S Tomášem (on 25, já 24) jsem se seznámila loni na podzim na jedné akci pořádané našimi společnými kamarády. Zaujal mně už na první pohled. Naše seznámení proběhlo tím způsobem, že jsem se na něj na tanečním parketu párkrát usmála, on přišel, chvíli jsme spolu tancovali, zachvíli se začali líbat a po chvíli už byli bez větších diskuzí na cestě k němu... Musím přiznat, že podobné "rychloakce" obvykle nepořádám a toto bylo snad i poprvé, měla jsem ale ten večer pocit, že si chci něco podobného vyzkoušet. Bohužel už jenom tímto seznáměním si nejspíše udělal naprosto mylný obrázek o mé osobě.
Doma se ke mně choval jak k princezně, moc chtěl abych zůstala přes noc, nosil mi vodu a staral se o mně. Celou dobu mně dělal komplimenty, jak moc se mu líbím a jaký je šťastlivec, že jsem si vybrala zrovna jeho. Ráno se zeptal, jestli bych mu na sebe dala kontakt, že by mně rád znovu viděl. Kontakt jsem mu dala, bohužel jsem se ale celou dobu chovala velmi odtažitě. Důvodem byl můj vlastní strach z toho, abych nevzbudila dojem emocionální hysterky, co si po jedné noci maluje společnou budoucnost...
Samozřejmně se neozval. Já na něj ale nemohla přestat myslet a po asi 2 týdnech jsem se odhodlala a poslala mu zprávu. Moc jsem ho chtěla vidět, ale můj strach mi ale nedovolil napsat mu nic milého. Takže jsem poslala tu nejstrašnější zprávu, která existuje: "Moc se mi to s tebou líbilo a ráda bych si to zopakovala. Co na to říkáš?" Okamžitě mi odpověděl, že se mně chtěl zeptat přesně na to samé, ale musel se učit na zkoušky, a že bude moc rád.
Po pár dnech jsme se znovu potkali. Setkání proběhlo tak, že jsem přišla k němu, on se jen zeptal, jak se mám a potom hned navrhl, že bychom měli dát matraci na zem, protože postel minule moc vrzala. Od mojeho příchodu do momentu, kdy jsme oba leželi na matraci na zemi uběhly asi 2 minuty. Poté co jsme skončili, jsme si asi 5 minut povídali a on se mně náhle zeptal jestli půjdu nebo zůstanu. Sice hned zahuhlal, že to nemyslí tak jak to zní, ale já to pochopila jako vyhazovat a řekla jsem, že půjdu. Při loučení mně nervozně řekl, že bych se mu zase mohla ozvat.
Už v tu dobu jsem do něj začínala být zamilovaná, ale nedokázala jsem to dát najevo. Celá ta situace, naše seznámení, matrace na zemi atd mně odrazovaly od toho zeptat se ho, jak celou tu věc vidí.
Po asi dvou týdnech znovu napsal a viděli jsme se. Matraci pokládal na zem ještě než jsem překročila práh dveří. Potom ale řekl, že by mně chtěl chvíli jen líbat, že mu chyběly moje rty. Celý sex byl z obou stran o dost intenzivnější než minule. Už předem mi psal, že ten den nemá moc času, takže jsem hned po sexu sama od sebe řekla, že už půjdu.
Od té doby jsme se vídali v poměrně pravidelných intervalech asi každých 10 dnů. Naše setkání probíhaly stejně, na začátku jen pár frázi a po pár minutách už byla matrace zase na zemi... Obvykle mně poté hned vždy řekl, že si jde ven koupit jídlo, takže jsem nikdy nezůstávala. S každým dalším setkáním byl ale sex z obou stran více a více intenzivnější a emocionálnější.
Já jsem se s ním nedokázala bavit, protože jsem v tu dobu byla až po uši zamilovaná a tak nervózní, že jsem v jeho přítomnosti ze sebe nedostala ani hlásku. Celou dobu jsem ale hrála, že je mně to vlastně úplně jedno a moje zprávy byly velmi chladné a odtažité. On na mně taky působil velmi nervózním dojmem, pořád jen koukal do země a sám od sebe téměř nemluvil, maximálně odpovídal na moje otázky. Když mně psal, obykle mně poslal jen "ahoj" a čekal, až já nadhodím návrh k setkání.
Někdy v zimě jsem si všimla, že po každém sexu rychle vyskočí a jde se osprchovat a poté převleče prostěradlo a povlečení na posteli. Už v tu dobu mně kamarádi říkali, že tohle není jen tak, že určitě někoho má. Koncem ledna jsem ho potkala na jedné akci, kde byl s pár kamarády a také jednou slečnou o které jsem věděla od známých, že se s ním dobře zná. Všiml si mně, ale dělal že mně nevidí. Přišla jsem ho pozdravit, on na mně ale jen kývl a hned se podíval jinam a po zbytek večera mě ignoroval. Viděla jsem, ale, že po mně po očku celou dobu pomrkává.
Věděla jsem, že pár dnů na to odjel na dovolenou. Napsal mně hned druhý den poté, co se vrátil. Já mu odpověděla, že to své chování snad nemyslí vážně. Omluvil se, prý byl opilý a nepamatuje si.... Už jsem mu neodpověděla a 6 týdnů jsme se neviděli. Nemohla jsem na něj ale zapmenout a tak se mu znovu ozvala. Hned zareagoval a viděli jsme se. Ten den se ke mně choval jinak, sex byl hrozný a on byl na mně dost nepříjemný.
V té době už toho na mně bylo moc, začala jsem trpět depresí, nevěděla na čem jsem, ale nedokázala se ho na to zeptat. Celá ta situace mě natolik vyřídila, že jsem se rozhodla odstěhovat do zahraničí, abych na něj mohla zapoměnout. Když jsem mu řekla, že za 3 týdny odjíždím, tak jeho reakce byla velmi zvláštní, nezdálo se mi, že by mu to bylo jedno. Taky mně řekl, že tím pádem bychom měli zůstat příští 3 týdny v kontaktu, ale když jsem mu řekla že učitě, tak hned obrátil, že vlastně vůbec neví, jestli bude mít čas.
Poté mně napsal dvakrát jestli se uvidíme, ale já na žádnou z jeho zpráv nereagovala. Ozvala jsem se mu až 3 dny před odjezdem. Bohužel měl moc práce ve škole, ale každý večer mně psal, že je mu to líto, že to zase nevyšlo.
Dohodli jsme se, že se uvidíme den předtím, než odjedu. On bohužel musel spontáně do práce, takže jsme se mohli vidět až v noci. Pozvala jsem ho k sobě, on tvrdil, že tu zprávu nečetl, ale vím, že lhal. Prosil mně ať dojedu k němu, že mně chce ještě naposledy strašně vidět. Napsal, ať si vezmu taxi, že ho zaplatí a že trvá na tom, abychom se viděli, že u něho můžu přespat. Obvykle bych neudělala podobnou hloupost, abych jela ve 4 ráno k chlapovi domů, ale vzhledem k tomu, že to byla poslední možnost ho vidět, jsem nasedla do taxi a rozjela se k němu. Vášnivě se na mně vrhl už ve dveřích a celý sex byl zase velmi intenzivní. Jen co jsme skončili, tak ale náhle celý ochladl, na taxi mně dal jen půlku a to tak, že ty peníze hodil na stúl. V ten moment jsem se cítila jako placená společnice. Řekl, že jestli chci jet domů, dá mně ještě nějaké peníze a můžu odjet hned. Vzhledem k tomu, že bylo 6 ráno, tak jsem se nikam nechystala, chtěla jsem u něj přespat a strávit s ním ještě jednu poslední noc. On celou dobu nervozně koukal do mobilu, pak odešel telefonovat. Když se vrátil, se záhrobním výrazem mi oznámil, že má velmi špatné zprávy: přítelkyně ráno přijde k němu. V ten moment se mi zatočil celý svět. Neříkám, že to bylo velké překvapení, že někoho má, ale slyšet to od něj, mně velmi ranilo. Řekla jsem, že tím pádem asi budu muset jít. On jen něco huhlal, a najednou zakřičel: bože, celý pokoj smrdí jak ženská. Udělalo se mně z něj tak zle, že jsem se rychle vyřítila ven. Jen jsem slyšela, jak za mnou zamyká dveře. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a já cítila, že takhle to skončit nemůže. Vrátila se zpátky a on se mně s úsměvem na rtech zeptal, proč odcházím bez rozloučení. Já mu pohlédla do očí a bez jakýchkoli emocí mu řekla: jsi odporný člověk. On se bránil, ať to neříkám, že za to nemůže. Prý se s přítelkyní pohádal, ona má podezření a proto ho přijde zkontrolovat. Omlouval se, že je mu to líto a ať se nezlobím, že to mezi námi přece vždycky takhle probíhalo a že už se známe tak dlouhou dobu... Já jen nadávala a pak s mávnutím ruky odešla.
Největší rána přišla, když jsem dorazila po asi 20 minutách domů a zjistila, že si mně zablokoval na facebooku. Jiný kontakt jsem na něj neměla. Od té doby se neozval.
O 3 týdny později jsem se vrátila navštívit kamarády a v klubu kam jsme šli, jsem ho potkala. Když mně uviděl, začal mně mávat přes celý parket, ale já ho jen naprosto ignorovala. Vím, že po mně pokukoval. Z pomsty jsem celou dobu tancovala a koketovala s jeho nejlepším kamarádem.
Uběhly téměř 3 měsíce, já bydlím 900 kilometrů daleko, ale nemůžu na něj zapomenout. Mám pocit, že nedokážu žít, jen sedím doma a přemyšlím nad ním, místo abych poznávala novou zemi a nové lidi. Na chlapy naprosto nemám pomyšlení, je mi zle sotva se ke mně nejaký přiblíží. Bolí mně, jak celá ta věc skončila, že mně bez mrknutí oka zablokoval a já už nemám možnost mu říci, co bych říci chtěla. Mám výčitky, že jsem mu nedokázala sdělit, co k němu cítím, hrála ledovou královnu, i když ve skutečnosti jsem ho milovala. Nevím, jak celou věc viděl on, jestli jsem pro něj byla jen povyražení nebo jestli taky něco cítil a já ho svým chováním odradila. Nechci s ním být, obvzláště teď když vím, že má přítelkyni a že je schopný ji přes půl roku podvádět. Ale cítím, že je toho tolik nevyřčeného a to mně dusí. Nemám možnost ho kontaktovat jinak, než mu napsat dopis, kde bych mu přiznala, jak se věci mají a omluvila se, za své chování a taky za moji poslední větu. Sama nevím, jestli od něj očekávám odpověď, ale momentálně mám pocit, že by mi takové doznání pomohlo celou věc uzavřít. Mám mu napsat?
Poslat SZ
zbytek raději nekomentuji.
