Ahojky tak jsem se asi až poslední dozvěděla že se o mě roznáší že jsem k***a to i přesto, ze nesnásim ulety, sex na jednu noc a proste nic z toho nedělam . Jak na takové pomluvy?
A nevím jak dokazat že to neni pravda .A nejhorší je že člověk na kterém mi záleží si to myslí že to pravda je ..
Já jsem také taková, že mě dokáže něco, co se o mě povídá a není to pravda, hodně rozhodit. Člověk je vykolejený, mrzí ho to, brečel by, ale hlavně strašná bezmoc....Jednou, při jedné dost sprosté pomluvě jsem šla hezky po stopách a dostala se až ke stvořiteli. Ten nakonec řekl, že si to prostě vymyslel. Nedokážu se ani dnes úplně nad pomluvy povznést, ale rozhodně se o to snažím. Je fakt, že se to každému jednou vrátí.... 
slunce 1969
Teoreticky to snad ovládáme téměř všechny, ale jak se to začne týkat nás, je to o něčem jiném, teorie je ta tam.......Před pomlouvačkou bych se ráda tvářila suverénně, rozhodně na sobě není dobré dávat najevo, že jsem z toho zničená ! Když se pomluva mine účinku, tak naopak z toho bude mít mindrák ONA !!! A máme vyhráno, ne?
já pomluvy nenyvracím, co si o mě myslí cizí lidé je mi fuk a něco vyvracet nemá cenu, protože lidé pomlouvají, i když vědí, že to tak není, ale aby nestála řeč a plácli něco zajimavého. Takže každý si věří tomu, čemu chce a co se mu zrovna hodí a to fakt neřeším. Co mi vadí, jsou pomluvy v rodině, ale ani s tím nic nenadělám. A pokud by mi člověk bezdůvodně nedůvěřoval, asi bych o jeho přátelství nestála, ne, abych si s tím ještě naopak dělala hlavu.
Petti:
raní, ale vyřešit se to nedá..nebo jsem nenašla žádný způsob. Moje teta je taková, její děti jsou svaté a já se sestrou ty nejhorší. Pořádně nás ani nezná, neustále nám předává špatné povahy svých nejbližších(synů a snachy) a tvrdí, že takové jsme my, Prostě si je vědoma těch špatných vlastností u svých dětech, ale předává je na nás.. co ji na to říct, nejde s tím udělat nic
ena
nikdy nevíš, kdy se jí to vrátí může se jí to vrátit na dětech...jakkoli Jinak je hodně smutné, že tě pomlouvala zrovna nej kámoška.. pěkná mrcha teda..
ena
To mě mrzí ale přesně tyto situace znám A že jsi na to přišla až za dva roky?No, buď ráda, že vůbec, že z tebe nedělá zvesela idiota nadále!
kamculenka
ahojky holka
to si myslím takéé
taky chci potvrdit, že povznést se nad pomluvy je dost těžké, vždy to bolí a člověk si stokrát může říct, že je nad to povznesený, ale nikdy není...já jsem se tedy drby trápila vždycky hodně...a nikdy mne to asi nepustí
Ahoj holky....pomluvy jsou divná a strašná věc, ke mě se dřív taky donášely věci, který nebyly pravda, ale bolely. Naštěstí mi ten nejbližší tehdy věřil....aspoň to. No ale co možná bylo to nejhorší, že ten kdo pomlouval, byla jedna z mojich tehdy kamarádek, achjojo.....proč to někteří dělají Teď už je mi to jedno a na naše město, kde se dřív znal každej, teď už né,..........je tu mocka novejch lidí kašlu. Ať si tu říká kdo chce co chce. Moji nejbližší ví svý a ostátní mi můžou vlézt někam. Akorát teda mě ještě hodně naštvalo, když se jakousi záhadnou obklikou dostalo k mamce (taky jsem pak přišla na to kdo to o mě rozkecal), jak jsem se doopravdy rozešla s bývalým. Já jí to tehdy neříkala po pravdě, naši ho měli rádi a on mi hodně ublížil, tak jsem řekla jen něco....no a pak se jí ženský ptají jestli se se mnou on opravdu rozešel proto a proto, že v tom byla jiná a tak.....takže nakonec to ublížilo i jí. Ale je bohužel smutný, že se někdo v pomluvách vyžívá neskutečným způsobem. To mě taky naučilo, že si spoustu věcí nechávám jen pro sebe a hodně se rozmýšlím komu co řeknu. A třeba v práci???? Tam už ze soukromí říkám jen to nepodstatný......škoda, že ty pomluvy ale bolí, i když se snažím nad tím mávnout rukou
Téma Pomluvy! Jak na ně? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
Poslat SZ
Galerie obrázků
