Platí rovnice - čím bohatší, tím šťastnější?

Když utratím peníze na které jsem si vydělala a fakt jsem se o ně zasloužila prací tak si pak dokážu užít věcí co si za ně koupím...Zájezd,oblečení. Když mi pře pár lety spadlo víc peněz do klína a nic moc jsem pro to neudělala tak jsem si nakoupila plno věcí a radost jsem z nich neměla. Kámoška má milence který jí koupí na co si ukáže a stejně z těch věcí není štastná.Já jí pochávlím kabelku: Jééé ty jo to bych chtěla taky,drahá kabelka guess a ona jo hm ujde... No tak nevim. Ale zase záleží na konkétním typu člověka.

Podle mě jak u koho. Někdo je bohatý ale má třeba smrtelně nemocné dítě a ani hora peněz nepomůže (případ kamarádky) a někdo má peníze, je třeba úplně bez starostí, takže si žije spokojeně.. Je to individuální, dle mého názoru..

Jinak já osobně s penězi šťastná jsem... s nimi jsou určité věci rozhodně jednodušší .

u mě ta rovnice platí určitě

No já co znám bohatší lidi, tak docela šetřej, nakupujou ve slevách atd a přitom by vůbec nemusely. Příbuzný mají na účtě miliony, ale barák jim padá na hlavu, asi jim stačí ten pocit, nevím...

Toto rčení určitě neplatí ...naši peníze měli ale štastná jsem nebyla,
Ted jsme měli sraz kde jsem potkala bývalou spolužačku - vydělává 60 tis měsíčně, manžel hodně zajištěný... manželství jim vubec neklape, ona má asi 20kg nadváhy, dost pije... taky mi připadalo že je drobet mimo realitu - urážela ostatní ve smyslu já vydělávám tolik a vy jste socky... no my jen zíraly. Podle mě štastná a spokojená žena nemá potřebu se přejídat, chlastat a ani urážet ostatní - podle toho soudím že za její zdánlivou spokojeností se spíše skrývá nespokojenost.

třeba už se jim nechce pracovat tak si jejich jmění rozvrhli do zbyvajících X let ...a mají třeba na každý rok nějakou určitou sumu tak se snaží šetřit taky v současný době se tomu ani nedivím ...

My s mámou peníze nemáme a nejsme šťastné, kdybychom peníze (nebo aspon částky, které normální rodiny mají,s otcem, protože my bydlíme samy) měly, tak jsme šťastné moc. Někteří co je mají si jich neváží a neumí s nimi. Takže si je vlastně ani nezaslouží. Takže jo rovnice platí, bohužel, je to tak.

Myslím si, že jednoznačná odpověď neexistuje.. Když se podívám na sebe tak v dětství jsme moc peněz neměli každý se mi smál že nosím oblečení od wietnaců a nemám počítač a tak.. Ale byla sem šťastná a dětství si užívala s rodiči u babičky a podobně. Pak jsem začala pracovat měla jsem peněz, že jsem si kupovala co jsem chtěla, jezdila kam sem chtěla, chodila pařit a měla kolem sebe hááfo přátel - jenže pak když sem o práci přišla, přišla sem i o kamarády - protože Ti se se mnou bavili hlavně kvůli peněz. Teď je na tom moje rodina dobře a dostala jsem jako dárek byt a opět se kolem mě začínají objevovat ti staří "známí" ale když zjistili že už nebudu jejich dojná krá*a tak všude pomlouvají jak sem namyšlená, ždímám přítele atd a přitom vůbec neví jak to je..
Můj názor je takový - nepotřebuju mít ke štěstí milióny na účtě, stačí když měsíčně vyjdu a ještě mi zbyde něco na šetření

Ještě takovou perličku - stalo se mi 3x, že jsem se z někým rozešla a on změnil práci a začal vydělávat opravdu hodně peněz (v řádu statisíců za měsíc), takže mě to bohatství asi opravdu není souzené Ale nikdy bych je nechtěla zpátky i s penězi, protože tam byly zase jiné problémy a minimálně ten jeden určitě štastný není /nemůžou mít děti/.

Reaguji na Janice28: Oni pracovat nemusí, už to mají tak rozjetý, že to vydělává samo))

Podle mě to je v hlavě - kdo chce být šťastný, bude šťastný i s málem a naopak.Spíše bych dala rovnici: více peněz = větší spokojenost a pohodlí. Znám ve svém okolí několik lidí, kteří mají opravdu dost peněz a bohužel moc šťastní nejsou

Určitě neplatí, že je člověk šťastnější. Každému stačí ke štěstí něco, ale určitě je pravda, že když mám peníze dopřeju si dovolenou, lepší restaurace, lepší oblečení atd atd, ale že bych se cítila šťastnější to asi ne. Spíš se pořád stupňuje ta otázka: co bych si ještě víc mohla dovolit..a to je špatně na druhou stranu člověk, který jen tak tak vyjde s penězi si nemůže dopřát takový relax jaký si dopřávám já. Určitě každý relaxuje jinak, ale každý většinou řekne: nejradši bych se na to vykašlala a jela na Havaj. Jenže kolik lidí má tu možnost tam opravdu jet a čau? Na druhou stranu občas závidím lidem, kteří moc peněz nemají a dokáží se radovat z maličkostí. Né že bych byla až tak náročná, ale za peníze si pořád ještě hodně věcí nekoupíš jako láska, zdraví, opravdové přátelství atd atd a tohle podle mě dělá člověka šťastnějším ať má peníze nebo je nemá. Myslím, že problémy má jak chudý, tak bohatý a nejde to škatulkovat. Stačí se podívat na některé celebrity a jejich osudy. Peněz mají jako šlupek, že nemusí nic dělat a kolik z nich je opravdu šťastných?

tahle rovnice určitě neplatí.
Peníze nespasí nešťastného člověka, neudělají z něj rázem jiného.