Nesnáším svého otce

Reaguji na quanta66:

Ono je to vždycky těžký..mamku máš ráda a nechceš vidět, jak se trápí, ale je to i její volba, chápu, že nemá kam jít a že se asi i bojí života bez manžela, ale když on dělá toto? Být tebou tak, jak radí holky, odejdu, jak jen to bude možné.. pokud mamka chce zůstat, tak se bude trápit, ale netrap se i ty, protože ti to může zničit celej život.. Je to volba tvé mamky, že se bojí odejít, ale ty na sebe nemůžeš brát zodpovědnost za její život, to spíš ona měla být zodpovědná za tebe a odejít už dávno i s tebou..

To mě mrzí, že to máš doma takovéhle.Já to mám na opak.Musím říct, že obdivuji mého otce, že s mou matkou stále je a opravdu to nechápu.Matka nepracuje,neuklízí(nemyje nádobí,koště jí nic neříká a kdyby to bylo na ní tak tu shnijeme).Kdyby se alespoň chovala normálně, ale to od ní taky nemůžeme čekat,je neuvěřitelně nepřejicí,pomlouvačná,závistivá a děsně nás vytáčí svým chováním.Pokud nemusí tak ani nic nedělá,nejlépe když jí někdo posluhuje a to s úplnými banalitami(sedí v kuchyni já spim a ona mě budí abych ji podala z lednice mléko).Taky nepiji a nekouřím a poslouchám od ní jak chrápu do 10,nic nedělám a že jsem spratek(přitom na zahradě a na Moravě kde renovujeme barák makám jak mourovatá) a tak dále....nemluvím o tom , že mi bere věci prostě pro to, že se jí líbí(a když nějakou sháním tak na mě řve jak si ji dovoluji vůbec obvinit,no většinu se u ní najdou) a nedej bože když se mi táta něco dovolí dát a ona to chce(to jsou scény, to svět opravdu neviděl).Musím s lítostí říct že se opravdu chová jak spratek.Ani nepočítám kolikrát mě vyrazila z domu, že jsem se zastala táty když se hádaly(táta měl rakovinu a jeden čas nemohl mluvit a i přes to pracoval a matka se do něj pustila že simuluje a pod.)Takže si troufám říct že tě chápu...

Reaguji na Morrigan:
Víš, je to opravdu komplikované, bydlí tam dalších 6 lidí...přítel má ten nejmenší pokojík takže tam je sotva postel a stůl, navíc má těžkou školu a musí se pořád učit. Nedovedu si představit, že se mu "pověsím" na krk...sice ho mám ráda, ale je mladý a nemůžu po něm chtít aby se o mě postaral...Navíc jsem se přihlásila na vysokou tady poblíž, chtěla jsem do stejného města jako přítel, ale bylo mi sděleno od otce, že na takovou školu nemám a že mi to nezaplatí, abych hned vyletěla...

Holky děkuju za podporu, vím že jediné východiko je odejít z domu, ale je tady spousta nedořešených věcí...v září nastupuju na vysokou, bohužel s každodenním dojížděním domů (nedovolili mi kolej, ani byt...mamka by možná i jo, ale otec ne), a potom vím, že mamka od něj neodejde asi za žádnou cenu, i když ji dělá hrozné věci a mě taky, vždycky to nějak přetrpí. Nevím, ona to asi už nevnímá, ale já se děsím jak budu psychicky zvládat vysokou...

EllaBénite
Však otec by taky měl kam jít - ke své matce, jenže on neodejde a my nemáme kam, máme vlastní domek.
A je dobře, že to u vás takhle dopadlo, takoví lidé by neměli ani v rodině být podle mě, protože jenom ubližují a způsobují bolest...
Děkuju, bohužel nedoufám že se to vyřeší, trvá to odjakživa co si pamatuju.

Izaoi
Pak si někdy člověk říká jestli je to úplně sám... a není.
Já to nepochopím, rodiče přece mají jít příkladem pro své děti a být jim oporou, ne je tyranizovat...co si pak my z toho odneseme? Moc hezkého teda ne....aspoň já se každý rok děsím Vánoc a přímo je nesnáším, protože mi to vždycky připomene co otec dělá...a vzpomínky to opravdu nejsou hezké. Tak Vánoce kazím i příteli, protože na mně nikdy nepadne ta atmosféra a to, že Vánoce jsou svátky klidu....
Jenom si vždycky říkám, že já své rodině takhle nikdy ubližovat nebudu...

Držím palce, aby jsi to taky zvládala....však co nám zbývá.

pokud pije tak si podle mě určité věci ani nepamatuje nebo nepřipouští..aspoň můj taťka si pak určité věci nepamatoval a když byl střízlivý,fajn,hodný tak se omlouval...jenže stačila zas 1sklenička denně a už se vezl..

nevím proč ale vidím ve vaší mamči mou mamku..kdyby taťka neumřel já nevím,jak by to bylo dál..ona neměla taky sílu odejít,i když nám ubližoval,přesto ho měla ráda jako toho,koho si brala..bohužel..jsou 2typy lidí..jedni to bohužel snáší dál,jiní se hned rozvádí...
možná se mamka bojí žít sama..třeba doufá,že se ještě změní a kdyby odešla od něj za chvíli by ho určitě vaše mamka litovala..že ho opustit neměla..jak bude chudák sám žít..a to,že jí ubližoval by šlo stranou..asi ho má pořád ráda jak ho měla ráda ta naše..nevím,ale jiné vysvětlení pro to nemám

Ahoj, ja sveho otce take nenávidím. Od malička se ke mne choval hnusně (ponižování – hlavně před ostatními lidmi, nadávky, bití). Mám matku a sestru, k těm se choval taky špatně. Odešla jsem z domova nejdřív kvůli studiu, pak kvůli práci. Trvalo mi dlouho, než jsem se nějak srovnala. Vdala jsem se, domu jezdim asi tak jednou za rok na dva dny. Sestra i matka s nim zůstaly. Sestra doufá v to, ze dostane dům, má to od nej slíbené. Za to si pak nechá leccos libit. Proč s ním matka je, nevím. Nabídla jsem jí, že může žít se mnou a s manželem, popř. můj manžel byl ochotný i koupit jí byt. Ona ovšem odejít nechce a raději si nechá vše líbit. Myslím si, že v takových případech platí – kdo uteče, vyhraje. Osamostatnit se a sbohem - život je krátký, proč se zbytečně trápit, když to být nemusí. Matka i sestra jsou dospělé, je to jejich rozhodnutí a jejich volba.
Jedna věc mi ale dělá starosti – říkám si, co bude, kdyby např. potřeboval péči, až bude nemohoucí.Nechci mu nijak přispívat, čistě z principu. On mi taky nic nedal, neplnil vůči mně rodičovské povinnosti, např. na moje studium mi nepřispěl ani korunu, a veškerý jeho majetek (dům, pozemek) dostane má sestra. Zajímalo by mně, jestli by se to dalo nejak pravně ošetřit.
Myslely jste také na to, ze třeba budete muset svého “milovaného tatínka” v důchodu financovat na základe povinnosti ze zákona? V CR takový zákon myslím zatim není, v jiných zemí EU (např. v BRD) ale ano. Situace se tedy může za pár let změnit...

To mě mrzí, holky, že to máte takhle těžký, já osobní zkušenost s tímto nemám, ale stejně nechápu, proč si to protějšek nechá líbit a zvlášť pokud jsou ve vztahu děti a on/ona se tak chová i k nim, to bych se nerozmýšlela a odešla.. určitě velkým problémem je nedostatek peněz a pocit závislosti, ale nechat si dobrovolně ubližovat, copak lidi nemají sami sebe rádi? Je to vážně smutný a já doufám, že vy odejdete, jak jen to bude možné a budete mít šťastný život..

Neinteligentní, nedospělci, pychopati atd, prostě všichni tito lidi můžou mít a mají děti.. Pokud je rodič na hranici mentální gramotnosti, má problémy sám se sebou,nezvládá to a je paranoidní( tj, ze svých nepěkných pocitů nemyslně obviňuje okolí ), nebo pije, logicky se nemůže ke svému dítěti chovat pěkně. Ani neví jak. Ono to teda taky není nic jednoduchého. Moje matka je přesně ten typ spratka, který dělá kulové a nechává si od mého otce posluhovat, my děti jme už dávno utekly. Že s ní tatínek zůstal, dělá pro ni první a poslední a u toho sténá- špatně jsem se oženil, to už mi ho dnes líto není. Je to jeho volba. Byl to pěkný a schopný chlap, nemusel se zahodit s rozmazlenou fiflenkou, co nám malým dětem kradla peníze, co jsme třeba dostali od prarodičů, nebo ty první vydělané. Speciálně tahle paní nechápe, že se nečtou cizí dopisy, neberou cizí peníze, nelže a nedělají hysteráky na veřejnosti...atd a to je jí už přes šedesát.
Jediná možnost je odejít. Boužel se člověk starání se o přestárlé rodiče nomálně nevyhne, ale myslím, že je možné se jich soudně zřeknout. To by mě taky zajímalo, jak.....

Reaguji na hafatko:

to jo, to jsi vystihla přesně...je to tak, i když zažíváme hrůzu, tak sotva co se objeví nějaký pohodovější den, jakoby na to špatné úplně zapoměla, navíc ona není takový ten typ, co řekne: ne! rozvedu se!.....

Reaguji na Mrs K:
Toho se docela děsím, až taková situace kdy se budu muset o něj starat přijde....navíc jestli to bude dáno i zákonem...ach jo

Reaguji na theApple:
tak co jsi napsala, je to samé u nás...otec taky vždycky vyhrožuje že mi rozbije notebook, protože ví, že to je jediná věc na které mi záleží..a nebo foťák. Já když vím, že taková situace příjde, tak si vždycky nejcennější věci schovám do jiné místnosti.
S tím jsem se smířila, že u nás nikdy nebude vztah otec - dcera normální.

Reaguji na budgie:
Buď ráda, že takovouhle situaci jsi nezažila, závidím ti, pokud máš dobrý vztah s rodiči.
A jak je tohle možné...? No ono se vždycky dobře radí, jako že máme odejít, nenechat si to líbit a něco s tím dělat..jenže ono je to ve skutečnosti o to těžší.
Ale vždycky je třeba vzít si z toho něco...buď to ten člověk, který to zažívá potáhne dál na svou rodinu, která bude taky trpět (jako my s mámou, vím že děda (otec otce) k němu byl taky hrubý a bil ho..) a nebo ten člověk bude natolik lidský, že tohle své rodině prostě dělat nebude

Reaguji na quanta66:

Tak pevně věřím, že to překonáte, zvládnete a potom už budete mít klid..

Reaguji na budgie:
Děkuju, jsi moc hodná.

ahoj, něco novýho u vás?
já nejsem v situaci jako většina z vás... táta sice taky pije (přesnější je že si udržuje stálou hladinku) a to mě i mámě vadí, ale naštěstí se neprojevuje násilnicky... teda dřív dal mámě asi jednou facku, a to mámu vytočilo k nepříčetnosti a děsně se pohádali a porvali... já byl tehdy malej tak to nepamatuju... každopádně s tátou nejsem srovnanej, nemáme spolu vřelej vztah... i když on možná kdesi uvnitř jo, ale já mám nějakej blok, těžko ho popsat... a tak si to v sobě řešim a zpracovávám, mimo jiný se tohle dá řešit třeba i na rodinných konstelacích... a tam jsme řešili mimo jiné i to, že děti sice mají právo žádat lásku, péči a další věci, ale rodiče nemají povinnost to dávat... je to drsný, ale je to tak... rodiče dali nám dětem život, a nic víc nemusí... a my děti bysme měli být vděční za to, že můžeme žít, protože nebýt našich rodičů, tak tu nejsme... je složitý mít rád a uznávat někoho, kdo ubližuje svým blízkým, i pro mě je to těžký, a kdyby nás táta bil, tak by to bylo ještě těžší... ale pokud se člověk nesrovná se svými rodiči, tak se mu to táhne jeho životem a ovlivňuje jeho vztahy... je to blbý, ale je to tak... můžeme s tim nesouhlasit, můžeme proti tomu bojovat, ale to je asi tak všechno, co můžeme...

Můj táta pil, když jsem byla malá.. Prý pil i než jsem se narodila, ale po mém narození se to prý rozjelo ve velkém.. Často jsme se stěhovali třebas na týden, 14 dní k příbuzným, ale nakonec jsme se stejně vrátili domů.. Vždycky sliboval hory doly, ale za pár dní už jsme měli kurfy v rukou znova..Byl několikrát na léčení, odkud i utek.. Nakonec se z toho vyléčil.. Nic jiného mu totiž nezbývalo, doktor mu dal na výběr, buď chlast nebo život.. Jenže co přestal pít, má samý deprese, je agresivní, myslí si že je jedinej člověk na světě co může všem rozkazovat.. Posluhujem mu tu jako milostpánovi, ale nic mu neni dost dobrý..Udělal milionové druhy které hodil na mého bratra a začal dělat další.. Je to nenapravitelný člověk.. Jenže se všechno pořád s věkem zhoršuje.. Už se s mamkou bojíme i uvařit, protože podle něj děláme bor*del.. Projít po chodbě už je taky na pováženou, aby sme ho náhodou nerušili a nevylít na nás.. Mamka říkala že zajde za jeho psychiatričkou a poradí se s ní.. Jenže já se bojím, že za prvé jí stejnak neporadí co a jak a za druhé se to donese k tátovi a ten udělá hroznej humbuk