Zdravím dámy, i přes to, že mi bylo 30, tak jsem dosud nenavázal žádný bližší, intimní kontakt s holkou. Přemýšlím, co dál a pohled z druhé strany by se mi hodil.
Nikdy jsem nebyl ten, kdo chodí někam pařit. Kamarádů mám jen pár, ale na žádné zábavy, akce či párty jsem s nimi nechodil. Moc mě ani neláká velká společnost lidí. Navíc ani nepiji, tak jak bych se tam asi bavil s ostatními.
Samozřejmě, holky, které by se mi líbily, tak se postupem času objevily, ale já jsem nikdy během svého mladí neudělal žádný krok k tomu, abych je někam pozval nebo jim řekl, že bych měl o něco zájem. Vždy takový ten kamarád nebo hodný spolužák, který pomůže s problémem. Spíš jsem naivně čekal, že přijde nějaký náznak z druhé strany.
Krátce po dvacítce mě to trochu chytlo, že bych mě něco dělat, být aktivní a tak. Nebyl jsem však schopný něco pro změnu udělat. Stydlivost a ve velké míře i pohodlnost a lenost. Rovněž pro oslovování holek musí mít člověk kuráž, což já nemám. Život jsem naplnil jinak - studiem dvou VŠ a volný čas filmy, sportem. Nějaké představy o holkách jsem úspěšně úplně vytlačil ze svého uvažování. Zpětně můžu říci, že jsem byl v podstatě spokojený.
Před třicítkou se objevila jedna, ze které jsem si doslova sednul na zadek. Nikdy jsem něco takového nezažil. Pozval ji na rande a ona přijala. Zkrátím to. Skoro rok si semnou hrála a já dělal hodného blbečka. Skoro další rok jsem se z toho dostával, než jsem se dostal do pohody.
Po té zkušenosti se slečnou, pozorováním okolí a čtením různých fór jsem došel k názoru, že něco jako spokojený život ve dvou stejně skoro neexistuje. Nechci, aby to vyznělo nějak negativně nebo, že jsem zahořklý, to nejsem, ale nějak mi přijde, že není dobré se vázat emočně na druhou osobu, protože hrozí, že to dopadne blbě, že toho druhá osoba zneužije, nebo si vás přestane vážit.
Ačkoliv dřív jsem pociťoval, že mi chybí holka spíše emočně (chtěl jsem s holkou chodit, aby mě měla ráda a takové věci 
), tak teď spíš pociťují absenci po fyzické stránce. Všude se mluví o sexu. Jak je důležitý, jak si neumí někteří život bez něj představit. To mě vede k myšlence, zda o něco nepřicházím. Mnohem více uvažuji o tom, zda bych neměl najít holku pouze za účelem sexu. Nejjednodušší se jeví způsob placeného sexu. Poslední půlrok o tom přemýšlím celkem vážně. Jsem již v pokročilém věku. Není mí 20, abych mohl čekat. V podstatě čekám, že něco přijde již od 15 let a ono samo nic nepřijde, to už vím taky.
Možná mě to někam posune. Zjistím, že sex až tak skvělá věc není, a potom si budu žít dal spokojený život. Možná to bude dobrý a začnu se snažit si hledat nějakou opravdovou holku. Taky je tu šance, že mi to po psychické stránce může uškodit.
Názory, rady, postřehy ocením. Díky.
Poslat SZ
Efekt bude téměř stejný.
Veěšina lidí ti řekne (a to i chlapů), že kvalita prvního sexu se nedá srovnat s tím, co přichází později. Ani sex třeba první 2 měsíce ve vztahu není třeba tak dobrý, jak později, kdy si partneři na sebe zvyknout a poznají, co má ten druhý rád. 
Jsi uplně normální, jen se narozdíl od většiny nepřetvařuješ ("on už mel holku a chlastá pivo, tak já taky...") což je na tobě sympatický. A pokud už cítíš že fakt nějakou chceš, neboj se jí dát najevo, že tě přitahuje. Ženy milují komplimenty, tak s něma nešetři 
