílem, že já nemám diagnozu žádnou. Mám za sebou několik potratů a nikdo neví proč S každým přibývajícím potratem se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost, že se to bude opakovat. Kdo nezažil, nemůže pochopit. Jak se s tím vyrovnat ti neporadím, mně se to zatím nepovedlo, neb stále doufám, že příště už to vyjde.
Rozhodně to zkonzultuj s více lékaři. To, že ti tvůj doktor řekne, že nedonosíš dítě, nic neznamená! Třeba se s tím za svojí praxi setkal poprvé, najdi si toho nejlepšího odborníka (třeba i v jiném městě, já už taky zjezdila půl republiky) a nevěš hlavu. řekli, že šance na udržení není příliš veliká, co to znamená? Pokud to není 0, tak to není beznadějné! Jsi mladá, máš před sebou spousta času.

Rh neg faktor nic neznamená, co se otěhotnění a těhotenství týče. Prostě dostaneš injekci protilátek. Nic víc.
Stejně jako dobře kompenzovaná porucha funkce štítné žlázy.
S dělohou je to horší, ale dnes je možné vše a jedině ženská bez dělohy nemůže mít děti na 100 %.

Děkuji moc za příspěvky, holky. Volala jsem našemu známému primáři gynekologovi a ten mi říkal, abych se tím netrápila, že bych šla hned na rizikové těhotenství a častěji by se u mě dělaly prohlídky. A jedný ženský prej tuto VVV diagnostikovali až po porodu, který měl normální průběh. Takže si říkám, že nějaká naděje pořád je.
Jinak k adopci - beru to jako variantu, já dítě chci moc. Bavili jsme se o tom s přítelem a ani jemu by adopce nevadila. S přítelem jsem sice jen 4 měsíce, 2 spolu bydlíme, ale vím, že je to prostě chlap mého života. O dítěti jsme se bavili společně, protože i on by ho už taky chtěl.

Jedna známá měla ten problém, že se jí taky nedařilo donosit dítě, pořád samé potraty, předčasně se otvírala a plod v ní umíral, jednou byla myslím až v 6. nebo 7. měsíci, když zjistili, že je mrtvé, pořád se snažili a bez úspěchu... a teď má zdravou holčičku už od začátku těhotenství měla rizikové, neustále ji sledovali, musela odpočívat, žádná námaha a nakonec se to podařilo, takže vždy existuje šance, že se konečně zadaří, ať to vypadá jakkoliv beznadějně

Reaguji na VeronikaEma: No tak vidíš, vůbec to není tak černé, jak se to zdálo ze začátku, to je super!

Jinak k té adopci - samozřejmě je pro neplodné páry kromě adopce další možnost se do konce života litovat a nechat se litovat, že nemají dítě.. To záleží na každém, jaká možnost mu vyhovuje. Znám docela dost párů, které adoptovaly děti. Jedni manželé adoptovali kluka a holku (od různých rodičů), klučina vyniká na gymplu, holčička byla jeden čas problémová, ale zabrala se pak do atletiky a srovnala se. Znám i případy, kdy to nedopadlo dobře, ale jednalo se o třináctiletého kluka v pěstounské péči, který byl asociální a v rodině si nezvykl, chtěl se vrátit do Klokánku. Jeden známý měl v pěstounské péči romského chlapce, už většího, který po pár měsících zmizel i s veškerými cennostmi. Ale nevím o nikom, kdo by měl dítě odmalička a byl by nějaký vážnější problém.

Reaguji na petulajz: To je hrůza ale bohužel se to stává, znám taky takové případy Hlavně, že to dobře dopadlo.
Otázka je, je lepší znát diagnozu nebo ne? Zakladatelka má relativní "výhodu", že jí budou od prvního těhotenství neustále sledovat. A může si teď s tou informací naložit po svém. V každém případě tu situaci zakladatelky gynekolog moc nezvládl. K čemu je mu vystrašená pacientka? Měl jí vysvětlit hned, že je to komplikace, ale řešitelná. tyhle soudy á la "tady je něco jinak, tak jí hned postrašíme neplodností" fakt miluju.
Zakladatelko, držím palce!