Ahoj holky. Nikdy by mě nenapadlo to řešit zrovna tady ,ale už si nevím rady a jsem z toho tak zoufalá ,že pomalu půl roku pořádně nespim a nikdo mi nemá jak poradit.Takže asi takhle. V létě mi bude 22 let. Ve 20 jsem odmaturovala na SŠ obchodní a pak se přihlásila na soukromou vejšku ,která mě vůbec nebavila a do toho jsem ještě potkala přítele takže jsem prostě zdrhla. Vyhozené máminy peníze,zbytečné tři měsíce no prostě hamba. Pak jsem se rozhodla ,že s ním odjedu do zahraničí -Západní Evropa. Proflákala jsem se tam rok...Sice mi to dalo dobrou angličtinu a nové zkušenosti ,ale praxi krom jedné práce na částečný úvazek co si mohu napsat do CV skoro žádnou.Je tam obrovská krize a pro cizinky bez praxe jako já tam krom prodavaček a servírek nic nebylo.Tohle jsem ale vzít nechtěla tak jsem s velkýma scénama odjela zpět do ČR kde jsem vzala místo asistentky/recepční pro mezinárodní firmu na plný úvazek.Jenže vím ,že tohle dělat do konce života nechci.Stejně tím nikoho neohromím.Vždycky jsem chtěla mít dobře placenou práci a někam se vypracovat.Jenže problém je ,že já nikdy nevěděla a do teď nevím co mě baví,co bych chtěla dělat.Jsem blíženec a tak mě vždycky všechno rychle omrzí a pro všechno rychle vzplanu. Je mi to trapné když mi je skoro 22 a vím,že jsem hrozná ,ale sama nevím co chci.Smlouvu mám jen na rok ,ale co pak? Táhne mě to zase do zahraničí ,ale tam je obrovská krize a nikdo se na ***** nesedne z mladý holky bez praxe a servírku ,prodavačku fakt dělat nechci.Na VŠ ?Nevím na jakou...(Nesmí tam být matika) ,ale VŠ chci mít. Jinou práci? Jakou abych nezamrzla zase jako recepční či asistentka. Kdybych zůstala v Čr tak bych asi pracovala a studovala dálkově jenže zase..co když nevím co bych jednou chtěla dělat a být úspěšná. Do zahraničí mě to táhne nejvíc ,ale moc dobře vím jaká je všude situace.Omlouvám se za dlouhou esej a vím,že mě dost odsoudíte,ale už fakt nevím co dělat a jsem z toho zoufalá.Asi vypadám jak rozpolcená bláznivá holka ,ale samotnou mě to štve. (Bláznivá nejsem ,ale rozpolcená tedy ano).Došlo to až tak daleko ,že žárlím na přítele který je ve své práci velice úspěšný a brečím ,že si najde nějakou schopnější a stejně starou manažerku (přítel je o 12 let starší) a nebude s takovou hloupou holkou co neví co se svým životem Budu moc vděčná za každou radu.