Nesnáším svůj život, hledám řešení

Dobrý podvečer. Potřebovala bych nějaké rady nebo názory na můj život. Vždy jsem byla tichý typ, introver, který nikoho nepotřeboval a to mi zůstalo dodnes. Je mi skoro 34 let, bydlím s rodiči (abych předešla poznámkám: v relativně velkém domě, kde mám soukromí a oni také, platím si svou třetinu nákladů + něco navíc, dělám domácí práce, ale to není ten problém). Po střední jsem šla na vš a když jsem ji dokončila, měla jsem problém najít práci. Po pár měsících se zadařilo a já našla, nicméně za 9000 čistého, což bylo spíše živoření, tak jsem po roce odešla, opět půl roku bez práce, takže jsem se upsala pojišťovně a dělala pojišťováka (což byla hrůza, nikdo pojišťováky nemá rád, samozřejmě jsem neměla úspěch). Pak se ale zadařilo a já našla místo v jedné továrničce a teď po letech vydělávám 3x tolik co v první práci. A tady je problém. Sice mám na svůj skromný život dost peněz, což se začlo projevovat v poslední době tím, že utrácím za kdejakou kravinu, co půl roku nový mobil atd. Úplné zbytečnosti, které nepotřebuji. A samozřejmě mě to nečiní šťastnou. Úplně me ničí to, že musím chodit to práce, 6 let pořád totéž: ráno vstanu, oddělám si svých 8 hodin a jdu domů, 5 dni v týdnu, pořád dokolečka, stejní kolegové, kteří se hodně změnili a už to nejsou ti fajn lidi jako na začátku. Nebudu kecat, svým způsobem je to práce snů: jistý lehce nadprůměrný plat, skoro žádná zodpovědnost. Ale začínám čím dál tím častěji přemýšlet o tom, jestli tohle chci. Problém je, že nevím co vlastně chci. Jaký typ práce. (Pracovat chci, nechci být na socce). Nevím, jak se rozhodnout, jestli někam odjet. Uvažuju o změně prostředí. Jen tak dát výpověď a najít si práci v jiném městě, napadá mě Praha nebo Brno. Možná i za menší prachy. Mám i nějaké úspory, takže bych klidně půl roku jen tak mohla hledat práci.
Vše souvisí s mou povahou. Kromě toho, že jsem dost uzavřená a velmi nespolečenská, neumím udržovat vztahy, ani přátelské. Raději jsem někde v lese než mezi lidma. Nehledě na to, že jsem asexuální, resp. kdybych měla mít někdy nějakého partnera, asi by to byla spíše žena. A to nemluvím o dětech, nedovedu si představit, že bych se o nějaké starala a vychovávala ho.
Možná kdybych zlepšila svůj společenský život, že bych byla spokojenější? Zbavilo by mě to depek při ranním vstávání? Anebo mám změnit práci? Na jedné straně mě to táhne do většího města, kde bych občas zapařila s cizíma lidma, které už nikdy neuvidím, na druhé straně bych klidně utekla někam na farmu a "pásla krávy".
Fakt nevím.