Nová práce mě psychicky užírá

byla jsem v podobné situaci... Po VŠ (práva) jsem byla půl roku nezaměstnaná, chtěla jsem se osamostatnit. Nakonec jsem sehnala práci jako prodavačka. Ta práce sama o sobě nebyla špatná, ale zas sem měla hroznou vedoucí... Holka mladší než já, "jen" vyučená a dávala mi to pěkně sežrat. V práci mi furt nadávala že jsem neschopná (vyčítala mi její chyby, které já opravdu nedělala, navíc už předtím jsem 3 roky podnikala a prodávala své zboží, takže prodávat a jednat se zákazníky jsem uměla), volala mi klidně i v půl deváté večer, aby mi řekla že jsem neschopná a že takhle to dál nejde... Dala sem výpověď po 11 dnech a byla jsem nadšená... Je teda fakt že jsem pak zas byla několik měsíců nezaměstnaná, potom nějaké brigády a půl roku od té výpovědi konečně normální práce odpovídající vzdělání...
Takže pokud je to pro tebe možné odejít, určitě odejdi, zdraví ti za to nestojí a určitě najdeš něco lepšího

Já bych odešla. Pracovala jsem skoro rok ve finančnictví a byla jsem z toho na nervy. Musela jsem si koupit nějaké přírodní antidepresiva (třezalku). Měla jsem k práci odpor. Já bych radila odejít. Myslím, že sama chceš odejít. Jen potřebuješ jakési ujištění ne? Prostě bych šla. Práce není v životě vše. Nebo je lepší se zbláznit??

Vydrž to, nefňukej a hledej si něco jiného.

Ahoj. No takže je jedna z naozaj najhorších prác , to je môj názor. Práca telefonistky je v podstate otravovanie ľudí. Ide o to, že dnes je toho už všade plno. Volá ti taký Orange, taký T com, potom taká anketa hentaká anketa, také služby a onaké. Ja to z duše neznášam keď mi takto niekto volá, ale snažím sa byť milá nakoľko viem, čo si koľkokrát tí ľudia vypočujú...ale aj tak...Ide o to že veľa ľudí je na toto doslova alergických pretože takéto firmy sa napríklad dostávajú aj k utajeným číslam, čo je vrchol drzosti keď si raz niekto zalatí za to že chce súkromie, alebo volávajú v nevhodný čas alebo niektorí aj doslova vnucujú služby. Ja osobne mám o tom takýto obraz a ak to má väčšina ľudí tak sa ani nedá očakávať, že takáto práca bude psychicky nenáročná. Ľudia toho majú plné zuby. My sme doma piati a v priebehu 10 minút nám 5x volajú každému zvlášť aj keď jasne povieme že do takej či onakej služby ako rodina nejdeme a nemáme záujem..Vieš ono je to tažko a v takejto práci sa nič nezmení. Toto môže robiť iba maximálny flegmatik ktorý dokáže rapotať ako stroj to isté celé dni bez toho aby mu niekto čo i len trocha zvýšil tlak.. Inak v tej práci neprežiješ a ak sa máš takto trápiť tak na to kašli lebo sa to časom naozaj podpíše na tvojom zdraví..Nájdi si niečo iné..

Myslím, že to slečna ví i bez tvé hloupé a zbytečné poznámky.

Naprostý souhlas.

Reaguji na Dzeejnyys:
Zkus se poohlédnout po něčem jiném. Pokud ještě nemáš rodinu, nabídni se třeba jako au-pair.

Tenhle názor mě fakt baví - člověk je zdeptaný z práce, každý den tam chodí s odporem, je nešťastný ale na druhou stranu ví, že práci potřebuje.. pak se tady svěří a někdo mu na to odepíše, že nemá fňukat, teda, fakt tleskám

Já tě úplně chápu. Má práce mě ze začátku poměrně bavila, dokud jsem nezjistila, že vedoucí je stará zakomplexovaná opuštěná ženská, která si svůj nešťastný život kompenzuje na svých zaměstnankyních... Už mě nebavilo vůbec nic, ani ta práce, která mi původně až tak nevadila... Byla jsem tak psychicky na dně, že jsem cestou do práce přemýšlela, jestli to radši nemám naprat do stromu, jen abych tam nemusela jít Navíc já jsem hrozně citlivá osobnost, bohužel... Ač mi to všichni vymlouvali, dala jsem výpověď. Dva měsíce na to jsem si našla novou práci, žádná sláva, ale konečně jsem zase klidná a v pohodě a nechodím do práce v depresích.
Takže má rada je, ať s tím sekneš, přesto, že ti třeba ostatní říkají opak, já totiž chápu, jak ti je (navíc dělat takovou práci, při které neustále štveš lidi, musí být opravdu vyčerpávající...)

Já jsem musela vstávat v 3:30 protože jsem také dojížděla. Také jen půl hodinky přestávka, rychle na záchod a zase zpět.
Práce by mě ani tak nevadila ale byl tam velice nepřátelský ženský kolektiv s určitou hierarchii to znamená co řekla jedna tak to platilo a k ní se přidali všechny ostatní, (asi ze strachu aby se po nich také nevozila). Když jsem tam nastoupila tak ta "hlavní" byla na dovolené a mě se tam líbilo ale když se vrátila tak mi začalo hotové peklo. Ustavičný teror, pořád na mě i na mé práci hledala blechy. Ustavičně popouzela ty ostatní ženy proti mě. Vydržela jsem to 5 let s tím že se to zlepší ale za tu dobu se to jen lehce zlepšilo-A pak jsem vážně onemocněla, prý ze stresu...
Takže ti doporučuji hledej si něco nového protože tohle za žádnou nemoc nestojí.

ženský kolektiv je hotová katastrofa, je až neuvěřitelné, jak ženské dokážou být zákeřné a pomlouvačné mrchy, je to něco neskutečného sama momentálně pracuji v čistě ženském kolektivu a plácám se do čela, naštěstí s nimi nemusím nijak spolupracovat, jinak by mě asi přivedly do blázince... pořád říkám, že raději 100 chlapů, než 10 ženských

Reaguji na petulajz: to je ale naivní Dělal jsem s 50 muži + já...ale co ti byli schopní jeden druhému udělat...to ženský jen s kecama jsou proti nim břídilky

Život máš jen jeden, tak je trošku zbytečné dělat něco co nenávidíš nebo tě psychicky ubíjí.

Pokud nejsi na příjmu vyloženě existenčně závislá a nepůjdeš při skončení do mínusu, tak utíkej pryč ještě ve zkušebce. Práce je to strašná, na to fakt každý nemá povahu!

úplně ti rozumím...moje první práce byla asistentka v realitní kanceláři, nalákali mě na administrativu, realita byla ovšem taková, že jsem 8 hodin denně telefonovala a otravovala lidi. Byla jsem z toho nešťastná, taky jsem zhubla, vydržela jsem tam půl roku, jednoho dne už jsem to nevydržela a odešla jsem ze dne na den. Ještě dnes z nich tahám výplatu za ten poslední měsíc Hned týden po tom jsem si našla práci, kde jsem moc spokojená a baví mě to dámský kolektiv, ale musím říct, že holky jsou skvělé a šéfka taky

Takže za mě odejdi! Neprodlužuj si své trápení, určitě najdeš něco lepšího!

Držím palce

Moc vám všem děkuji za názory a podporu. Určitě teda v práci skončím. Na kolektiv si stěžovat nemůžu, ale co mám z toho že si rozumíme, když se můžeme pobavit jen o přestávce a potom už nemůžeme spolu ani mluvit.. dokonce nás šéf posadil každou jinam abychom se nebavily..

Měla jsem něco podobného, byla jsem 3 měsíce bez práce a neměla z čeho platit nájem, tak jsem nastoupila jako aktivní operátorka. Obvolávala jsem lidi a nabízela jim doplňky stravy. První měsíc jsem probrečela a do toho tam byl kolektiv, který nechtěl k sobě nikoho pustit. Potom se to zlepšilo a zapadla jsem mezi ně. Ale z práce jsem byla vyřízená stejně. Vydržela jsem to půl roku než jsem našla své současné místo. Je to pro mě velká úleva, že už nemusím nikoho obvolávat. Takovou šéfku jsem měla taky, pořád nám nadávala, ať se nebavíme a radši víc voláme. Děláš dobře, že končíš.