Nemám v příteli podporu?

Jste ještě mladí... každopádně jestli tě něco nebaví a psychicky vyčerpává (třeba časem i přítel...), tak je lepší s tím skončit. Pokud u tebe peníze nejsou problém, tak jsi se rozhodla správně. Snad tě nová práce bude bavit víc, hodně štěstí.

Nemysli si, umim svařovat i řídit náklaďák a kupodivu jsem s tim díru do světa neudělala 😊 ani jedno totiž neni moc práce pro ženskou... Ale teda já to nikdy nezkoušela prosadit, to je fakt 😊
Jinak chlapi nemaj rádi skuhrání a o práci už podle mě tuplem ne, vždyť oni sami jsou chudinky, které furt někdo honí a ještě to poslouchat od ženský. Normálně si dělej, co chceš, nelíbí, odejdi, nepotřebuješ jeho svolení, požehnání a rozhřešení.

To jsi dobrá, že to umíš Já jiné nabídky skoro nečtu, možná ještě kuchař, asi je teď prostě takové období a firmy tu mají jiných zaměstnanců dost

To je pravda

To ne, ale stačilo by pochopení, slova útěchy... :-/

Denisapl: no jo, se svařovánim jsem to dotáhla až na hostesku na veletrh Welding, což byl můj první a poslední kšeft, svářečák už mám dávno propadlej, ale upřímně na montáži ani v dílně si se představit nedokážu. To byl spíš takovej hec 😊 no a na náklaďák řidičák pro jistotu nemám, ale umim to. O mě by se firmy přetrhly 😊😊😊
No ale když chlapi na ty slova útěchy moc nejsou, možná ve fázi baleního...

Podle mě ho tím štveš, že si pořád stěžuješ, otravuje ho to a neví, co ti na to pořád říkat. Zní to hnusně, ale věř, že já tě naprosto chápu, protože jsem na tom byla stejně deptala mě šéfová a já byla tak psychicky v háji, že jsem cestou do práce přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší stočit to do stromu, jen abych nemusela do práce prostě totální psycho Chodila jsem domů ubrečená, zdeptaná, psychicky v háji, představa dalšího dne pro mě byla utrpení... A samozřejmě jsem to ventilovala před přítelem, pořád si stěžovala, naříkala a říkal mi to samé, co přítel tobě - "tak si to nenech líbit, já bych se už ozval" jenže on si neumí vůbec představit, jaké to je, on má práci naprostou pohodičku a vůbec se nedokázal vžít do mé kůže a je mi jasné, že pak už ani nevěděl, co mi říct, akorát se rozčiloval, že má šéfová je... všechno možné, když mě třeba viděl ubrečenou, ale to bylo vše, samozřejmě, že nevěděl, co víc mi na to říct a že už mu to určitě muselo lézt na nervy...
Já ale bohužel nemohla najít nic jiného, ač jsem se snažila, takže jsem musela zůstat, ale tak se to vyhrotilo, že jsem s tím nakonec přece jen sekla i když jsem nic jiného neměla, protože se to už nedalo vydržet.
Ty máš tu výhodu, že už sis něco našla, tak se určitě na nikoho neohlížej, ani na přítele, mysli sama na sebe, na své nervy a normálně s tím sekni, pokud máš možnost a nebudeš bez příjmu

To je asi fakt

Jako bych to psala já

Nj to bych asi chtěla hodně :-/

Jen kdybys věděla co.... Ale jo, na chvíli mi to vystačí a pak si snad najdu něco na HP )

ajéje, co? je to tajné?

Sama jsem si připadala jako naprostý psychopat, že pro mě bylo přijatelnější nabourat, než jít do práce dost to vypovídá o mém tehdejším psychickém stavu
Ale jak říkám, co mě nezabije, to mě posílí - dnes jsem docela ráda za to, že to mám takhle za sebou, aspoň si můžu říkat, že nic horšího už mě v práci opravdu potkat nemůže

Budu prodávat ve stánku, takže "úplné terno"

To já jsem nervák pořád

To už jsem si párkrát řekla, horší to nebylo, ale stejné ano Budu doufat v lepší zítřky

Já jsem taky nervák, o to hůř všechno snáším moc bych si přála být takový flegmatik, jako někteří v mém okolí, ale já ne, já pořád jen zuřím a rozčiluji se, ohledně práce, ohledně všeho

Ale aspoň něco, pořád můžeš hledat něco jiného

Jojo přesně

Stánek je dobrej. Co budeš prodávat? Kontakt s lidma atd., nikdy nevíš, kdy se budeš třeba někomu líbit, že by Tě chtěl do lepší práce atd. Mně taky spousta lidí nabízela práci, když jsem dělala za barem.

Reaguji na Ellenuschka: sýry ) já už prodávala na tržišti a byla za pokladnou, takže jsem zvyklá spíš na otravné zákazníky, než někoho perspektivního, ale člověk nikdy neví, to jo...

Sýry dobrý prosimtě. Furt lepší sejra než callcentrum, běž do sejrů a chlapovi vysvětli, že furt lepší mít míň peněz a donýst domů ulitý korbáčiky než se za víc peněz zbláznit v callcentru. Když teda ne chlap, já Ti to požehnání ráda dám 😊 Veselá k.ráva to jistí 😊

Mně tento příspěvek připomněl mladý pár (kolem 30), který jsem zaslechla nedávno v MHD (ne že bych je cíleně poslouchala ). Dle všeho, slečna nebyla spokojená se svou prací a možná z ní dokonce chtěla odejít...Její partner jí to rozmlouval slovy - vždyť je to jedno, že se tam do tebe někdo oboří, je na tebe hnusný (tady jsem už zbystřila)...je to jen práce, máš tam dobré peníze a kariérní postup, tak se na to jejich chování vykašli...a celou dobu jí tak chlácholivě hladil, ale ona se zdála být vůči tomu jeho chlácholení imunní (resp. na to nijak nereagovala)...ten chlap mě hrozně iritoval.
Já bych z call centra taky odešla, takováhle práce opravdu není žádné terno, že bys ses jí musela držet. Zvlášť když (jak jsem pochopila) děti nemáš a vyděláváš sama na sebe.