Pochlubte se svým skvělým přítelem!

Já jsem s přítelem od mých 16 let, tedy 4 roky. Stále jsme do sebe zamilovaní jako kdybychom spolu chodili jen pár týdnů. Nejdříve jsme spolu byli nejlepšími přáteli, a také nám to zůstalo doteď. Když mé kamarádky zkoušejí své přítele, jestli jsou jim opravdu věrní, já tohle zapotřebí opravdu nemám, protože jsem si na 100% jistá, že kdyby se o něj holka pokoušela, tak jí odpálkuje, už to kolikrát udělal. Neustále mi připomíná, jak mne miluje, je pozorný a snaží se, ať jsem s ním šťastná. Já pro něj dělám totéž a říkám mu vše co prožívám, ale zároveň jej respektuji, když chce mít svou "pánskou chvíli". Já si rozumím s jeho rodinou, on s mou. Teď na Vánoce mi koupil štěňátko a společná výchova nás ještě více stmelila. Momentálně chce, abych se k nim (mají RD) nastěhovala a poté si chceme najít něco vlastního. Jsem na něj pyšná, když vím, že by mne nikdy nepodvedl, že chce, ať spolu už zůstaneme, že je stále tak zamilovaný a pozorný jako na začátku vztahu, a přitom mě velice přitahuje. Holky, nezůstavejte s klukama jen kvůli tomu, že nechcete být samy a raději tedy trpíte jejich ignorantsví, než aby jste se domohly někoho, kdo Vám za to stojí! Já jsem šťastná, že jsem takového člověka potkala už tak mladá a že nemám nutkání ani důvod jej opustit

Reaguji na TerezVv:

To je krásný! Ať vám to vydrží napořád!

Já právě sama jsem a už docela dlouho, ale prostě dokud nepotkám toho WOW, tak sama budu, i když zájemců je dost. Nějak nevidím nic špatného na tom být sama a počkat si, než brát prvního, kdo se namane, a pak se s ním jen trápit. Přebytečnou lásku rozdávám svým zvířátkům

Reaguji na scherbatsky: Moc děkuji
Já také nějak nechápu některé známé v mém okolí, které nedokáží být sami, a když se rozejdou, tak jdou hned do baru, sbalí někoho tam a za týden se tvářit jako nejzamilovanější pár světa. Zvlášť, když se to takhle opakuje co půlrok třeba.

To jedině chválím!

Přeji Ti, ať najdeš takového co nejdřív, gentelmani ještě přeci nevymřeli!

Jo tomu se taky směju a vidím to kolem sebe dost často strašná láska, pak se rozejdou, hrozná tragédie a šup na diskotéku sbalit prvního tragéda a hned zas "být ve vztahu" tak asi nejsou tak nároční a fakt jim stačí ten pocit někoho mít... A pak tu jsou takové deníčky, jako tu jsou...

Děkuju, já vím že ne

Tak se zřejmě pohybujete v okruhu takových lidí. Není pravda, že to dělají všichni muži. Stále dokola na každém vláknu opakuji to samé solidních mužů je stále víc než dost , jen zrovna asi vy narážíte na ty pitomce.
Asi je to taky o věkové kategorii, vesměs sem píší mladé holčiny takže ani jejich protějšky nebudou o moc starší. A já zrovna nic světoborného od chlapů do 30 let neočekávám i když jsou samozřejmě vyjímky a i starší muži se dokáží chovat jako hovada.

Já mluvím spíše globálně, nemluvím vyloženě o holkách/ženách ani vyloženě o klucích/mužích.

S manželem jsme spolu deset let. Dost často mi přinese domů nějakou blbinku - kytičku, čokoládu, perníkový srdíčko, prostě jen tak. Řekne mi, jak mě má rád, jak nám je spolu fajn - a je to pravda

Pere, žehlí, o domácnost a rodinu se stará stejně jako já. Je hodně chytrý, vtipný a zásadový.

Neříkám, měli jsme jednu krizi a taky se pohádáme, ne vždy je všechno růžový, ale umíme si odpustit.

Konečně nějaké hezké téma Já mám přítele rok a půl a je úžasný... Krásně se o mě stará, občas mi jen tak koupí kytku, protože ještě studuji, tak za mě platí skoro všechno. K narozeninám mi koupil drahou kabelku,kterou jsem mu ukázala na obrázku a moc se mi líbila... A není to jen o těch materiálních věcech, naslouchá mi, domácí práce děláme napůl, občas vaří a peče... Nevyměnila bych ho za nic na světě I můj bývalý, se kterým jsem byla 6 let, byl skvělý kluk.
Občas mi ale přijde, že slečny, které mají problémy s partnery, si za to tak trochu mohou i samy, protože se zaměřují pořád na ty stejné typy... V okolí mám pár známých, které vydrží s klukem pár měsíců a ještě se u toho trápí... a bodejť by ne, když je to 20-letý ucho, kterého zajímá všechno, jen ne jeho holka a tak je to pořád dokola

Ahoj,

no, nevím, co je skvělé pro jednu, nemusí být skvělé pro druhou. Mně by třeba nošení kytek a blbin nějak často spíš rozčilovalo, že utrácí peníze za zbytečnosti Je pravda, že někdy tu ženy píší o typech, nad kterými zůstává rozum stát, ale já myslím, že je běžné, že i ten "dokonalý" partner má chyby, které nám vadí, musíme je skousnout, protože ty klady převažují. Ale pokud mne partner naštve, určitě sem nebudu vypisovat milion dobrých vlastností, ale vypíchnu jen to, co mne naštvalo. A pak to působí dost tragicky, i když v reálu to tak není. Já tu teda nic o žádném problému ve vztahu nepsala, ale tak tohle mi přijde, že se též musí brát v potaz...

Já tu ódu na chlapy pět nebudu, to mi není podobné, ale jsem s přítelem 4 roky a konečně se chystáme do společného bydlení, doufám, že tam se ukáže, jestli jsme schopní vedle sebe fungovat. Proto tu nechci psát, že je úžasný a tak, podle mne se při tom chození nějaké věci nepoznají... Ale taky je nám spolu fajn, říká mi, že mne miluje, snaží se mi pomáhat a všeobecně bych řekla, že se snaží, aby ten vztah fungoval a je pozorný. Co zjišťuji, že je hodně dobré ve vztahu umět - tak nekecat do života tomu druhému, moc neradit, spíš jen vyslechnout. U nás je toto často třecí plocha, kdy zaplavíme radami toho druhého, přitom je ani nechce a vadí mu, že se mu říká, jak má co dělat... Možná je to taky tím, že jsme ještě mladí a časem budeme věci méně řešit. Obecně co se týká vztahů, tak doporučuji knížku 5 jazyků lásky, člověk pak může lépe žít s jakýmkoli člověkem.

Každopádně by mne zajímalo - vy které píšete, že je super, neměly jste někdy přece jen nějaké pochybnosti? Já si totiž myslím, že je to normální, že právě, když se třeba vynoří nějaké ty věci, které vám přece jen vadí, tak si člověk řekne, jaké by to bylo s někým jiným? Pak si samozřejmě řekne, on mi za to ale stojí, lepšího bych nenašla.... Ale určitá míra pochyb tam podle mne prostě je, jestli si to jen nenamlouvám...

Já jsem se svým přítelem už rok, po všech mých minulých peripetiích s chlapama jsem našla pro mě skutečný poklad a opravdu si ho vážím, jelikož vím jak dlouho jsem ho hledala. Je jasné že má nějaké drobné chyby, ale ty mám i já a oba o nich vzájemně víme a to je na tom to nejlepší. Děláme pro sebe všechny ty hezké maličkosti, které by do vztahu měli patřit, jsme sehraní, snažíme se si vycházet vstříc a o všem mluvíme. Je mi 24 a on je o rok mladší

Já jsem se svým přítelem už přes 3 roky. Moc si ho vážím, protože vím, že na takového kluka narazit je opravdu štěstí. Byl mi oporou, když se naši rozváděli, říkáme si všechno, věříme si. Je to pro mě zároveň nejlepší kamarád.

Souhlas. Většina mých kamarádů jsou slušní lidi, kteří akorát měli to "štěstí", že jim jejich práce nedovolila být každý den doma - a zatím si jejich unuděná domácí panička narazila milence. Jako přes kopírák : svatba - děcka - problémy s penězi - kamion - týdny v zahraničí - parohy - rozvod - alimenty.
Zajímavé, že tady každá druhá žehrá, jací jsou chlapi hajzlové a jak touží po pevném vztahu - přitom slušní chlapi nemůžou zavadit o pořádnou holku ( bohužel, docela často slýchám názor : "Co Češka, to k ....a " a pokaždé je mi z toho velice trapně ).

Tak to já se pochlubím ráda. Není to samozřejmě o nošení kytek a dárečků, byť to čas od času potěší. Mám s ním zkrátka pocit jako skutečně rovnocenná partnerka, která si svého muže váží a který si na oplátku váží jí. V deníčcích se opakuje stále stejný problém, holka si neváží sama sebe, ale chce, aby si přítel vážil jí. Už mě to nebaví číst.

že...to fakt nepochopím...známého manželka to táhla s jejich rodinným kamošem a dávala mu k užívaní na celý týden jeho auto a samo své přirození (měli 2 auta)
Bylo mi ho hodně líto...jezdit celý týden v zahraničí fakt není leháro ani zábava...