Není to poprvé, co jsem zažila něco podobného. Otec prý není způsobilý dítě přebalit, hlídat ho déle jak hodinu nebo o něj nedejbože pečovat dokonce dlouhodobě.
Zažila jsem případ, kdy se k tatínkovi po smrti manželky cpala jakási příbuzná, protože by přeci sám o děti nedokázal pečovat. Moje babička mi zase tvrdí, že muži si neumí s dětmi tolik hrát a nedokáží jim dát to, co matka! A nejdivnější pro mě je, když tyhle názory zastává i moderní mladá maminka...Frustrovaná, s dva týdny nemytými vlasy, bez vycházek, bez spánku, ale odmítající pomoc svého partnera, se kterým to dítě počali.
Druhý případ mě už teprve šokoval - přítel mé sestřenice se s ní chtěl vystřídat na rodičovské dovolené. Ona by byla doma rok, on zase rok druhý. Ona odmítla, nechtěla (finance v tom roli nehrály, vydělává o něco více než přítel).
Další kamarádka odmítá jít do práce, dítě přece potřebuje být s matkou doma co nejdéle. Ale už nevidí, že aby doma mohla být, muž (kamarád) na to musí setsakra vydělávat. Odchází v šest, vrací se v deset hodin večer. Je v pořádku, aby dítě mělo celodenní péči matky na úkor toho, že otec vidí vlastní děti jen o víkendu (a to ještě jak kdy)?
V podstatě mě zajímá, jak to máte vy, jak se k tomu celému stavíte a jestli je výše uvedené spíš výjimka, nebo běžná praxe?
Poslat SZ
