Jsem už zoufalá a tak prosím o radu.
Jsem nekuřačka (zapálím si pouze v hospodě například u vína, ale zcela právem se považuji za nekuřačku, protože nemusím mít cigaretu klidně dva měsíce a nevzpomenu si na ni), můj přítel silný kuřák. Nějak zvlášť mi to nevadilo až do té chvíle, co mému příteli (který má teprve 20 let) zjistili vadu srdce a vysoký krevní tlak. Málokdo si dovede představit, co jsme prožívali... on mi kolikrát plakal v náruči, míval špatné stavy, fyzické i psychické, já si představovala to nejhorší... Od té doby se neustále hádáme. Měl by přestat pít kafe, samozřejmě nepřestal... o kouření nemluvím... už rok trvají naše spory ohledně cigaret. Nejprve mi šlo čistě o jeho zdraví a pak, když jsem viděla, že moje prosby nehodlá vyslyšet, začalo mi jít i o to, aby to udělal pro mě. Nebo alespoň navrhl kompromis (tolik kompromisů jsme si stanovili - například že bude kouřit jen v hospodě, že bude kouřit tři denně, že nebude kouřit přede mnou - na nic nebyl ochoten přistoupit)... Marná snaha. Tolik hádek, tolik šrámů na duši, tolik problémů, co nám ve vztahu způsobily blbé cigarety... a hlavně to, že mi nehodlal ustoupit, přestože jsem mu řekla, že by mě to udělalo nejšťastnější... Jemu nejvíc vyhovuje, když o tom pár týdnů nemluvím, považuje to za promlčené a když to ve mně bouchne, má mě za blázna, kterému to chvilku vadí a pak zas ne, přitom mi to samozřejmě vadí stále, jen už mě unavují hádky... Dnes jsme se pohádali přes telefon a tentokrát mě tak rozčílil jeho přístup, že jsem totálně vypěnila. Pár minut na to mi napsal, že mám kvůli němu jen starosti a že bude lepší, když si dáme pauzu. Tak jsem mu tedy odepsala, že by možná mohl zkusit dát vedle sebe moji fotku a cigaretu a ukázat prstem na to, čeho je ochoten se vzdát. Rozumíte... já už jsem alergická i na ten cigaretový zápach, začínám se otáčet za chlapama, co voní jen parfémem a netáhne se za ním cigaretový kouř... Co byste na mém místě dělaly? Jsem strašně zklamaná, prostě mě hodil na druhou kolej a dal mi najevo, že pro mě, pro něj, PRO NÁS není ochoten se kouření vzdát, radši přežije ty neustálé hádky a to, že se kvůli tomu trápím... Už nevím, co dělat, jak z toho ven...



Poslat SZ

, že si zapálí opravdu občas (balí si sám). Pak na nějaké akci dal 4, to mi přišlo dost... rýpla jsem si, ale budiž.
), řekl, že tak 10 týdně, když je spíše doma a 20, když se něco děje - samy si spočítáte, že max 3 cigarety za den nejsou nic strašného.