Zdravím všechny, které zajímá můj příběh 
Psaní mi hodně pomáhá a už od srpna si píši deník do pc. Rozhodla jsem se ale konečně o příběh podělit a byla bych ráda za nějaký názory, protože začínám být poněkud zmatená a přátelům se svěřit nemohu..
V červenci odjel můj přítel s rodinou do itálie, každý den jsme si psali zamilované smsky, byla jsem nejšťastnější.. Ale po týdnu mi od něj přišlo, že on se mnou šťastný není a chce se rozejít.. Pro mě to byla neskutečná rána, popravdě mi skončil život.. Ve zkratce jsem byla na utlumujících prášcích a prášcích na spaní, dva měsíce jen v posteli, zvracela jsem, nevěděla jsem co bude dál..
V září jsme nastoupili do druhého ročníku vyšší školy, kde jsme se opět usadili k sobě.. první půl rok byl šílený, ignorovali jsme se, hádali se, nebavili se, pak se zase smáli, no zkrátka jsme si prožili všechna stádia protože jsme byli odsouzeni být spolu denně..
V prosinci se mi přiznal, že tam poznal holku, kterou nyní miluje, ale nemohou spolu být, pěl na ní ódy.. O mě se od září zajímal můj současný přítel, ale já byla stále zamilovaná a nemohla se nikam hnout..
Od ledna mě ale úplně dostal, začali jsme spolu chodit, úplně jsem mu propadla, nejlepší chlap jakého jsem mohla poznat.. Jenže od února se ke mě začal mít můj bývalý přítel a byli tam nějaké náznaky všeho možného..
Před měsícem už to byly veliké náznaky toho že mu chybím, stále opakoval jak nikoho nemá a jak mi to sluší a tak dále.. Ale nedávala jsem mu žádnou šanci, byla jsem už smířená a nemohl mě rozhodit..
Před týdnem jsme společně a ještě pár lidmi odjeli do zahraničí na týdenní stáž.. Kde se vše obrátilo.. Jednoho večera jsme nemohli spát tak jsme se sešli abychom si povídali.. a on mi dal pusu, musela jsem ho odtrhávat aby se uklidnil.. Nakonec se mi rozbrečel v náručí že je sám, že si nezaslouží abych ho utěšovala že ví jak mi ublížil..
Já ho tam nemohla nechat, objala jsem ho a řekla že to bude dobré. Ale byla jsem naštvaná protože jsem věděla že o tomhle musím říct mému současnému příteli, bála jsem se že se vše pokazí.. Jenže za další dva dny už mě úplně přemohli vzpomínky a naše společné 4 roky, choval se ke mě hezky, staral se o mě..
A třetí noc jsem mu sama napsala ať jde ven.. Byla to moje chyba, nechala jsem se unést tím jak moc jsem ho milovala.. Měla jsem ho úplně ve své moci, ještě jsem se zkoušela ovládat, ale nešlo to.. Dřív byl můj život, teď mě ovládlo jen to jak mi s ním kdysi bylo nádherně..
Poslední dva dny na mě stále sahal a říkal mi že jsem jeho.. Tam mi z toho nebylo nijak zle, to až tady když mě přítel vyzvedl na letišti.. Řekla jsem mu jen o té puse, od té doby jsem 3 dny brečela jak mi bylo líto co jsem provedla a že vůbec nevím co bude dál..
Nechci se vracet, chci být tam kde jsem byla před týdnem.. I když si teď píšeme od toho pátku denně, vím že ho zpět nechci ani k němu nic necítím.. Ale on mi píše jak chce abych byla šťastná, jak na mě stále myslí a tak..
Psal mi že chce abychom byli nejlepší přátelé, ale to nejde, protože mi napsal že se ode mě úplně neodpoutal..
Měla bych ho poslat do háje za to všechno.. Ale první velká láska.. na to jsem moc slabá.. Současného přítele ničí moje slzy, dokonce brečel také, že mě nechce ztratit..
Ničím si tak svůj současný vztah.. Co myslíte, jak tohle dopadne..
Poslat SZ
