Pasivní a uzavřený přítel - má to cenu?

Ahoj holky, tenhle problém mě trápí už dýl a potřebuju něčí objektivní názor.
S přítelem jsme už nějaké čtyři roky, jemu je 30 a mě 22, nebydlíme spolu. Necelé tři roky bydlí sám. Nemá žádné kamarády ani známé a s rodinou není prakticky vůbec v konataktu. Jednou ročně jede k tátovi na narozky (a druhý den se stavuje u maminky) a je z toho vždy strašně otrávený. Když příjde po práci domů a není semnou tak hraje hry nebo se dívá na filmy. Jiné koníčky nemá a když s ní nejsme tak snad ani nechodí ven. Taky je u něj obrovský (ale opravdu obrovský) binec. Mě ho uklidit nenechá, protože prý není můj. Neuklidí ho ani kvůli mě, ledtak když na něj hodně naléhám, tak pak ulízí klidně půlku dne a nebaví se semnou.Kvůli nepořádáku mě dokonce občas ani nechce pouštět do kuchyně...
Když jsme spolu nikdy nic nenavrhne, i filmy musím vybírat sama (i přesto že on se v nich vyzná líp), takže většinou sedíme doma nebo se jdeme na chvíli projít. Občas ho vytáhnu někam s rodinou třeba na výlet do zoo, bowling apod. a to se chová strašně nepřirozeně. myslím, že ho to moc nebaví a radši byl doma ale mě to nepřizná. Parkrát sem ho vytáhla i na fesťák se svými kamarády (po jeho souhlasu, protože vím, že není zrovna společenský), ale dopadlo to tak že na ně akorát žárlil (i na holky), protože my jsme si užívali a tancovali, zatímco on stál opodál a prostě se nechtěl zapojit a odvázat. Takže svoje kamarády sem nakonec radši vzdala.. Několikrát jsme byla na fesťáku jen s ním, byly tam kapely co poslouchá, ale nebyl mi schopný říct, že na ně chce jít.
Vždycky jen slýchám: "je to na tobě lásko, mě je to jedno...". A podobnou větu slýchám i když s eho ptám co uvaříme k jídlu, co budeme dělat... Vždycky všechno navrhuju já a často se semnou účastní aktivit, které ho ani moc nebaví (třeba je semnou schopný nakupovat oblečení nebo se účastnit semináře na téma co ho nezajímá) a trvdí mi, že s emi ve všem přizpůsobit a že budeme dělat vše podle mě, protože mě miluje. Několikrát sem mu vysvětlovala, že bych byla ráda kdyby něco navrhl on.
Problém je v tom, že teď už snad ani nemá zájem se moc vídat semnou. Bydlíme od sebe cca 15min chůze a vídáme se většinou tak dvakrát do týdne, i přes to, že bysme to zvládali většinou alespoň pětkrát týdně. Několikrát si v práci vzal volno a mě to neřekl, asi si myslel že bych ho otravovala jestli můžu přijít. O to abych mohla přijít se většinou musím hlásit já, on to sám nabídne málokdy.Jen sem si říkala, jestli není samotářský až moc. Jestli prostě není možné, že je to typ člověka, který není uzpůsobený k tomu mít vztah... Že mu je prostě líp samotnému.
Další co mě trápí je jeho nízká motivace. Rozhodl se, že si udělá maturitu. Zaplatil školné, ale absolutně se na to vykašlal, takže akorát přišel o peníze. To samé s autoškolou, udělal a zaplatil půlku a te'd na to už asi rok kašle. Taky si neustále stěžuje jak má špatnou, namáhavou a nudnou (to je pravda) prácí a že sotva přežívá (má nadprůměrný plat) a že ho štve jeho pronajmutý byt, že by chtěl vlastní (tohle stěžování trvá už minimálně dva roky a bytů se za tu dobu u nás prodalo spoustu). Jenže s tím vůbec nic nedělá. Už asi dva roky hubne (je docela při těle), ale jeho váha se nehla. Vždycky se do toho na týdne pustí, začne cvičit a méně jíst a pak je vše zase při starém. Několikrát sem se ho různě pokoušela motivovat, ale nejde to.
Jinak ho mám ráda a je pro mě těžké ho po takové době opustit. Je věrný a hodný, tak nevím jestli se nemám přes ty minusy jen přenést. Jestli nemám velké nároky, protože jsme zvyklá na svého tatínka, který je šikovný, chytrý, vysportovaný, aktivní a umí skvělě vařit i pečovat o děti . Že není tak společenský by mi snad ani tolik nevadilo, mám ráda určitou volnost a on nemá problém s tím, když jdu sama s kamarády na pivko (i když občas závistivě koukám na páry, které takhle chodí spolu). Já jsme taky asi spíš introvert, ale ráda poznávám nové lidi a být občas sama mi nevadí, ale dlouhou dobu to nevydržím a potřebuju si alespoň párkát do týdně někam zajít pokecat nebo něco s někým podniknout.Spíš mě trápíty další věci jako lenost, nulová iniciativa a žádné cíle do budoucna a pak taky to, že spolu podle mě trávíme hodně málo času na to jak jsme blízko (v porovnání s jinými páry co znám). Co si myslíte, má takový vztah nějakou perspektivu? Nebo poradíte někdo zkušenější co a jak změnit?