S přítelem jsme se oba několikrát podvedli. Když jsem to udělala já hrozně mě to mrzelo a neustále jsem si to vyčítala, byla jsem na něho potom hrozně milá, protože mě to štvalo. Naopak přítel ,jak jsem se později dověděla, mě podvedl se známou a dokonce byl ve veřejném domě, ale potom se ke mě choval hrozně surově a byl na mě zlý. Nechápala jsem co se děje a vůbec by mě nenapadlo, že mě v té době podvedl.... ,protože se choval jinak než jsem si myslela ,že by se choval kdyby mě podvedl. Vím, že náš vztah nemá smysl, ale nechci slyšet věci rozejděte se atd. Zajímalo by mě myslíte, že ho to vůbec nemrzí když se tak chová? Prosím žádné kázání. Děkuji

arrow
profile_image
miminko
od 7. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahojky, bylo by lepší, kdybys to jeho chování více rozvedla. Choval se k tobě takto i dřív nebo až po té nevěře? Jinak si myslím, že partneři by si měli už zezačátku vztahu vyjasnit určitá pravidla. Když se dohodnou na volném svazku a tolerují si vzájemné nevěru, pak je vše v pořádku. Znám takové páry a rozhodně bych neodsuzovala. Ale jak to máte vy, moc nechápu. Píšeš, že jsi ho několikrát podvedla a pak tě to vždy mrzelo, takže nechápu, proč to vůbec děláš.

Cituji tekkutina: Zajímalo by mě myslíte, že ho to vůbec nemrzí když se tak chová?

Smysl dotazu mi sice uniká, když píšeš, že váš vztah nemá význam a přesto nechceš slyšet slovo rozchod, ale budiž.
U něj jsou podle mého mínění tyto možnosti:
1. Je naštvaný sám na sebe (že selhal) a tu agresivitu ventiluje na tobě
2. Dává ti tím najevo, že za to můžeš vlastně ty, že ti byl nevěrný, důvodem může být třeba to, že nedostává vše tak, jak by chtěl. A nebo už necítí lásku ve vztahu.
3. Nemiluje tě a neví, jak z toho ven.
Víc mě nenapadá.

Takže takhle s přítelem jsme spolu zhruba 3 a půl roku ....přítel nikdy nebyl žádné neviňátko a já jsem to věděla , ale nevím proč hrozně mě přitahoval (bohužel mě tyto typy přitahujou-můj problém vím to). Po roce jsem otěhotněla ...přiznal mi ,že mě na začátku našeho vztahu podváděl ..prý mě ještě tolik nemiloval ,ale po narození prcka už prý nikdy..nevěřím tomu protože jsem se několikrát (hodně krát) nepřímo dozvěděla různé věci ,které to jasně dokazujou. No jak si vzpomenu když se ke mě choval opravdu hnusně (bylo tam i nějaké fyzické násilí) tak mi to potom došlo ,jak se mi přiznal k té nevěře ,že ta doba ,ty dny přesně sedí. např. jak šel do toho veřejného domu byl opilí přišel domů a řval (k tomu tam šel za peníze co byly na jídlo -když jsem se ho potom ptala jak mohl vzít peníze na jídlo řekl mi , že ho štvalo ,že se dře v práci a já držím kasu a nechci mu dát ani na pivo tak se naštval vybral peníze a šel tam) ..já jsem měla nějaké divné tušení (ostatně jako vždy... a vždy se mi to potvrdito)Hodněkrát jsem s malým čekala na něho doma až se vrátí z práce ,ale stávalo se ,že nepřišel třeba vůbec (třeba se zapoměl v hospodě a pak prý u kamaráda).A jednou tam semnou čekal i známý no a já jsem brečela vyprávěla mu jak to mezi mnou a přítelem je ...a stalo se to co se stalo .. pak jsem hodně litovala. Vím ,že spousta lidí tohle vůbec nepochopí ,že někdo může mít takový vztah ,ale je v tom už i to dítě a já přítele opravdu miluju (nevím jsem na něho jak můra na světlo vždy mu všechno odpustím)..někdy mi připadá ,že nejsem normální jako bych se vyžívala v tom ,že trpím..nevím jak to napsat snad to pochopíte co tím myslím. Asi před půl rokem to bylo už opravdu neúnosné přítele vyhodili z práce vždy ráno řekl ,že si jde hledat práci ,ale místo toho seděl v hospodě.Byla jsem rozhodnutá ,že od něj odejdu.Nakonec to dopadlo tak ,že měl soud já se odstěhovala k mamce. Momentálně je už půl roku ve výkonu trestu chodím na náštěvy a je to úplně jiné slibuje ,že se změní ,že mě miluje ,že si hrozně váží toho ,že za ním chodím a ,že při něm stojím....a já mu to opět věřím... a doufám, že konečně pochopí ,že je důležitější rodina než kamarádi ,že jediné o koho se může opřít jsme my a ne jeho takzvaní přátelé kteří ho v tom ještě vymáchali a vše u soudu svedli na něho.Říká ,že teď už konečně vidí jak žil a ,že já jsem mu podporou a jelikož vyrůstal víceméně na ulici (vychovával se sám) tak pro něho byly vždy kamarádi jako rodina, ale teď už prý pochopil ,že jediná rodina jsme my. Jsem asi hodně najivní ,ale chci mu tu šanci dát. Tu poslední šanci třeba ho ten kriminál změní a opravdu si uvědomí že ve svojich 27 letech by už koénečně mohl být chlap a né puberťák. Tak takhle to teda je.

arrow
profile_image
martinam
od 13. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji tekkutina: )..někdy mi připadá ,že nejsem normální jako bych se vyžívala v tom ,že trpím..nevím jak to napsat snad to pochopíte co tím myslím

Tak to opravdu může být Jsi zvyklá na utrpení a starosti a podvědomě je vlastně vyhledáváš. Četla jsem o tom v psychologickém časopise.

Cituji tekkutina: Momentálně je už půl roku ve výkonu trestu chodím na náštěvy a je to úplně jiné slibuje ,že se změní ,že mě miluje ,že si hrozně váží toho ,že za ním chodím a ,že při něm stojím....a já mu to opět věřím...

Podle mne je určité procento naděje, že ho kriminál opravdu změní, ale je zoufale malé Být Tebou zajdu si k psychologovi, né proto, že bych Tě považovala za blázna, ale prostě se poradit. On by Ti pomohl pochopit více sama sebe i Tvého přítele a pomohl by Ti uvědomit si co vlastně v životě chceš a zda je možné toho s Tvým současným přítelem dosáhnout. Hodně se do Tebe dokážu vcítit, protože můj bývalý byl tomu Tvému hodně podobný! A když jsem ho opouštěla, strašně jsem ho milovala, ale už jsem věděla, že on se NIKDY nezmění.
Zkus si představit, že by se nezměnil a měl vliv na Tvé dítě, scény, alkohol, nevěry, žádné peníze atd. Mohlo by to špatně ovlivnit jeho budoucí život a co teprve když by přišli další děti...
Sice to asi nebudíš chtít slyšt, ale jsem si jistá, že si zasloužíš lepšího muže a že na Tebe ta opravdová oboustraná láska ještě někde čeká

arrow
profile_image
Goldhelen
od 21. 7. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Mam jednu zkušenost...moje sestra měla přítele,kterýho za 3 měsíce jejich vztahu zavřeli v Rakousku na rok...segra ho podporovala ,jezdila tam za nim ,psali si dopisy kupovala mu věci..on jí nasliboval hory doly..když ho pustili tak to byla láska nebeská,vzali si hospodu..bohužel všechno se napsalo na mojí sestru,protože on byl trestanej...hospoda šla do háje a dluhy rostli...zdrhnul a všechno nechal na ségře a ta dokonce života bude platit dluhy...nechal jí v tom nejhoršim...a už si vůbec nevzpoměl na to co ona pro něj dělala prostě jí v tom nechal..hajz zůstanej hajzlem....vim každý se může změnit,ale to se stane opravdu jen málo kdy....je ta situace celá horší než jsem napsala...takže ten kdo sedí je vždycky přesvědčenej jak se změnil,ale většinou si to on jenom myslí.....BOHUŽEL

Ještě chci říct jak to bylo u mě doma a ,že s přítelem jsme měli úplně jinou výchovu.Mamka mě vychovávala tak ,že v každém člověku je něco dobrého a ,že lidé jsou hodní (no prostě jak ve zlaté klícce) ...vždy chtěla ať naše rodina působí navenek dokonale, otec jí strašně podváděl a pil ,ale mamka dělala ,že o tom neví. Otec se nakonec opravdu uklidnil (jak se stal dědečkem) a potom měli opravdu krásný vztah. Otec už nežije a jednou jsem se ptala mamky proč od něho neodešla a jestli toho nelituje. Řekla ,že toho vůbec nelituje ,že by to tak udělala znova a nikdy by neodešla. "Stejně se ke mě vždy vrátil ony byly jen takový úlet a nakonec jsme spolu měli krásný vztah." řekla mi(opravdu se pak k sobě chovali hrozně hezky a měli oči jen pro sebe). ...Na druhou stranu je proti abych byla s přítelem...no chtěla jsem to tu jen napsat protože se stím nemám komu svěřit..před kamarádkama se stydím jim to říct, že jsem tak měkká od něj odejít.

arrow
profile_image
martinam
od 13. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jo a také mě podváděl a když jsem na to přišla a vyčítala mu to, byl hnusný na mě, jako kdyby to byla moje chyba. Ale on se tak vlastně choval pokaždé, když udělal něco špatně. Nikdy to nepřiznal, vždycky byl agresivní a odmítal se o tom bavit.
Podle mně je to tím, že nechce přiznat odpovědnost a asi to ani neumí, prostě schovává hlavu do písku a odpovědnost přenese na někoho jiného. Když si u toho zařve, má jistotu, že Ty budeš zticha, protože máš strach.

tekkutina
Myslím, že tvoje mamka ví, co ti říká, v jejím případě to bylo jiné než v tvém případě. Ten tvůj chlap bude asi docela jiného charakteru než tvůj otec. Asi jen z legrace nesedí v kriminále. Zvaž to, protože jednou můžeš dost litovat. A právě kvůli dítěti by sis měla uvědomit, kdo ho bude vychovávat, jestli není lepší, když ho budeš vychovávat jen ty než někdo, kdo tu morálku má dost volnou.

arrow
profile_image
miminko
od 7. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji tekkutina: já přítele opravdu miluju (nevím jsem na něho jak můra na světlo vždy mu všechno odpustím)..někdy mi připadá ,že nejsem normální jako bych se vyžívala v tom ,že trpím..

Je to normální, já měla taky pár nevydařených vztahů a fixuju se na grázly. Moc jsem se trápila, ale taky jsem měla pocit, jakobych se v té své bolesti a beznaději vyžívala a pak když byl chvíli klid a harmonie, začala jsem se nudit.
Holky radí dobře, Takový partner může mít velmi špatný vliv na vývoj vašeho dítěte a to nemluvím o tom, jak se budeš trápit ty. Ale já tě naprosto chápu, láska je někdy tak silná, že se z ní stává závislost a posedlost na partnerovi, takže raději mu budeš vše trpět, protože si myslíš, že bez něj bys byla daleko nešťastnější než když jsi s ním.

arrow
profile_image
pansy007
od 8. 4. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

tekkutina: ahoj, já si myslím, že se chlap změnit může... já jsem byla v trošku podobné situaci jako ty, akorát můj bývalý partner neskončil v kriminále, ale na protidrogové odvykačce, kde byl víc jak půl roku, já zatím doma snila o růžové budoucnosti a samozřejmě věřila všem jeho slibům... Je pravda, že se změnil a to jako fakt, stal se zodpovědnějším, nekouří, nepije, nefetuje, vyjde s penězi, dokonce je schopnej ušetřit, ALE prostě jednoho dne se to ve mě všechno změnilo, když měl zase svůj špatnej den a řekla jsem si dost, prostě se ve mě nakupilo to, jak jsem ho tahala z průšvihů, dělala pro něj první poslední a při banální hádce jsme se rozešli a řeknu ti, že toho vůbec nelituju, já jsem ho milovala, ale jak to říct - asi až chorobně.... on je teď s nějakou jinou holčinou a já jsem šťastně vdaná

Cituji miminko: láska je někdy tak silná, že se z ní stává závislost a posedlost na partnerovi

Ano, to je pravda. Kolik je žen psychicky a fyzicky týraných a neschopných odchodu. Jenže tady je dítě a to dítě všechno vnímá, vidí a mohlo by to na něj mít dost velký vliv. A pokud je tam dokonce až agresivita, utekla bych, dokud to jde. Lepší chránit dítě, než spoléhat na změnu v chování partnera, která je opravdu velmi málo pravděpodobná.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené