Pocity před svatbou

Jak už jsem napsala, zjistila sem, že mi přítel nechává vyrábět zásnubní prstýnek a dnes ho velmi nenápadně donesl domů (měl bouli v kapse jako hrom), takže je mi jasné, že se žádost blíží.
Já ale pořád musím přemýšlet, jestli "tohle" zvládnu celý život.Bojím se,že nám to nevydrží, že jeden z bude nešťastný, že jeden z nás bude chtít odejít....a milionu věcí. Už se mi o tom i zdá, mívám noční můry.
Přitom je mi s ním skvěle, je trpělivý, dělá pro mě hodně věcí, ale je taky hodně sobecký. Plánujeme spolu děti, domek, jak budem vycházet s penězma (on je ekonom, na všechno jde přes čísla, i na ty děti) atd. Na 95% věcí se shodnem bez nějaké debaty, hodně se teď učíme komunikovat (v tom máme oba problém) a pokud máme rozdílený pohled, snažíme se najít kompromis.
Teď ale mám prostě pochybnosti a hodně mě to mrzí - nechci je mít. Nevím, jestli u mě třeba neopadla ta prvotní zamilovanost - přece jen po dvou letech..., nebo je tohle "šílení" před svatbou normální, když člověk dělá takhle důležitý krok, a nebo bohužel že mi něco říká, že to není ono.
Je mi jasné, že nejste v mé kůži a nevíte jak to doma máme, ale jde mi spíš o to, jestli ste se s tím už některá setkala - ať už nervozita před svatbou nebo kterákoli jiná z těch možností.
Děkuju za jakýkoli názor