Odpoutání se

Měla by sis najít novýho kluka. Třeba jenom na sex. Hlavně se zabavit a užít si. To, že někdo nejvíc někoho miluje se řiká každýmu podle toho se nedá nic moc brát. Asi by bylo divný kdyby ti třeba řek miluju tě mín než bejvalku. To radši řekne každej chlap i většina ženskejch tomu druhýmu co chce slyšet. Je to jako s otázkou. Jsem tlustá? automaticky vždycky ne. Ale co je trapný je to, že ti řek, že tě miluje a přesto začal chodit s jinou. To bych se zeptal proč? schválně co by na to za blbost řek. I když je to hnusný tak si myslim, že ti řek, že tě miluje jen proto aby ti tolik neubližoval a ty sis řekla: má jinou, ale miluje mě. i když je to blbý, ale asi náká útěcha aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Možná budu muet brzy řešit něco podobného, tak doufám, že tu přibydou nějaké rady.

Reaguji na redmary:
Asi bych měla. Hledám, ale stále to nějak není ono... No to, že mě nejvíc miloval, že ani mluvit z toho nemůže a slzy se mu hrnou do očí...mi psal potom, co mi oznámil, že má jinou. Mimochodem, tu jinou už měl před tím, jsem zjistila. Takže bych řekla, že mě moc ušetřit slz nechtěl. Navíc partnerku nechal, aby mi nadával přes jeho mobil...to taky nasvědčuje spíš tomu, že mi chtěl ublížit! To je takový to, ty chceš pauzu? Tak tady ji máš a se všim všudy...já se měnit nebudu, ty jsi špatná a ne já! A ještě na závěr dodat: třeba někdy jindy...

Reaguji na 92jaja:
Tak držím palce, aby tě to nezasáhlo až moc...a bylo to v pohodě. Jak se ale říká: láska bolí toho, kdo víc miloval... Tak teď to mám. Ale lepší tohle, než nešťastnej celej život. Taky doufám, že tu budou rady, aby to pomohlo nejen mě, ale i dalším....

Třeba si pořídil novou paní, aby na tebe zapomněl...
Já bych řekla, že děláš dobře, že chodíš mezi lidi, hledáš nový kamarády a podobně, v tom pokračuj. To že ti ho všechno připomíná je docela i normální - já měla takovýhle "vzpomínky" i rok a půl po konci vztahu a to jsem se rozcházela já, ne on. Prostě to byla součást života a už není, máš na to vzpomínky - teď jsou ještě čerstvý, ale neměla by ses k nim upínat
Možná by se s ním taky neměla vídat...

Tak to máme podobný problém, můj vztah po 3 letech náhle ukončil ON s tím, že se zamiloval do jiný holky a že už se mnou nemůže být, ale že bych chtěl hrozně být můj kamarád, že mě má rád a váží si mě. Pro mě to byla rána a nejhorší na tom je, že stále bydlí u mě doma, protože se nemůže jen tak odstěhovat jinam kvůli finanční situace a já ho musím vídat každý den. Každej pohled na něj mě zabíjí Nevím co mám dělat, chtěla bych ho zpátky. Musím na něj myslet 24 hodin v kuse, byli jsme sehraná dvojka a ten vztah byl krásnej. Jak se mám od něj odpoutat, když ho vídám každý den?

Reaguji na amarettina:

Proč by se nemohl odstěhovat? Bydlení s bývalým partnerem po rozchodu mi přijde skoro jako sebepoškozování.

To Ti opravdu přijde tak úžasnej kluk, co Tě takhle snadno odkopnul kvůli jiné a ještě si z Tebe chce udělat kamarádku, aby u Tebe mohl bydlet?

Já myslim, že si jí pořídil hlavně kvůli jednomu...asi víme všechny kvůli čemu, že!? Je to člověk, který nedokáže být sám. Vždy leze ze vztahu do vztahu. Má potřebu vlastnit. Paní se jí říkat nedá, je o dost mladší než on. On už je ve věku, kdy se zakládá rodina, ona ne. (asi chápeš)

Naštěstí jsem ho od té doby neviděla, ale očekávám, že to asi jednou přijde. To je právě ono, ty vzpomínky! Nejhorší na tom je, že já vzpomínám jen na to pěkné, ale to hrozné si musim připomínat. Kupodivu toho horšího bylo více než pěkného. Chtělo by to tu "pupeční šňůru" už nějak odstřihnout... Jinak jsem celkem v pohodě... Dle mýho to až moc žeru, chtělo by to nadhled...

Reaguji na amarettina:

Souhlasím. Jediný řešení je se odstěhovat. Takhle se budeš hrozně trápit a dlouho...

Reaguji na amarettina: Promiň, ale já bych ho bez milosti vyhodila, ať si jde bydlet ke své nové lásce.

Tak ja úrocháyím tím samím... tak budu taky ráda za nějakou radu:-/ někteří si mě pamatujou co jsem tu už řešila... díky holky

Já nevim holky. Možná, že už se mi to podařilo.

Minulý týden mi známa řekla, že jsem hrozně ukřivděná... to jsem taky byla. Problém byl v tom, že já měla pořád tendenci mu chtít něco vrátit...byla jsem totálně mimo a řešila pořád jeho s ní. Nenáviděla jsem ho!

Zjistila jsem, že má ta známa pravdu a všechno jsem v sobě úplně otočila... Bylo to jako kostlivec ve skříni! Hrozně se mi ulevilo, když jsem se nad tím zamyslela a řekla si, že takhle teda ne... Přišla jsem díky ní na jádro pudla. Prostě jsem odpustila, smířila se s tím a popřála mu hodně zdaru.

Neni to dobrý k ničemu, akorát člověk přivolává tu nenávist sám na sebe...

Konečně jsem se dočkala pocitu, kdy si člověk řekne, jsem tak ráda, že to takhle dopadlo! Mám od něho klid...