Nevím jak pokračovat v našem vztahu...

jestli nejsi spokojená, odejdi. Budeš se jen trápit. Buď ráda, že závazky nemáte. Jestli spolu máte být, třeba to zkusíte jednou znovu. Spíš si ale myslím, že je to klasický přechozený vztah a lépe jít dál

Bohužel to skutečně vypadá na přechozený vztah (znám z vlastní zkušenosti)....a např. o společném bydlení neuvažujete? to by vás mohlo posunout dál...

Ještě se zeptám: kolik je příteli let?

Já jsem opačného názoru, taky jsem v tvém věku (není to tak dávno, je mi 26, takže si to ještě živě pamatuju měla tenhle problém snad permanentně. Máš pocit, že to za moc nestojí, že ti třeba utíká čas zažít něco jiného, lepšího, někde jinde, ale pak stejně přijdeš na to, že ten tvůj přítel byl lepší a pak se třeba budeš pořád dokola vracet a budete se v tom motat. Rozcházet se, když "nevíš" je pěkně na houby, vracet se je ještě víc na houby. Že se plácáte na jednom místě je celkem normální občas u každého vztahu, spíš si srovnej, jestli ho máš ráda nebo ne a o co všechno by jsi přišla, kdybys ho poslala k šípku... Tak Good luck a nevěš hlavu, přinejhorším, chlapů je jak máku

Příteli je 25
No o společném bydlení jsme sice uvažovali, ale protože studuji neměli bysme peníze to utáhnout

Já vím, že bych možná měla počkat, věřte mi, že bych si strašně přála vydržet, zjistit že s ním chci být, bydlet spolu apod... Ale prostě to na mě dopadlo, že už je to taková doba...a celou tu dobu řešíme jestli to má ještě cenu

Tak tohle znám z vlastní zkušenosti, když jsem začala takhle přemejšlet, tak šel vztah do kopru...po pěti letech jsem se rozešla. Bylo to hrozně těžký se rozhodnout a bolelo to hrozně, ale nelituju toho, byli jsme s přítelem spíš jako kamarádi, chemie vyprchala a ještě jsme se hádali. On by si mě bejval chtěl i vzít a mít děti, ale to jsem si nedovedla představit. Teď sice pořád nikoho nemám a mám pocit, že všichno kluci okolo mě jsou padlý na hlavu, ale stejně toho rozchodu nelituju...

Já jsem si tím prošla taky, čas od času jsem řešila, jestli je to ten pravý, nebo někdo ještě lepší běhá venku. Nakonec jsme se nerozešli a teď jsme spolu už 14 let, máme dvě děti a je to lepší než kdykoliv před tím.
Vím, že jsem udělala dobře, něco mi tenkrát pořád říkalo, že tak jak si rozumím s ním, si už nebudu rozumět s nikým jiným. A přesně to se potvrdilo. Nepotkala jsem chlapa, kvůli kterému bych byla ochotná ho opustit. Byl prostě nejlepší, ikdyž uznávám, že ta chemie ve vztahu občas pokulhávala a měli jsme i krizi, kdy jsme spolu třeba rok nespali. To si teď vůbec neumím představit - jak jsme starší, tak si společný život mnohem víc užíváme. Navíc s věkem roste potřeba mít v partnerovi především oporu, přítele, spřízněnou duši. Řekla bych, že za ty léta spolu jsme se výborně "vyladili" a klape nám to ve všech směrech

Znám hodně párů, který se rozešli třeba po 3,4,5 letech(taky do nich patřím), všechny ve věku cca 20-23 let.. myslim, že spousta nevydrží třeba proto, že člověk se zamiluje v 17, když je ještě "dítě" a teď už všechno vidí jinak,změní se priority, změní se partner.. Podle toho, co píšeš tak si rozumíte, znáte se, jste na sebe zvyklí.. ale jestli to ve vztahu stačí, to těžko říct.. vím, že je to těžké se rozejít, ale pokud už to trvá půl roku, to už je myslím dlouhá doba. Zkoušeli jste se třeba pár dní nevidět? Jestli se ti třeba stýská, jestli se na něj těšíš, máš chuť na sex nebo tak, pokud ne.. tak asi nemá cenu v takovém vztahu být.. dokud jsi mladá

Mám to skoro stejné. Taky je mi 20 a s přítelem jsem 3 roky. Poslední dobou se sama sebe ptám jestli ho miluji, ale já prostě nevím.. Momentálně se vůbec ani nevidíme a zjišťuju, že mi ani nechybí. Jenže nevím jak se rozejít a pak když to třeba tedy udělám, se bojím, jestli mě to nebude mrzet