Ahoj holky, potřebuju zřejmě radu, jelikož mě můj "problém" začíná omezovat. Poslední dobou (asi dva měsíce zpátky), ale intenzivně cca 2 týdny neustále myslím na to, mít dítě. Ne ovšem jako většina žen v euforickém rozpoložení a touhou splnit svoje "ženské poslání" a kdesi cosi. Přemýšlím o těhotenství (a porodu) několik hodin denně, ve smyslu, že mi dítě zničí tělo (strie, kila navíc, povolená kůže), o tom jak hrozné může těhotenství být (nenapadají mě ty dobré příklady, vidím v těhotenství, že v mém případě by šlo o ztrátu vlasů, boláky, nateklé nohy, zvracení atd.) a v neposlední řadě i o porodu, opět ne ovšem ve smyslu, že bych se ho panicky bála, ale o tom, že je to nechutné, že nedokážu mít před lékařem roztažené nohy (stydím se lehce i na gyn, natož hodinu na porodním sále), že bude potřeba cíř. řez a opět mě potká jen to nejhorší (komplikace, jizva od pupku dolů) nebo naopak při normálním porodu roztrhání, problémy se sezením v 6nedělí aj. Celé mi to přijde šíleně odporné, vůbec ne jako nejhezčí období ženy, mám deprese z toho, že mimino naprosto zničí moje tělo a tímto se zabývám x dní. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem dřív ani nevěděla (prohlížení placenty, očistky, všechno mi to přijde nechutné a něco za co se budu stydět, i když většina to bere normálně). Mám sjeté videa s porodem na youtube, přečtené všechny diskuze o těhotentsví, porodu, poporod. problémech na zdejším fóru a každý den je to horší. Sama od sebe hledám na netu články a diskuze a masochisticky čtu, jak ta měla problém s tím, ta je dodevastovaná, ale všechny se zároveň rozplývají nad tím, že to za to stojí (nechápu). Jsem asi povahou sobec, určitě mi jde do budoucna o zdraví mého dítěte, ale nevím, jak budu v těhotenství snášet to, že mi bude praskat kůže a po porodu naopak to jak budu vypadat, mám strach, abych vůbec měla mimino ráda a nebyla zklamaná, že ono je příčinou toho, že moje tělo bude jiné.
Těhotná nejsem, tudíž nechápu odkud tahle moje touha po informacích pramení, dítě do budoucna spíš chci, ale vážně už nedokážu myslet na nic jiného a stresuju víc a víc. Myslíte, že je to na nějakého psychologa?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Neustále přemýšlení o těhotenství/porodu
Poslat SZ
Galerie obrázkůCituji Lucineni: Myslím, že až na to bude připravená tohle přestaneš řešit a budeš se jen těšit
taky si myslim 
řekla bych že až gumidek otěhotní, všechny tyhle myšlenky půjdou stranou.
Já jsem teď ve 33. týdnu, od začátku těhotenství myslím jen na to aby celé těhotenství mělo správný průběh bez komplikací, aby byla dcerka zdravá a abysme porod obě zvládly. Jako naschvál mi všelijaké testy ve 2. trimestru, hlavně genetické, vyšly pozitivní a měla jsem lítačku po doktorech, 14 dní jsem probrečela že náš malý voříšek, kterého čekáme je vážně nemocný a já budu muset rozhodnout o jeho osudu. Naštěstí se ukázalo, že genetické testy vyšly falešně pozitivní a dcerka je zdravá.
Starosti o mojí postavu a o to jak budu vypadat po porodu šly hned stranou protože to k tomu prostě patří. Navíc s přihlédnutím k ségře, ketrá má dvě děti a je štíhlá jak proutek si řikám že na tom budu stejně a velkou roli hrají geny. Porod beru jako naprosto přirozenou věc, nic odporného na tom nevidim a to jak při něm budu vypadat neřešim. Stydlivá jsem dost ale to že v porodnici roztáhnu nohy a doktoři mě takto uvidí neřešim. Beru to tak že mi pomůžou přivést na svět moje dítě a navíc budu mít jiné starosti než myslet na to že se stydím a jak při tom vypadám.
K těm pohybům, jsem za ně ráda protože vím že je malá v pořádku. Nejdřív mi to přišlo divný, jak když mám v břiše vetřelce, ale zvykla jsem si. Baví mě sledovat jak se tam hýbe, břicho mi plave ze strany na stranu, běhají mi po břiše velké boule ač už to začíná být bolestivý. A celé těhotenství se těšim až se narodí.
Člověk by měl být optimista a ne hned vidět vše negativní - na otěhotnění, na porodu.... Určitě tady holky řeší s prominutím hlouposti. Kivus to hezky napsala...dítě je daleko důležitější než nějaký stud na sále. Mě ne nevadilo a to se stydím normálně jako každá žena. Vždycky jsem si říkala...takových už tady měli 
a pocit kdy se vám miminko poprvé dostane do náručí je nepopsatelný. Já byla pyšná jako páv....Takže tak holky. Určitě se nebojte, kdo se bojí nesmí do lesa! 
Cituji Nickyx: neprožívaj porod
No tak ty jsi hustá, mnohdy se chlap bojí víc, jak baba, kolik ti je?
Cituji Nickyx: v práci lepší peníze
protože se starají o ženskou, víš? 
Chci tě vidět, jak budeš mluvit, až zjistíš, že se v tobě vyvíjí malé bejby, co tě bude potřebovat, jako nikoho na světě.
Sama jsem donedávna netušila, jak moc chci dítě, teď jsem v 19tt, všichni to prožívali víc, jak já, teď se mi tam malý hemží a hned se na všechno dívám jinak, no a, že budu mít porodní bolesti, no a, že se mi cizí lidi budou dívat do rozkroku, že se tam na tom sále možná i pose*u, vždyť to vidí 10x denně, nebudou si to natáčet a dávat na youtube.
To tak berou puberťáci, co ještě nic nezažili, sorry, ale některé vaše názory... nad tím mi zůstává rozum stát
Téma Neustále přemýšlení o těhotenství/porodu je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
