Pocit, že nepatřím do této země a

já bych to zkusila už jen proto, že ti rozumím, mám to stejně vzhledem ke Španělsku...určite bych udělala všechno pro to, se dostat tam, kam mě to táhne...ono je hezké, že máš tady zázemí, ale to napovídá o tom, že jsi šikovná a určitě máš šanci se prosadit i v Londýně..člověk by měl žít život, který ho naplňuje a ne někde trpět jen proto, že má vybudováno zázemí, držím palce!

Mám naprosto stejné pocity Rodiče mě od mala vedli k tomu, abych odsud po vysoké odjela a hledala štěstí v zahraničí. A za tím si pevně jdu (mým snem je Norsko) už i z důvodu financí (po promoci bych tady jako doktor docela strádala). Kvalitního vzdělání a CV by ses nevzdala - vždyť už přece nestuduješ, ne?
Určitě bych na tvém místě jela do Londýna (je to překrásné město, i když já bych tam žít nemohla kvůli jejich architektuře ). Vždycky se přece můžeš vrátit. Později by sis to taky mohla pěkně vyčítat a litovat, žes to nezkusila.

Poznávám to.. mám to stejné, ale s Německem.. pokaždé, co projedu hranice, mám pocit, že se vracím domů.. při zpáteční cestě si říkám, kam to zas jedu, co to je za divnou zemi, to Česko.. já momentálně nejsem v pozici, kdy bych mohla dělat taková rozhodnutí, ale být tebou, šla bych do toho

Ahoj, já jsem taky takhle váhala a váhala - nakonec jsem sbalila kufr a odjela do Norska. Ze začátku jsem neměla ubytování, práci ani jsem nikoho neznala. Mám VS, ale počítala jsem, ze klidně začnu pracovat někde ve fast foodu nebo něco...ted uz jsem tu 7 měsícu, mám bydleni, práci lepsí nez jsem si vubec predstavovala a dokonce uz i prítele Takže za mě - kdo nic nezkusí, nic nezkazí! Jde jenom o to se konecně rozhodnout a vážně to udělat PS. Okolí si myslelo, že jsem se zblaznila, taky jsem měla v CR celkem dobrou praci, byt, kočky, kamarady...

kolik ti bylo, jestli se můžu zeptat?

Proč zrovna Norsko ( tedy, mimo finanční otázky ) ?

Reaguji na Christal: Bylo mi necelých 27...

Reaguji na dadabus: Jestli jsem to dobře pochopila, tak ty jsi taky v Norsku? Kde konkretne? Třeba jsme sousedky

Reaguji na izahrada:
V Bergenu Ale moc šťastná se tam necítím, tedy .... příště bych šla raději na jih, než na sever
A ty ?

Reaguji na izahrada: díky za inspiraci povzbuzení. Je mi totiž teď taky 27, takže vlastně skoro stejný příběh. V Norsku jsem párkrát byla, také super země, navíc mám ráda takové ty severské typy chlapů
S tím vzděláním jsem to myslela spíš tak, že v UK ty školy asi moc nedocení a upřímně nevím, jestli jsem připravena začít pracovat třeba někde jako prodavačka, když mám tady manažerskou práci a žiju si vlastně nad poměry.

Reaguji na dadabus: Já jsem v Oslu...o Bergenu jsem taky uvažovala, ale pak jsem si říkala, ze Oslo je praktictejsí a v Bergenu porád prsí ale zase jako mesto je Bergen mnohem hezcí, Oslo nic moc...jinak jsem před par lety žila par mesicu nahoře v Tromsø a tam to bylo dobry do ty doby, než přisla polarní noc

V zimě cca tři měsíce v kuse a po zbytek roku několikrát za den
V Oslu jsem nebyla, ale mí známí tam mají nějaké své kontakty, tak se tam asi v létě na pár dní dostanu, byla bych zvědavá. A ano, centrum Bergenu je nádherné, to je fakt.

Místního ?

Poznám to Mám rovnaký vzťah k Taliansku. Od decka ako sme tam chodili na dovolenky som sa ta cítila inak, ako doma, dobre...Vźdy keď sa mi naskytla nejaká príležitosť vypadnúť , vždy to bolo Taliansko Jazyk som sa naučila sama od seba a rýchlo...hmm je ot celé zaujímavé..A ako to riešim? Plánujem tam žiť tak uvidím či to dopadne dobre..Keď musíš tak musíš, keď to tak cítiš tak to tak cítiš

Mám to s Balkánem. Tady si připadám jako mimozemšťan, který nikoho a nic nechápe a vrací se mi stejnou mincí. Jakmile jsem někde na Balkáně, konkrétně v na území bývalé Jugoslávie, ( spíše v horách ) nebo v Řecku, začínám mít pocit, že jsem se vrátila domů. Poprvé jsem ten pocit zažila, když mi bylo 6, takže si myslím, že to ani nemohlo být ovlivněno tím, že bych tam byla něčím okouzlena