Po 10 letech chci všechno najednou a hned.

Podle mě přistup na jeho radu a počkejte, když chce počkat. Rozhodně bych od něj kvůli tomu neodešla, proč tě to bůbec napadlo?
Ale mám pocit, že nejsi vyrovnaná. Očividně tě něco trápí, když tu i zakládáš kvůli tomu diskuzi. Nemáš s kým si o tom promluvit?

A kam chceš odcházet? Od přítele, kterého miluješ a kterého si vážíš? Jestli ho nechceš věř že je spousta žen, které by ho brali všema deseti.
To chceš odejít a udělat si dítě s někým koho neznáš?
Kdyby tvůj přítel nechtěl dítě vůbec pak by ses asi měla nějak rozhodovat, ale pokud i on miminko a svatbu chce tak je nanejvýš logické že chce počkat až dostuduješ.
Navíc pokud nepracuješ a studuješ a pak hned otěhotníš tak nevím jak je to s mateřskou, myslím si že musíš min. rok pracovat (ale nevím jak to teď je já tohle zatím neřeším).

Idkyž teď čtu že jsi s přítelem deset let a ted jsi začala studovat. To ti asi nebude 20 že?
No jestli jsi starší a ted jsi začala studovat tak nevím jestli bych čekala než dostuduješ (ještě když jsi teprve ted začala) to spíš asi podle věku. Myslím si že pokud pracuješ a chodíš na VŠ tak budeš stejně tak zvládat miminko a VŠ.

Já být tebou tak prvně chci svatbu. Zabere ti to čas vybrat datum, místo vše zařídit. A jakoby se tím na nějakou dobu zaměstnáš. A po svatbě bych se začala pomalu snažit o to miminko. Pokud ti není 20 tak není na co čekat. Nevím jak moc hned to chceš, abys přítele nevyděsila

Je dobré ten vztah po nějaké době někam posunout aby nestagnoval pak by to byla asi časem nuda. Já bych to viděla tak že jeden rok svatba druhý rok (nebo 2) dítě... Takové pomalé postupné posouvání vztahu vpřed...

Právě že už mi bude 26 let, celé roky jen pracuju, už od 16 se starám o sebe sama....Nemám si o tom s kým popovídat, moc se nesvěřuju a rodinu mám daleko. Už mě prostě nebaví být za rozumna a zodpovědná a pořád čekat "až něco" Nikdy není ideální čas. Prostě na mě "naskočily" biologické hodiny, které jsou umocněné mým zhoršeným zdravotním stavem a nátlakem lékařů

Tohle léto se ta svatba nestihne zorganizovat, v zimě se vdávat nechci, takže on chce příští léto, jenže to je po deseti letech už smrtelná doba. Kdo to nezažil nepochopí, už jsem prostě najednou otrávená a znuzená a chci aby se konečně začalo něco dít.

Reaguji na smutnáholčička:
Podle témat která jsi založila budeš adeptka na svobodnou matku pokud budeš mít dítě s tímto partnerem.
Někal nechápu nechceš s ním spát neb tě to nebaví,něžnosti typu líbání jsou ti směšné a jsi s ním od 16 let.
Jsi s ním jen proto,že nikde jiný není nebo proč ho najednou tlačíš do svatby a dítěte když o něj v podstatě nestojíš a sama sobě nalháváš,že je nejlepší z tvého okolí jen proto,abys nebyla sama a kamarádky vdané?Je ti 26 let a na kompromisy máš času dost,nemá smysl s tím jak o partnerovi píšeš s ním zakládat rodinu.Ten vztah nevydrží.
Dítě a svatba není lék na krizi.

Chápu tě protože deset let je opravdu dlouhá doba jen spolu chodit. A to že jsi ve vztahu znuděná tak to je signál aby jste to někam posunuli.
Jestli ho miluješ a máte pěkný vztah jestli je na tebe hodný, můžeš mu důvěřovat tak si toho važ a neopouštěj ho jednou by jsi určitě litovala!
26 let je akorát na tu svatbu. Jestli ji chceš mít opravdu pěknou tak budeš muset na ni nějakou dobu počkat (kamarádka se taky vdávala a kostel kde to chtěli mít se musela objednat na rok předem).
Svatba v 27 a dejme tomu dítě ve 28 je asi ideál. Tak nějak bych to asi chtěla taky. Záleží taky na tom tvým problému jak říkáš že tě i lékaři tlačí do toho aby to dítě měla brzo. Kdyby to pak nešlo asi bys toho hodně litovala, že jsi to neudělala hned teď, musíš to zhodnotit jak je to opravdu vážné.

Na druhou stranu je ti 26 s přítelem jsi deset let takže od 16. To jsi si jiných chlapů moc asi neužila pokud jsi mu byla věrná. Pochybuji že v 15 jsi měla nějaký plnohodnotný vztah to max. nějakou tu dětskou lásku.
Musíš se rozhodnout jestli ti to vadí že jsi měla jen jednoho partnera nebo jestli toužíš potom vyzkoušet jich víc což by si asi každý měl zkusit.
Na druhou stranu jestli chceš dítě tak je pro něj asi nejlepší otec ten co je s tebou 10 let!
A co přítel kolik je jemu? Užil si dostatečně svoje mládi?

Reaguji na Tiakia:
Nikde jsem neřekla že o něj nestojím a v úvodním příspěvku jsem zmínila, že jsme si prošli krizema, které jsme si vyřešili....Ale to pochopí jen člověk který má také takhle dlouhý vztah.....

Reaguji na Kokinecka:

Bude mu 30....měli jsme pár odluk, zhruba před 2 měsíci jsme si dali čas od sebe na rozmyšlení, co dál...Přítel chce mimčo taky hodně ale říká, že je nesmysl odcházet z VŠ když mi to tak jde, že toho pak budu litovat....

Poznala jsem že nejhorší je nevybouřený chlap. Mám kamaráda, který se šíleně zamiloval do holky oba v devítce (15let) byly spolu do ted (oba 23) ta holka toho ho podváděla, ale on byl do ní hrozně zamilovaný a neviděl to nebo spíš nechtěl.
Ted si našla jiného a opustila ho. Kamoš se asi měsíc trápil a ted střídá holky jak ponožky. Mysleli jsme si že se asi zbláznil že je na tom psychicky asi špatně po tom rozchodu, ale ne. On je nezkutečně spokojenej. Říká že do ted ani nevěděl co je to pořádnej sex ( s tou první to asi nebylo nic moc).
Sice se teď asi vyspí s každnou co mu dá, ale potřebuje asi dohnat to o co přišel. A říká že lituje toho že to neudělal naopak, že si dřív takhle neužíval a ted se teprve neusadil...
Říkal že byla největší blbost s ní být od tak mladého věku že stejně věděl že spolu nezestárnou....

V dalších tebou založených tématech ty krize dost popisuješ a i když se tváříš,že je vše v pořádku,tak není ať si to připouštíš nebo ne.
To co máš není pevný vztah zralý na svatbu a děti.To je vztah,který spěje k zániku.
Píšu ti čistě jen to,co je vidět z tvých vět.

Aha tak ve 30 by mohl mít rozum ale pokud jste měli krizi tady před dvěma měsíci tak nevím jestli bych se do toho tak moc hrnula.
Být tebou tak neodcházím z Vš ani když otěhotníš, zkus to zvládnout i tak.
Naplánovala bych možná tu svatbu stejně nebude dřív jak někdy začátkem léta což je v podstatě za rok a uvidíš jak to mezi váma bude.

Můžu se tě zeptat jaké to je chodit s někým tak dlouho a hlavně od takového věku? Máš potřebu zkusit jiné muže? Přemýšlíš nad tím jaké by to bylo být s někým jiným? Nebo jsi tam moc zamilovaná že nad tím vůbec neuvažuješ? Přemýšlela jsi někdy (nebo byla) nevěrná?

Před pěti lety jsme měli období kdy měl každý z nás nikoho jiného, můj přítel po půl roce přišel a řekl, že to byla největší hloupost jeho života, že začátky jsou všude pěkné, ale člověk musí přemýšlet co bude potom. Naše okolí říká že už jsme se testovali až až a máme do toho konečně praštit Zatím mi to nikdo nerozmlouval...Navíc jsem se odnaučila přemýšlet o nějakém vybouření atd...rozvádí se více jak 50% párů a takových hurá lásek, kterým to skvěle klapalo a do roka rozvod už jsem viděla Prožili jsme si toho spolu strašně moc a jen tak něco ná opravdu nepoloží. Mohla bych mu líbat ruce, když vidím co mají doma moje kamarádky, ale přemýšlí rozkrokem tak jim to ani nevadí (taky jsem měla tohle období) Za tu dobu jsme nějak dospěli a měli možnost se rozhodnout co dál jestli se rozvedeme? Tak se rozvedeme, nebudu první ani poslední ale kdybych to měla řešit, tak se nevdám nikdy. Spíš na to miminko se šíleně těším

Reaguji na Kokinecka:

Jak jsem psala měla jsem takové období, ale teď už takové myšlenky absolutně nemám a klepu si na čelo jak jsem mohla být tak blbá, ale třeba to bylo potřeba abych si to uvědomila Jaké to je? No někdy mi strašně leze na nervy, ale můžu mu věřit, je spolehlivý, postará se..ale stálo to hodně "výchovy" do těch 27 jsem ho musela pořád táhnout a říkat co ano a co ne, tak trochu máma ale teďka nastal jakoby obrat a je to muž už konečně hotový Hlavně nevím jaký bude manžel, ale otec bude fantastický

Reaguji na smutnáholčička:
Když čtu tvé řádky, tak mi to připomnělo mého expřítele, hned všechno.. náladovost, nevyrovnanost, možná chvilková touha...což není úplně fajn a v pořádku na rodinu a zodpovědnost, která je s tím spojená.
Myslím si, že bys měla s přítelem pořádně o tom promluvit, vyslechnout ho, co chce a co ještě ne, pak mu říct své pocity, ale nedělej unáhlené závěry, že by si chtěla odejít a pod., to by si mohla časem litovat Netlač na něho.. vše se dá hezky řešit komunikaci a pochopením.. Rodina je něco nádherného..tak nenech se unést nějakým poblouzněním.
Tak ať vše dobře dopadne