Patologický lhář

Reaguji na RomanKaS:

Tos napsala úžasně, klobouk dolů!

Na tomhle asi nejhorší je, že to aktér buď nepřizná - má další lež, nebo přizná, omluví se a jede si dál. Znám podobně kluka, kterej na tom teda asi není až takový. Ale moje spolužačka ze sš byla stejná.
Zdálo se nám, že křičí, aby ji někdo poslouchal a řešil, tak si vymýšlela. Prvák byl naprosto v pohodě, pak se něco zlomilo a ona během jednoho roku: přišla na to, že je adoptovaná, rodiče má z Francie, dědí jejich firmu, páč ji brzo bude 18, boty na ples zapomínala ve Francii - tak se kupovaly nový, byla těhotná, byla na potratu, zabil se jí přítel v autě, zemřel dědeček, chtěla se zabít, měla leukemii (byla na operaci, měla 14dní života, pak za týden se dozvěděla, že spletli diagnozu), z tý se vyléčila... No hrozný story! Ani teď nevím, co jsem si tehdá myslela. Pak jsme jí to řekli - urazila se, nemluvila s nikým. Pak se z toho třeba i dostala (nebo nelhala tolik). Teď má přítele, děti a je asi spokojená...
Ale mně by zajímalo, co s takovým člověkem?

Asi nic... Měla jsem takového přítele...Co jsem si tu tak přečetla, tak mi přijde, že všichni tihle lháři jsou jako přes kopírák...Já si tenkrát taky vyslechla story o tom, jak mu máma poslala na účet peníze jako příspěvek na naše společné bydlení...pak ale najednou zjistili, že ty peníze poslali špatně...pak teda dobře, jenže pak se na něj máma naštvala a peníze si vzala zpět.. pak měl práci...z té ho vyhodili...měl další...tam to bylo na nic tak odešel...pak další...ale pořád neměl peníze, což zase vysvětlil tím, že dluží peníze mámě a tak jí všechny dává...nakonec si vymyslel že mu máma zemřela...jenže já jí zavolala a byla živá až dost Nemá to cenu...S tím bývalým se ale stýkám, mám ho ráda i přes tohle. Ale do života jsou to lidi nepoužitelní. Jednou v nějaké slabé chvilce se mi z něj podařilo vypáčit proč lže...Prostě chce být zajímavější.Jenže tohle je prostě nemoc a ten člověk s tím sám od sebe nepřestane, je to pro něj přirozené...

A na to mě napadá, jestli oni si to uvědomují v takové míře...
Asi ví, že je něco špatně, ale nikdy jim to tak nepřijde. Nebo mají jen jiný chápání tzv. drobných lží (o nich je tu taky téma)

Reaguji na noninek: No jasně, určitě vědí, že je to špatné a že se to běžně nedělá, ale pro ně osobně to běžné je a hlavně oni si to podle mě nespojí do souvislostí. Neuvědomí si, že tím můžou ublížit nebo se dostat do problémů, nechápou, proč by to mělo ostatní tak štvát. Jim to prostě nepřijde tak hrozné ,jak říkáš Viz. příklad s mým bývalým : věděl, že mě štve, že nemá práci a že by bylo fajn bydlet společně a tak si jednoduše vymyslí, že práci má a máma mu přispěla na bydlení Protože vidí, jakou mi to udělá radost. Už nedomyslí, že se to musí provalit a že to nemůže donekonečna okecávat. Prostě si užívají ty chvíle, kdy ti dělají "radost" a tak jedou pořád dokola. Hlavně většinou jde prostě o lidi, kteří jsou se sebou nespokojení, navenek se možná tváří, že jsou nejlepší, ale ve skutečnosti jim sebevědomí chybí. Proto mají většinou lidi s těmihle lháři takové zkušenosti, že oni pro tebe udělají jakoby všechno a přitom nic...Mě by bývalý klidně den co den gruntoval byt, kamkoli za mnou přijel v jakoukoli hodinu, absolvoval se mnou všechno co jsem chtěla, odtáhl by milion tašek s nákupem, všechno ! Co má ve svých schopnostech a tebe to potěší...Ale už nepůjde a nesežene si práci...nenašetří na dovolenou.Nekoupí ti krásnej dárek k narozeninám. Nevrátí se do školy...to už jsou moc náročné věci, které vyžadují moc námahy A tak to zase vyřeší lží...kolotoč

Jako strávila jsem i dny přemýšlením nad tímhle, ale je pravda, že to těm lidem asi i vyhovuje. Nepotřebují hnout prstem pro spokojenost (zájem) jinýho člověka a přitom jsou zajímaví a mají život, jaký by chtěli... Jestli to není trochu i lenost.
Já sama třeba při příbězích, který vyprávím s odstupem času, neznám všechny detaily, tak přimyslím, jak to mohlo být (do výpovědi někoho hodím jiný slovo, zveličím následek - a fakt si za to nadávám, ale huba mi to pustí ven). Kolikrát mám strach, abych si nevymýšlela další věci, ale nikdy mě to nenapadlo. Vymyslet si imaginární práci, kamarádku,...
A nevím jestli s takovým člověkem je život možný... Nikdy si nebýt jistá, co je pravda a co ne

V takovém vztahu právě žiju, teda né, že by mi neustále lhal, alespoň o tom nevím. Ale měla jsem před rokem slíbenou dovolenou v Řecku a týden před tím se mi přestal ozývat a nakonec v týdnu, kdy jsme měli být v Řecku se mi ozval a slyšela jsem, jak ho okradli, jak si půjčil auto, aby si mohl vyřídit ukradené doklady a jak ho na pár dní zavřeli, protože si museli ověřit jeho totožnost a jestli to půjčené auto neukradl. Slyšela jsem náramnou historku, jaké je to ve vězení. Nakonec jsem měla možnost se podívat na datum vydání jeho dokladů a ejhle oni byly 2 roky starý...

No to je právě ono. Nevím, říká se, že možné je všechno Takže asi záleží na nátuře jednotlivých lidí, co jsou ochotní snést. Mě by to hodně vadilo, dlouhodobě je to na hlavu, ale dá se to. Viz. já a můj ex.Na vztah katastrofa, ale naučila jsem se s ním mluvit a jako kamarád mi vyhovuje. Ale jít s takovým člověkem do něčeho vážného je o h*ubu Protože se na něj nikdy nemůžeš spolehnout, nehledě na to, že on může udělat někde například obrovský dluh a ty o tom nebudeš mít ani tušení, dokud vás nenavštíví exekutor. Je to škoda, protože podle mě tyhle lidi nejsou zlí a nelžou, aby ublížili. Spíš naopak, ale tak to prostě fungovat nemůže

Jojo, takovéhle historky jsou u takovýhle povedených existencí celkem běžné. Minimálně v začátcích, kdy vědí, že jim věříš, tak navypráví spoustu "pohádek". Historky o vězení a okrádání jsem taky slyšela

Ježiši, nežila jsi s mým současným??? To je hrůza a to jsem si říkala že mám snad jedinej špatnej vzorek. A ono jich je víc..to nééé.

Můj přítel je bohužel něco podobnýho, i když dnes počítám, už skoro nelže, protože jsem se kvůli tomu už v minulosti rozešli. Přesto, nedávno, měl jít k doktorovi, bylo to dost důležitý a on to z práce nestihal (tomu bych věřila), ale řekl mi, že tam byl. Zjistila jsem až podle tachometru, že tam nebyl. A v minulosti takových věcí bylo víc. Je to hrozná vlastnost, nebudu ti radit, at se s ním rozejdeš, protože jsem to zatim taky nebyla schopná udělat. A že se změní nevěřím. Přítel mi toho už nasliboval a já už mu i věřila, že lhát nebude, a pak zas zjistím ,že lhal. Za mě, takovej vztah nemá cenu.

Jinak, jak se tu řeší, proč lžou. Tak můj přítel už dobře ví, že je to hodně špatně, jenže když si myslí, že bych byla naštvaná, kdybych věděla pravdu (někdy oprávněně), tak prostě radši zalže. Aby předešel hádkám a je to pro něj pohodlnější a doufá, že na to nepřijdu. Podle mě je tohle myšlení dost zvrácený. Já mu zalhala (nebo spíš něco zatajila) jen jednou za život, už asi před rokem a půl a pěkně dlouho jsem z toho měla špatný svědomí, ale tyhle lidi, co často lžou, podle mě žádný svědomí nemaj.

No nevím, třeba jo Ne vážně, já taky žasnu, kolik takových lidí je a jak jsou všichni stejný ! Brr...

To jsem měla taky tak, prostě to nešlo, musela jsem si hodněkrát nabít pusu, dlouho jsem čekala na takovou tu "poslední kapku". A přišla a jsem ráda, že s ním nechodím. Ale vymazat ze života jsem ho taky nedokázala. Teď už mě k němu ale nic nepoutá, pobavíme se spolu a já ho beru s rezervou.

To je dobře, protože to bývá nejčastější chyba, takové to doufání, že se změní...Taky jsem si to prošla

Přesně tak. A je to fakt nesmyslný, protože ta pravda by třeba mě osobně vadila mnohem míň než lež...Tohle je jediná věc, kterou nepochopím, že jim tohle nedojde !

přesně, kdybych řekl pravdu, tak se max. na chvili naštvu, že něco neudělal jinak, někdy ani to ne. Ale když zalže a přijdu na to, tak se kvuli tomu hádame třeba měsíc, že mu to za to stojí... Prostě asi pokaždý doufá, že na to nepřijdu

Reaguji na Averys:
Přesně, navíc mi přijde, že ti kluci jsou kolikrát hodně naivní, když si myslí, že jim člověk všechno věří. Přitom já si v hlavě dávno dělám jinej obrázek, nežeru mu ani slovo...a když z něj pak ve slabé chvilce dostanu pravdu, která mě vůůůbec nepřekvapí a kterou jsem stejně tušila, tak on se diví, jak je to možný No logika se v tom hledat nedá.