Panický strach o mámu

A máš k tomu nějaký racionální důvod?

Asi ne, nedokážu si to vysvětlit. Bojím se, že bude nemocná a podobně.Měla jsem to už jako malá, byla jsem na mámu extrémně fixovaná. Bydlím asi 7 let s přítelem, neměla jsem už tyto straosti, ale poslední dobou je to zase zpátky...
Měla jsem panickou poruchu, ale teď už mně to netrápí, tak nevím

tak se ti očividně vrátila, jinak si to nedovedu vysvětlit Sama za sebe s tím zkušenost nemám... a pokud není nějaký důvod, tak mít o někoho takový strach, tak to asi není úplně v pořádku... Co návštěva psychologa? Nevím, jestli tu bude mít někdo stejnou zkušenost

Vždycky jsem měla panický strach z nemocí a strach o sebe, teď spíš o mámu a když se to náhodou zlepší, zase mám strach, že je něco mně, je to začarovaný kruh.
Psychologa už jsem zkoušela a vůbec mi nepomohl, chtěla do mně hned cpát ulumující léky a žádné terapie, nic... takže ve finále bych byla ještě větší blázen, než jsem teď
Kéž by se tu někdo s podobnými zkušenostmi našel

Před 3 lety jsem byla vážně nemocná a paradoxně hned potom, co už bylo jasné, že budu zdravá mi začaly šílené panické obavy ze smrti. Byly to stavy, kdy jsem se začala celá klepat, stoupal tlak, být srdce. Byla jsem u psychologa a brala cca měsíc lexaurin. Od té doby naprostý pokoj. Ale nemyslím, že jen tím lexaurinem, spíš jsem se snažila přesvědčit se, že jsem zdravá a nemoc už se nevrátí. Tvoje maminka je taky zdravá, i ty předpokládám, tudíž nerozumím tomu, že se takhle zbytečně trápíš. Víš ono kdyby to přišlo, tak s tím stejně nic neuděláš a budeš to muset zvládnout a vyrovnat se s tím, proto si to těma obavama nepřivolávej a radši si važ toho, že jste ty i tvoje maminka momentálně zdravé

tímto jsem trpěla asi v sedmi letech. Jednou nám nějaká skvělá vychovatelka (fakt kráva) povídala v družině o smrti a v mém dětském malém mozečku, to vyvolalo neskutečnou panickou ataku, skoro až hysterii, která trvala !!třičtvrtě roku!!....tu vychovatelku bych fakt zabila. No každý den x krát denně hysterický pláč, že se rodičům něco stane, když půjdou do práce a podobně, a když jsem nehysterčila stejně jsem to měla stále v hlavě a nedokázala myslet na nic jiného..ve dne, v noci pořád jen úzkost, že se našim něco stane. Pak mě mamka vzala k psychologovi a až ten mi dokázal vysvětlit, že takhle nemůžu uvažovat, že maminka byla zdravá a nic se ji nestalo desítky let přede mnou a určitě bude v pořádku i nadále. Pochopila jsem, že těmato myšlenkama se člověk nemá týrat, stejně mu to k ničemu nebude, pokud k tomu nemá racionální důvod (onemocnění člověka..). Starostí máme všichni až nad hlavu, tak si užívejme, že všichni blízcí v našem okolí jsou zdraví a travme spolu čas s úsměvem..) jo krom toho mi naordinoval plno koníčků, abych nemyslela na blbosti (tehdy ještě nefrčely antidepresiva a sport a učení a zábava jsou stejně daleko efektivnější) a ze dne na den se to zlomilo a teď v 25 letech si užívám rodiče už spokojená a nehysterická

Pořád jí musím kontrolovat, mám stále pocit, že jí něco je, že hubne atd... ale není to pravda, jen mám pořád takové špatné myšlenky a strach.
Chci se zeptat, zda to máte některá podobně, hrozně mně to trápí a nevím, co s tím, připadám si jako blázen.

Mám něco obdobného,ne asi tak moc jako ty,ale denně mě drtí představa,že by se rodičům něco mohlo stát,když marodí jsem na nervy a mám neuvěřitelný strach,který mě provází už pár let každý den a to můžou být oba dva v pohodě....nevim,třeba to přejde,třeba se to bude stupňovat a pak s tím začnu něco dělat.

Reaguji na SOLU: Už hledám psychologa raději... Byla jsem na kineziologii (snad to píšz dobře ) ) No a tam mi řekli, že to mám z minulého čtvrtého života... Tak nevím, jsem k tomu dost skeptická, ale alespoň nějaké vysvětlení

tak držím palce ,je dobře že s tím něco budeš dělat
Já zatím ne,jelikož nemám dobrou zkušenost a hlavně na vše dávají antidepresiva a to nechci.Dokud to jde,budu se s tím prát sama

Reaguji na SOLU: Děkuju, já už s tím bojuju strašně dlouho a nejvíc mi pomohla léčitelka, jenže je dost daleko a v zimě se tam špatně dostává, tak nevím, jestli bych do jara vydržela... Beru Kudzu teprve od včerejška, tak kdyby mi zabralo, nechám to být. Mám také špatnou zkušenost s psychology, bohužel