Neustála potřeba/chuť k jídlu, ztráta motivace

já si nic nezakazuju, pořád si říkám, že můžu a tak, i když podvědomně vím, že nesmím.... ono je to těžký, mít obezitu prvního stupně, poslouchat kecy od doktorů, rodičů, divný pohledy od okolí, když vytáhnu někde jídlo, tak na mě hned všichni začnou koukat (a to není jen můj pocit, určitě si řikaj, jak taková tlustá vůbec může jíst), žádný chlapy, tudíž žádný sebevědomí, s tím související žádný kamarádky, deprese, nechce s emi už ani chodit mezi lidi, nechci už ani jíst v restauraci, protože je mi to hrozně trapné, samozřejmě vím, že se na lidi můžu vykašlat, co ej mi do lidí, ať si dělaj co chtěj, já si taky můžu dělat co chci.. ale někde uvnitř to tam prostě je a nedokážu s tím nic dělat

Reaguji na hambala: to mě mrzí..tak co začít s nějakým pohybem? Po něm se budeš i líp cítit a ty kila taky určitě půjdou dolů

jezdim na kole, když je hezky, což poseldní dobou moc neni ... jinak nic, mám i nějaký zdravotní problémy, tak to občas nejde... byla jsme na zumbě, ale nechci chodit sama a sestřenka už pak nechtěla jít :-/ jinak je to i náročnější na dojíždění, zaplatim vstup a ještě kilo za benzín... a taky.. další blok, jsem na to levá a ukazovat se někde před lidma... je to jenom v mojí hlavě no... ale teď jedu na ty hory, jezdím tam několikrát ročně, třeba i na víkendy, děláme různý vejlety, tůry a tak, teď se chystáme na Sněžku

Reaguji na ifka.d: no víš ono se to lehce říká. já právě si říkám že se nebudu omezovat a pak to takhle dopadá no na mě nejvíc platí prázdná lednička ale jak je na stole buchta tk mi připadá hřích si nevzít něco tak dobrého
...dneska jsme byli na oslavě, tam jsem si dala pár koláčků(nebylo jich moc) ale zapíjela to colou s vínem...no tak jsem se dostala do dobré nálady že jsem si řekla no co já si můžu dát co chci...když jsem přišla domů tak jsem si dala rohlík zákusky a buchty...myslím že nejhorší je jíst právě večer, blbě se mi usíná a špatně se mi vstává.

to by bylo fajn třeba psát si jídelníčky, jak jsme to zvládli a tak

Tak co, holky? Taky dnes začínáte opět od znova jako já? Tak uvidím, jak dlouho mi to odhodlání vydrží. Za měsíc jedu s přítelem k moři a cítím se strašně nafouklá, ošklivá, opuchlá

Já bych to zkusila změnit následovně... Neříkala bych si "od zítřka už jenom zdravě", spíš bych na to šla postupně. Jedla bych dál "normální" jídla, který mi chutnají, ale vše bych si doma připravila a brala s sebou, abych nemusela do toho mekáče, když budu vědět, že mam v kabelce taky něco dobrýho, co si za chvíli dám. Jedla bych min. 4x denně. Ty jídla, ze kterých máš výčitky bych se snažila eliminovat. Je přece tolik jídel, která jsou chutná a nejsou vyloženě nezdravá, ani nijak přehnaně zdravá, nevím, jak to lépe popsat. Čokoládu bych nahradila třeba nějakými cereáliemi, čas od času bych si namazala chléb s nutelou, proč ne, když to máš ráda. Naplnila bych nějakou celozrnou bagetku na dopolední svačinu. Nevím, jaké máš možnosti ja oběd. Zařadila bych do jídelníčku ovoce a zeleninu. Dobrej salát z čerstvý zeleniny s domácí zálivkou snad chutná každý ženský

Taky se připojuji, já už jsem se to dočetla někde na internetu, že je to přejídání a bylo mi z toho úplně zle, i když jsem vždycky věděla, že to je psychickej problém. Mám i jiný psychický problém, takže se až tak moc nedivím, ale ubíjí mě, že už to u mě trvá nějakých 10 let, no děs. Každodenní oddolávání sladkostí a přesně, když si něco vezmu, tak místo, abych to neřešila, tak si řeknu, že už jsem to zkazila jdu si dát nášup a to sním třeba taky litr zmrzky, sušenku, čokoládu, dokud nemám dost. Je hrozný. Když jsem po práci nastoupila do práce, tak díky tomu jsem hned přibrala 15 kg. Samozřejmě i sezením na zadku, ale když člověk běhá kolem dětí, tak aspoň něco vyběhá, ale takhle? Jediný, co mě teď trochu pomohlo shodit ty nadbytečný kg byla návštěva dietologa, protože prostě, když vím, že jdu za 14 dní na převážení, tak je mi to blbý kazit a to krásně vydržím, ale pak mám pauzu a zase...přitom je to škoda, když člověk něco silou vůle shodí, že zase nabere. Nechápu proč se musím takhle tláskat, nechápu ty myšlenkový pochody, že když si vemu jednu věc sladkou, tak se zbořil svět! Ale je asi dobrý nápad na to nemyslet a když si vemu nanuka, tak se přemoct a nezhltnout hned 4 a k tomu ještě něco. Prostě normálně jíst, asi nemá cenu si dělat úplný zákazy, že si třeba nevemu nic sladkýho, když h má člověk rád. Ale vzít si jeden kus něčeho a dost. Taky vím, že je to nafurt, že se toho člověk nezbaví, ale trochu to zvládnout by bylo fajn.

Holky a neznáte knihu Miluj tělo, s nímž ses narodila?? Je tam hodně o tomhle tématu a mně osobně to strašně pomohlo.. doslova jsem se v ní viděla, jak to na mě všechno sedělo-tak to zkuste...

tak mě napadlo jestli lidé kteří jí normálně, nedrží diety a nepřejídají se...mají neustále chut na jídlo, jestli na jídlo myslí tak jako já. tedy od rána do večera mám pocit že to už normální není a mě to hrozně svazuje...z toho celého kolotoče už mám deprese, pocity beznaděje a nevím jak z toho ven..

Reaguji na blanuulkaa:

Já myslim, že lidi, kteří problém s tímhle nemají, na jídlo pořád nemyslí, jen když mají hlad Ještě si vzpomínám na dobu, kdy jsem taky jedla normálně a na jídlo jsem vůbec nemyslela. Jedla jsem, když jsem měla hlad nebo na něco chuť. Teď to zkouším taky tak, jím, když začínám mít hlad, protože tak si myslím, že je to správně a že tak jí normální lidé...